Hokej za chvíli skončí a začne velký nápor na všechny: od politiků. A jak Česko vydělává na válce?

Kteří Češi v Evropském parlamentu pracují, kteří skoro vůbec a kteří to spíš předstírají? To a mnohem víc se dozvíte v newsletteru Ředitelé Evropy, který je o české roli v Evropě a o dění v Evropské unii. Může vám každý čtvrtek chodit zdarma do vašich emailů. Odebírejte!

Na válce jsme vydělali

Zní to cynicky, ale je to tak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Česko mělo a má výdaje s ukrajinskými uprchlíky nebo s posíláním zbraní na Ukrajinu, ale příjmy jsou vyšší. Týká se to jak pobytu Ukrajinců u nás, tak vojenských zisků v podobě nové techniky pro českou armádu nebo finančních kompenzací třeba ze společného evropského rozpočtu. Hesla, jako je opoziční „Peníze Čechům, ne Ukrajincům“, tedy z tohoto pohledu nedávají smysl. Jenže: po velké části občanů může těžko někdo chtít, aby plusy, které pomoc Ukrajině přináší do státního rozpočtu, nějak vnímali. Funguje to úplně jinak. Proč? To se dozvíte v tomto článku, kde jsou i detaily o zmiňovaných rozpočtových nákladech a přínosech podpory Ukrajiny pro český rozpočet.

Zbraně, ne vojáci

Ukrajina potřebuje zbraně a munici mnohem víc než vojáky. Nevycvičený dobrovolník je navíc lepší než trénovaný člověk, který ale nechce bojovat. V rozhovoru s HN to tvrdí estonský náčelník generálního štábu Martin Herem. Kritizuje Západ za nedostatečnou podporu Kyjeva a mluví i o rušení GPS signálu nad Pobaltím ze strany Ruska. Uhodnete, koho Herem přirovnal k prvoligovým fotbalistům, kteří na hřišti tápou? Odpověď je v tomto textu.

Jako Slováci

Fakt brzděme, nebo můžeme dopadnout jako naši východní sousedé. Demokracie nemůže fungovat, když se politici vůči sobě nechovají jako soupeři, ale jako nepřátelé. Protože nepřítele je potřeba nikoliv porazit ve volbách, ale potřít. Atentát na Roberta Fica ukazuje, kam taková dlouhodobě pěstovaná rétorika vede. V Česku je přeborníkem polarizace Andrej Babiš, ale přibližují se mu i vládní politici, třeba když ho nepřijatelně démonizují jako ruského agenta. Měli bychom si hodně rychle uvědomit, co je v sázce a jak veřejný diskurz změnit. Tady je návod.

Prosvištíme si: A co Fico

Pokud by Robert Fico nemohl pokračovat jako premiér, nejspíš by ho nahradil Robert Kaliňák. To je politik s pověstí skoro mafiána, který se ale v základních věcech umí domluvit jak s opozicí, tak třeba s nevládními organizacemi, jinak vládou velmi proklínanými. Co udělá Fico, pokud se do funkce vrátí? A proč je Slovensko sice extrémní případ, ale podobné problémy má skoro celá Evropa včetně Česka? Michal Půr a Ondřej Houska si do podcastu Bruselský diktát pozvali Slováka, o kterém v českých médiích neuslyšíte, ale jeho názory jsou o to zajímavější. Zkrácený díl je tady, celý na HeroHero a Gazetisto.

Končí hokej…

…a opravdu začne kampaň před volbami do Evropského parlamentu. Z prostředí dvou významných politických stran jsme slyšeli, že v době, kdy je v Praze mistrovství světa v hokeji, nemělo cenu kampaň pořádně rozjíždět. Pozornost spousty lidí je jednak upřená na hokej, jednak je fakt, že třeba o prostor na sociálních sítích strany se svými placenými příspěvky soupeří třeba se sázkovými kancelářemi. Což logicky žene cenu reklamy vzhůru. Mistrovství světa skončí v neděli, pak se kampaň rozjede naplno.

Ostře sledované: Žebříček

Před eurovolbami se vždy mluví o tom, kdo jsou nejvlivnější čeští europoslanci. Institut Europeum se na to zeptal zhruba stovky diplomatů, úředníků, podnikatelů nebo novinářů. A vyšlo mu toto pořadí: Dita Charanzová, Martina Dlabajová a Luděk Niedermayer. V podkategorii vlivu na veřejnou debatu v Česku zvítězil Alexandr Vondra. Nejméně vlivní jsou Hynek Blaško, Ivan David a Jiří Pospíšil. Podrobnosti a další pořadí tady.

