Dva měsíce v Česku: pořád se stydíme za to, že jsme v bezpečí. A pořád se chceme vrátit domů

Jsou to už dva měsíce, co jsme s rodinou přijeli do České republiky. Nejdříve jsme si museli zvyknout na ticho. Báli jsme se hlasitých zvuků a hluku letadel. Po nějaké době jsme si na to zvykli, ale zase se objevil pocit studu za to, že jsme v bezpečí. Myslela jsem, že to přejde, ale kdepak. Můj bezpečný život tady se mi už nezdá pohádkový, protože na Ukrajině pokračují boje a já tam mám příbuzné a přátele.

… Ale život jde dál, tady a teď. Nelze žít jen ve snech o budoucnosti.