Život LGBT+ lidí v Česku? Je bezpečno, pokud se neukazujete, když žijete stejně jako ostatní, říká Walek

Vražedný teroristický útok na LGBT+ podnik v centru Bratislavy, při kterém zemřeli dva mladí lidé, Juraj s Matúšem, otřásl celým Slovenskem i Českem. Lidskoprávní organizace proto vládě ve středu předložily požadavky, které by podle nich mohly zlepšit bezpečnost i kvalitu života LGBT+ lidí. „Chceme vyzvat politiky, aby začali něco dělat. Od roku 2006, kdy se přijal zákon o registrovaném partnerství, neudělali nic. Pokud jde o ochranu obětí trestných činů, LGBT+ lidé nejsou zmíněni v trestním zákoníku,“ říká v rozhovoru pro HN Czeslaw Walek, ředitel iniciativy Jsme fér a Prague Business Forum.

HN: Co útok v Bratislavě znamená pro české LGBT+ lidi?

Nejenom pro české. Pro všechny LGBT+ lidi, zejména v tomto regionu, je to hrozné. Žijeme v zemi, kde není normální, že někdo vezme pistoli a střílí na ulicích. A když to někdo udělá dvěma klukům jen za to, koho milují, je to hrozné. Ubírá vám to pocit bezpečí v místech, kde byste se měli cítit bezpečně, protože jsou pro vás určená. Je tragédie, že nás někdo nenávidí tak moc, že vezme pistol a střílí na nás jen proto, že existujeme. Budeme se ještě více otáčet a dívat, jestli náhodou kolem nás není nějaký terorista. Myslím, že to námi všemi velmi otřáslo.

HN: Je právě ztráta pocitu bezpečí nejvíce znatelným následkem takových činů?

Buďme realističtí. Nežijeme si tu jako v bavlnce. Jsme permanentním verbálním terčem různých skupin a lidí ať už ze společnosti, nebo z řad představitelů církve a politiků. Musíme to nějak skousnout. Nikdo v nejčernějších zákoutích ale asi nepočítal s tím, že může dojít až k teroristickému útoku.

HN: Mohlo by se to stát i u nás?

Chceme vyzvat politiky, aby začali něco dělat. Od roku 2006, kdy se přijal zákon o registrovaném partnerství, neudělala politická garnitura pro zlepšení kvality života LGBT+ lidí, rodin a dětí nic. Jenom posloucháme nekonečné řeči v parlamentu. Například pokud jde o ochranu obětí trestných činů, LGBT+ lidé nejsou zmíněni v trestním zákoníku. A nejde jen o ně, ale i o seniory nebo tělesně a duševně postižené lidi. Ti všichni mohou být častěji terčem a měli by mít zaručenou právní ochranu.