Dvanáctiletá Pavla se na základní škole učí anglicky už od třetí třídy. S němčinou pak začala na druhém stupni. V hodinách pod vedením učitelů zkouší reagovat na nejrůznější situace, které může v životě zakusit. „Minulý týden jsme se spolužáky nacvičovali cestu vlakem do Berlína. Německy jsme se ptali na čas odjezdu i příjezdu, nástupiště, odkud nám to jede nebo jestli mám správnou jízdenku. Při cestě zpátky jsem zase ztratila peněženku, takže jsem si měla říct o pomoc a popsat, jak se to stalo,“ řekla HN Pavla, která chodí do sedmé třídy základní školy nedaleko Prahy.

Jak je vidět na příkladu Pavly, cizí jazyky na základních školách nejsou založeny jen na slovíčkách a gramatice, ale i na reáliích země nebo zemí, ve kterých se touto řečí hovoří. Takto argumentují zástupci Pedagogické fakulty UK ve své snaze o zachování povinnosti výuky druhého cizího jazyka na základních školách. Podle nich je pro žáky více obohacující než obtěžující. V petici na podporu druhého jazyka se už nashromáždilo kolem 2400 podpisů. 

Nyní se zpravidla začíná druhý cizí jazyk vyučovat souběžně se začátkem druhého stupně. O tom, jak bude vypadat rozvrh, ovšem rozhoduje ředitel školy, který tuto povinnost může případně zavést až v pozdějším ročníku. Nejzazší termín pro vyučování druhého cizího jazyka je osmá třída. „Časová dotace pro jazyky je klouzavá, takže to bývá například tři až čtyři hodiny týdně pro anglický jazyk a dvě až tři hodiny pro ten druhý,“ vysvětlil HN vedoucí katedry francouzského jazyka na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy Tomáš Klinka. 

Drtivá většina učitelů vystudovala dvouoborově a k cizímu jazyku vyučuje ještě další předmět. Snaha o zachování povinnosti výuky druhé cizí řeči na základních školách tak podle učitelů nevychází z toho, že by se báli o místo – případně by se pouze přesunuli jinam. Podle proděkanky pro studijní záležitosti na Pedagogické fakultě UK a současně učitelky němčiny Pavly Nečasové vzniká tato snaha proto, aby se zachovala i multikulturní výchova. 

„Při výuce cizího jazyka se věnujete kultuře dané země, jejím zvykům či historii. Už z principu musíte myslet za hranice. Pokud se výuka jazyků sníží na povinně volitelný předmět, zmizí to. Angličtina je u žáků nejčastější volbou, děti se tak uzavřou do halloweenů, díkůvzdání a anglofonního světa, aniž by se podívaly na zvyky ostatních lidí v jiných zemích,“ vysvětluje Nečasová s tím, že povinnost druhé cizí řeči pak žákům vlastně pomáhá v případě, kdy by se v budoucnu chtěli naučit ještě jazyku dalšímu. Připomíná také výměnné kurzy či projektové dny, které úzce souvisí s výukou cizích jazyků. O část z nich by teď mohly děti přijít.

Ministerstvo školství plánuje povinný druhý cizí jazyk změnit na povinně volitelný a současně snížit počet žáků v tomto předmětu v rámci revizí rámcového vzdělávacího programu. Nejčastějším argumentem ministerstva bývá přílišná náročnost druhého jazyka pro žáky, pro což ale chybí data. „Navíc takto můžete obhajovat omezování jakýchkoliv předmětů. Proč nevolit mezi fyzikou a chemií? I ty jsou pro žáky náročné. Na základní škole mají žáci dosáhnout jazykové úrovně A1, což je opravdu pouze základní schopnost se v nějaké cizí řeči dorozumět,“ tvrdí Klinka.  

Odpůrci návrhu ministerstva školství považují tento plán za krok zpět. Ve školách si totiž musí děti vybírat druhý cizí jazyk od školního roku 2013/2014, kdy se povinnost zavedla, aby u žáků pomáhala „rozvíjet jejich osobní i profesní život“.