Potlesk pro Pekarovou 

Ženská polovina Ředitelů Evropy se z Lennart Meri Conference v Tallinnu už podruhé vracela nadšená, kolik mimořádně zajímavých speakerů se Estoncům podařilo dostat za jeden stůl. Už podruhé ale nadšení střídala frustrace při představě, jestli by takového výkonu byli schopni Češi. Zejména kolik by se našlo domácích politiků, úředníků, analytiků a dalších, kteří by dokázali půldruhé hodiny spatra anglicky debatovat o geopolitice s nejlepšími mozky svého oboru. Českou reprezentaci obstarala šéfka Poslanecké sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Neoslnila, ale podala důstojný výkon. Jeden z potlesků během panelu patřil i jí. 

Zeď a brána

Jako první jsme informovali o plánu, na kterém se zásadně podílí Česko. Jeho cílem je uzavřít dohody, díky kterým by bylo možné převážet migranty do střežených center mimo území EU. Směřovat by tam měli nejen ti, kteří do Evropy plují, ale i ti, kteří v ní už jsou, ale nedostali azyl. Může to fungovat? Jen když ve vysoké zdi, kterou kolem Evropy postavíme, bude velká brána. A to jako pobídka pro státy, které by byly od EU ochotné migranty přebírat. Detaily tady.

Ředitelé Evropy

Tohle je hodně divná sázka Spolu. Uspěje? A proč to na Ukrajině teď je buď špatný, nebo špatný

16. 5. 2024 ▪ 7 min. čtení

Yes they can

Psali jste si o záznam z debaty, kde kandidáti do eurovoleb mluvili anglicky. Účastníci dostali předem neohlášenou otázku v angličtině a museli na ni v tomto jazyce také odpovědět. Záznam, i s českými titulky, najdete tady. Debatu pořádala Asociace pro mezinárodní otázky a moderovali ji Ředitelé Evropy. Na panelu chyběly ženy, jak řada z vás poznamenala, ačkoli hnutí ANO i STAN mají v čele ženy. Lídryně Klára Dostálová (ANO) a Danuše Nerudová (STAN) byly pozvané. Účast ale odmítly.

Co si přečíst

• Američané jsou pracovitější, Evropa zaostává, zní z byznysu. Co nás ale skutečně brzdí?

• Má Rusko zdroje na dlouhou válku na Ukrajině?

• Paralýza. Program nové nizozemské vlády znamená hrozbu, která dopadne i na Česko. Byť z jiného důvodu, než se obvykle uvádí.

Evropa podle…

Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance

V globálním obchodě se přestává hrát podle pravidel. Evropa si proto podobně jako Spojené státy nechce nechat líbit více či méně skrytou státní podporu čínských exportů, a to zejména na poli zelených technologií. Jenže obchodní provázanost řady evropských zemí s Čínou je o poznání vyšší než v případě USA. A pro evropské podniky a zaměstnanost je celkově důležitější zahraniční poptávka - spotřeba domácností v Evropě je v dolarovém vyjádření oproti USA zhruba o 40 procent nižší (Evropanů je přitom o zhruba 100 milionů více). I proto mají německé podniky včetně automobilek strach z otevřeného obchodního střetu s Čínou a ze ztráty některých lukrativních zahraničních trhů. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že Čína může mít z obchodní války ještě o poznání větší obavy. Čínský domácí trh je v globálním měřítku pořád relativně malý - dolarová spotřeba Číňanů je ještě o 40 procent menší než evropská a čínský ekonomický model by se bez bohatých trhů Západu jednoduše zasekl. Z kombinovaného obchodního tlaku Evropy a USA mohou mít Číňané opravdu upřímný strach.

Co si poslechnout/Kam zajít

• Podcast Bruselský diktát vystoupí živě 28. května ve Vídni a 30. května v Jeseníku.

• Na třídenní konferenci o udržitelných financích přijíždí do Prahy spousta zajímavých lidí.

• Česko řeší migraci a jedním ze skloňovaných termínů jsou „no-go zóny“. Zajímá vás, jak vznikly, kde leží ty skutečné a jak to vidí lidé, kteří žijí nedaleko nich? Poslechněte si nový podcast o evropském dění, E40. 

Tečka podle Kateřiny Šafaříkové

Češi mají v životě málo jistot. Jednou z nich je, že je před eurovolbami bude nějaká strana chtít chránit před Bruselem. Před pěti lety to byla Okamurova SPD, tentokrát je to ANO, které se kvůli Česku „nebude klanět Bruselu“ a volební koalice Stačilo pod vedením lídryně KSČM Kateřiny Konečné. Ta oblepila republiku billboardy s nápisem „Diktát Bruselu? Stačilo!“ Slovní spojení o diktátu Bruselu je samo o sobě nesmysl, protože Češi u všeho v unii z podstaty členství jsou. S naprostou většinou rozhodnutí souhlasí a tam, kde prohráli, se tak stalo v běžné demokratické debatě. V případě letošních „diktátorů“ je to o to bizarnější, že jak hnutí ANO, tak Konečná jsou dlouhodobě zapuštění do evropské politiky a podílejí na ní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tu méně, tu více. Až by jeden řekl, že jsou součástí „diktátu Bruselu“. Ještě aby jim to tak někdo připomenul. Stačilo!