Ruská agrese ukazuje, že se musíme připravovat na totální válku a zvládnout manévrový boj mechanizovaných brigád

Ruská agrese na Ukrajině ukázala mnohým státům, že zanedbávat vlastní armádu v této turbulentní době by se nemuselo vyplatit. Reakce přišla pochopitelně i z Česka, kde se vláda rozhodla více investovat do modernizace a výcvik vojáků byl upraven. „Trošku jsme zanedbali přípravy na konflikt vysoké intenzity, na toho velkého nepřítele,“ řekl ve Spotlightu velitel 43. výsadkového pluku Petr Matouš.

Podplukovník Petr Matouš vidí jako jeden z problémů české armády fakt, že v minulosti byl kladen příliš velký důraz na specializaci vojáků na malé expediční jednotky. „Armáda prošla tzv. afghanizací, tedy že většinu prostředků věnovala na to, abychom svou práci na misích v Afghánistánu odvedli dobře. Museli jsme zpátky přepnout přípravu na ten velký konflikt,“ říká Matouš, který sám v Afghánistánu sloužil.

Kde vzít vojáky? Kulhající ukrajinská mobilizace by měla být varovnou lekcí pro všechny demokracie

3. 5. 2024 ▪ 4 min. čtení

Podle něj právě rusko-ukrajinský konflikt ukázal důležitost příprav na ‚totální‘ válku, kde už nejsou důležité jen malé jednotky, ale je podstatné perfektně a koordinovaně zvládat velký manévrový boj mechanizovaných brigád. „Konkrétně v Chrudimi se začínáme připravovat už druhým rokem na komplexní boj a myslím si, že se nám to daří,“ říká velitel a dodává, že v rámci bezpečnosti nemůže být konkrétnější.

Právě chrudimští výsadkáři jsou podle něj tou ‚hrubou silou‘, která dnes musí perfektně zvládat rychlé přesuny nejen po nepřátelském území a přesně plnit taktické rozkazy velení. „Rychle dostanete 100 až 150 lidí, klidně i víc, na nějaké místo, kde podrží prostor, rychle něco zničí nebo obsadí. Kam je pošlete, tak 100 let nic neroste,“ říká v nadsázce Matouš.

Romancov: Největší slabina Ruska? Není na bojišti ani uvnitř státu. A lze jí využít

V rozhovoru se podplukovník také zmiňuje o ochotě Čechů jít bránit svou vlast v případě napadení, která podle průzkumů není příliš vysoká. „Vždycky tu budou lidé, kteří bránit svoji zem chtít nebudou, a vždycky tu budou lidé, kteří svoji zemi bránit chtít budou. Na těch to vždycky stálo a stát bude,“ uzavírá Matouš.