Podnikatelé Marek Čmejla a Jiří Diviš, kteří v Česku čelí obžalobě v kauze divoké privatizace Mostecké uhelné společnosti, dostali v srpnu ve švýcarské větvi případu nakonec podmíněné tresty. Rozhodnutí je pravomocné, a proto budou žádat českou stranu o zastavení svého stíhání. Uvedl to advokát Bohdan Žáček, který v Česku hájí spoluobžalovaného manažera Antonia Koláčka.

Nejvyšší soud ve Švýcarsku podle Žáčka změnil původní nepodmíněné tresty vězení na dvouletou podmínku pro Čmejlu a dvacetiměsíční podmínku pro Diviše. Rozsudky zatím nejsou přeložené do češtiny. Oba muži ve Švýcarsku dál vedou i řízení o obnovu svého procesu, protože se švýcarským verdiktem stejně jako Koláček nesouhlasí. V kauze byli odsouzeni i Petr Kraus a Oldřich Klimecký.

Pětice manažerů v čele s Antoniem Koláčkem byla v roce 2013 v Bellinzoně odsouzena za to, že se skrytím za investiční skupinu Appian Group snažila zastřít původ peněz, jimiž české doly v letech 1998 a 1999 ovládla. Tamní soud jim rozdal tresty v rozpětí 36 až 52 měsíců a také nechal propadnout 660 milionů franků (16,7 miliardy korun), které jim již počátkem tisíciletí švýcarské úřady zablokovaly.

Čmejlu tehdy soud poslal do vězení na 48 měsíců, Diviše na 46. Muži následně dosáhli zmírnění trestů, dále se ale snažili o to, aby soud změnil odnětí svobody na podmíněný trest.

Koláčkovi s Krausem odvolací soud jejich argumenty zamítl, a verdikt se tak pro ně stal už dříve pravomocným. Koláček má ve Švýcarsku strávit za mřížemi 52 měsíců, do tamního vězení ale odmítl nastoupit s tím, že se chce účastnit českého soudního procesu. Kraus za mříže zamířil nedobrovolně na 16 měsíců poté, co ho švýcarská policie zadržela na ženevském letišti. Koncem loňského roku nastoupil do vězení ve Švýcarsku i Klimecký, kterému odvolací soud snížil trest odnětí svobody z 36 na 18 měsíců.

Případ řeší i české soudy, především možný podvod při privatizaci zbytkového státního podílu, ale také ovládnutí dolů z peněz přepraných právě přes švýcarské účty. Na rozdíl od Švýcarska ale zdejší proces dosud neskončil.

Jednou za tři měsíce

Obžalobu podalo české státní zastupitelství v dubnu 2017 k Městskému soudu v Praze. První jednání se uskutečnilo na podzim 2018. Soudkyně Silvie Slepičková jedná ve čtvrtletních intervalech. Jednání má naplánováno na tento týden a pak na přelom listopadu a prosince. Podle dřívějších vyjádření soudu by chtěla ještě letos vynést rozsudek.

Podle mluvčího soudu Adama Weniga není na délce řízení ani tříměsíčních prodlevách nic zvláštního. „Hlavní líčení jsou nařizována s ohledem na časové možnosti předsedkyně senátu, tří přísedících a procesních stran,“ uvedl již dříve pro HN Wenig s tím, že jak Slepičková, tak přísedící mají řadu dalších kauz. „Konkrétně předsedkyně senátu má ročně 10 až 15 jiných věcí, které musí vyřizovat a studovat,“ dodal. Je prý navíc nutné posuzovat rozsah spisu, který má 131 svazků a bezmála 33 tisíc stran. A také desítky CD a dalších příloh.

Vedle pětice manažerů dolů poslal žalobce před soud i tehdejšího náměstka ministra průmyslu a obchodu Roberta Sýkoru. Viní ho z přijetí třímilionového úplatku na to, aby zařídil bezproblémovou privatizaci zbytkového podílu dolů za zlomek jejich skutečné hodnoty. V tom dalším je podle Slepičkové obžaloba víceméně kopií té, kterou již projednali Švýcaři.

Předloni proto pražský soud pravomocně zastavil trestní stíhání Petra Krause – soudkyně Slepičková to odůvodnila tím, že již nastoupil ve Švýcarsku trest za prakticky totožný skutek, který projednává ona. Ústavní soud přitom letos v srpnu uznání švýcarského verdiktu nad Krausem zrušil. Uznal jeho protesty proti tomu, že mu nebylo umožněno se řádně hájit. Nebylo mu prý totiž zajištěno tlumočení do češtiny. Soud tak musí podmínky uznání verdiktu znovu posoudit. 

Rekultivované miliardy

Příběh Mostecké uhelné odstartoval na jaře 1998, kdy neznámý investor začal skupovat její akcie. V té době držel 46,3 procenta akcií důlní společnosti stát prostřednictvím Fondu národního majetku. Zbytek byl v držení drobných akcionářů, ale také investičních fondů, bank či obcí.

Od nich takřka všechny podíly odkoupil investor, který odtajnil identitu až poté, co získal 49,98 procenta akcií a společnost fakticky ovládl. Ke skupování se přihlásila společnost Appian Group a tvářila se, jako že za ní stojí renomovaní američtí investoři.

Ve skutečnosti ale jak za Appian, tak za Mosteckou uhelnou jednal management dolů. Tehdejší šéf Fondu národního majetku Roman Češka záhy upozornil, že americký investor byl jen zástěrkou. Soud posuzuje zavinění konkrétních osob, které jednaly podle následujícího mechanismu: akcie dolů skupoval management z peněz samotných dolů, které společnost povinně odkládala bokem na budoucí rekultivaci krajiny zničené těžbou. Ředitelské funkce tam zastával Antonín Koláček.

„Měli jsme doklady, že finanční rezervy, které byly určeny na pozdější sanaci, Mostecká uhelná svěřila společnosti Newton a ta organizovala skupování těch akcií,“ popisoval Češka.

Skupinu Newton založili Koláček a Kraus. A jak lze dohledat ve výročních zprávách, Mostecká uhelná svěřila Newtonu formou půjček a finančních investic v letech 1996 až 1998 téměř šest miliard korun.

Případ začala vyšetřovat česká policie, podezření na nelegální privatizaci se ale nepotvrdilo. Klíč ležel ve Švýcarsku, kam vlastníci MUS uložili peníze z pozdějšího prodeje svých podílů.

„Do Švýcarska šlo několik žádostí o objasnění převodů těchto peněz, ale vždy odpověděli, že je to bankovní tajemství,“ řekla v roce 2008 pro HN mostecká státní zástupkyně Eva Vetýšková, která měla případ na stole, kvůli nedostatku důkazů jej ale odložila.

Akčnější Švýcaři

Do případu se vložila švýcarská prokuratura a na účtech tamních bank zablokovala 660 milionů švýcarských franků (tehdejších asi 13 miliard korun), jež podle ní pocházely z Mostecké uhelné. Bývalé manažery obvinila z praní špinavých peněz a soudy postupovaly rychle.

V té době tuzemská policie otevřela znovu i českou větev kauzy. Před pěti lety doputovala před soud. Stejné kvinteto manažerů podle obžaloby oklamalo stát utajováním faktu, že oni jsou skutečnými vlastníky dolů. Navíc podle zákona nenabídli veřejný odkup akcií a čekali, až cena výrazně klesne. Od státu tak akcie odkoupili po 158 korunách za kus, ač měly podle posudků hodnotu nejméně 615 korun. V kauze tak svědčila většina členů tehdejšího kabinetu Miloše Zemana a okolnosti prodeje popisovala. 

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.