Zveřejňování profilů masových vrahů a podrobné popisování jejich činů může podle odborníků vést k dalším masovým vraždám. Podobně smýšlející lidé se totiž těmito osobami a činy inspirují. Společnost o nich chce být informována, média ale musí umět rozpoznat, co je ještě ve veřejném zájmu. Podle zahraničních vědeckých studií může mediální pokrytí hromadné střelby, jako se odehrála ve čtvrtek na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, vést k vyšší četnosti budoucích útoků dalších psychicky narušených jedinců.

Říká se tomu také efekt mediální nákazy. Dochází k němu u medializovaných sebevražd, teroristických útoků i masových střeleb. Podle jiných odborníků je za tím tendence lidí napodobovat chování, které přitahuje hodně pozornosti.

Například studie vědců z Arizonské státní univerzity publikovaná v roce 2015 upozorňuje, že po hromadných střelbách je zvýšená možnost, že v následujících 13 dnech dojde k další takové události. Američtí vědci k tomu došli na základě analýzy frekvence a množství masových vražd v minulosti. A studie z roku 2017, kterou sepsali vědci z Alabamské státní univerzity, uvádí, že mediální pokrytí hromadné střelby může zvýšit frekvenci a smrtelnost budoucích střeleb, a to na mnohem déle než dva týdny.

Vrazi paradoxně často dostávají více pozornosti než hrdinové, kteří se jim postaví nebo riskují život, aby zachránili ostatní. Došlo k tomu například při masové střelbě na střední škole v Parklandu na Floridě v roce 2018, kde střelec zabil 17 lidí. Dodnes je jeho jméno i na české Wikipedii. Naopak tam není ani zmínka o Aaronovi Feisovi, fotbalovém trenérovi, který ve škole chránil studenty vlastním tělem, a sám se tak stal jednou ze sedmnácti obětí.

Právě v USA mají s masovými vraždami mnoho zkušeností. Podle americké neziskové skupiny The Gun Violence Archive tam došlo jen za prvních jedenáct měsíců letošního roku k přibližně 630 masovým střelbám. Hromadnou střelbu přitom organizace definuje jako událost, kdy jsou zabity čtyři nebo více osob.

Jedna z prvních hodně medializovaných masových střeleb se odehrála na střední škole Columbine v Littletonu v Coloradu v roce 1999. Dva studenti tehdy zabili dvanáct svých spolužáků a jednoho učitele. Dvacet tři lidí bylo zraněno. Tato střelba vzbudila v televizi CNN větší pozornost než smrt princezny Diany. V následujícím měsíci bylo po celé zemi hlášeno 400 souvisejících incidentů. Studenti hrozili bombami a chválili počínání střelců. Některé školy se obávaly další střelby, a přistoupily proto k dočasnému uzavření.

Četné vědecké studie ukazují, že čím větší mediální pozornosti se střelci dostane, tím pravděpodobněji bude událost inspirovat dalšího masového střelce.

V USA loni došlo v průměru k jedné střelbě ve škole každý týden. Každá z těchto školních střeleb byla široce medializovaná prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků a sociálních sítí. Často se zaměřovaly na střelce a jeho motivaci.

Adam Lankford z Alabamské univerzity provedl několik studií mediálního pokrytí masových střeleb. Zjistil například, že mezi lety 2010 a 2017 se některým masovým střelcům dostalo v měsíci následujícím po útoku větší pozornosti médií než nejslavnějším celebritám, jako je například Brad Pitt. A v dalších měsících se střelcům nadále dostávalo větší pozornosti než profesionálním sportovcům a jen o něco méně než filmovým a televizním hvězdám. Jiní vědci zjistili, že čím více lidí je při hromadných střelbách zabito, tím větší je mediální pokrytí střelců a události.

Lankford také studoval 24 masových střelců, kteří otevřeně přiznali, že chtějí slávu, nebo média přímo kontaktovali, aby ji získali. Studie masových střelců, které vycházejí z dostupné dokumentace a rozhovorů, zjistily, že mnozí měli narcistické poruchy osobnosti a toužili po slávě a pozornosti.

Americká psychologická asociace proto doporučuje, aby sdělovací prostředky upíraly střelcům slávu, po které touží. Neměly by o nich sdělovat tolik podrobností, místo toho by měly zaměřit svou pozornost k obětem a jejich příběhům. Snížením pozornosti, která se střelci dostane, ubude podle vědců obsedantních fanoušků, kteří je budou chtít napodobit nebo předčít. Tato strategie se již ukázala jako účinná například při prevenci sebevražd mladistvých.

Velká část tradičních médií už tento přístup začíná chápat, včetně těch českých. Mnohá média v informování o útoku střelce na filozofické fakultě ale selhala. Studenti a studentky žurnalistiky a komunikačních studií proto českým redakcím poslali otevřený dopis, v němž je upozorňují na porušování etického kodexu a žádají, aby následovala doporučení renomovaných odborníků.

K anonymizaci střelce nabádá i ministerstvo vnitra. Nicméně v dnešní době hrají významnou roli sociální média, která nemají žádné redakce a etické standardy se v nich zavádí jen velmi těžko.

Chyba je i zveřejňování podrobností ze života střelce. Čím více o něm veřejnost ví, tím větší je pravděpodobnost, že se s ním někdo ztotožní. 

Studie z roku 2017 uveřejněná v Americkém časopise veřejného zdraví navrhuje několik strategií, kterých by se měla média při informování o těchto tragických událostech držet. Jednou z nich je prezentace střelcovy akce v negativním světle a vykreslení jeho konání jako hanebné a zbabělé.

Druhou strategií je vyhnout se detailnímu popisu střelcovy osoby, života a odůvodnění jeho chování. „Například tvrzení, že se střelec po letech šikany pomstil, může vykreslit masovou střelbu jako jednu z možných reakcí pro jednotlivce, kteří zažili šikanu a mají podobné zázemí jako střelec,“ upozorňují vědci.

Třetí strategií by mohlo být snížení celkové doby trvání zpravodajství po útoku. Čtvrtou strategií je omezení mediálních výstupů bezprostředně po události, zejména těch v přímém přenosu. „Místo toho by mohly být informace uvolněny prostřednictvím písemných aktualizací,“ navrhují vědci. Podle nich by to mohlo vést k nižšímu zájmu o událost, což by snížilo i možnost napodobování.

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.