Znám spoustu míst, která jsou svým způsobem architektonicky hrozná, ale mně to nevadí. Cítím se tam dobře, protože se tam odehrává nějaký zajímavý lidský život, nějaké mezilidské vztahy. To je pro mě tisíckrát důležitější, než jakými zdmi je to lemované,” říká architekt Adam Gebrian. Přesto ho mrzí, že se Češi neumí k veřejnému prostoru chovat tak jako jinde. “V tom nejvíce zaostáváme," říká.
„Praha má 500 kilometrů čtverečních a Praha 1 - tedy to, kvůli čemu sem jezdí lidé z celého světa - má 5 kilometrů čtverečních. Tedy jedno procento celé plochy města. A v té části, která má velice malé množství místních obyvatel a velké množství návštěvníků, já žiju. Tomu odpovídá stav veřejného prostoru a toho, jak se tam cítíte," popisuje stav veřejného prostoru v hlavním městě Gebrian. Brno je podle něj v tomto ohledu "zdravější", Ostrava zase působí spíše jakou souměstí než ucelené město: "Nemá centrum a vy na to jako návštěvník nejste moc připravený," porovnává architekt život ve třech největších českých městech.
Gebrianovi nejvíce vadí, jak Češi přistupují k péči o veřejný prostor. "Nejsme schopni ho opečovávat, čistit, opravovat, měnit defekty. Zvládneme chodit dlouhé roky, někdy dokonce desítky let poblíž věcí, které jsou zdevastované, zničené, nefungují a my to už nevidíme," komentuje a dodává, že je to často dané i tím, že Češi nejsou zvyklí trávit tolik času "venku". "Většina lidí tráví svůj čas spíš vevnitř - v práci, v interiéru, ve škole, doma. Anebo v přírodě někde mimo to město," vysvětluje odborník.
A jak vytvořit prostor, kde se budou všechny skupiny obyvatel cítit dobře? Podle Gebriana platí tvrzení bývalého starosty Bogoty Enriqua Peñalosy: "Ten řekl, že co je dobré pro staré, handicapované a děti, je dobré pro všechny ostatní, a je to strašně jednoduchá myšlenka. To znamená, nejdřív se zamyslíte nad tím, kdo jsou ti nejslabší uživatelé toho veřejného prostoru, a pokusíte se ho vytvořit tak, aby ho mohli užívat. A já mám pocit, že my takhle vůbec nepřemýšlíme," uzavírá architekt.
