Pomlázkou se o Velikonocích šlehá jen v Česku, na Slovensku a trochu v Polsku. Jinde ne, říká historička

Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanské svátky. Zvyky, které se s nimi dodnes spojují, jsou ale pravděpodobně ještě starší. Například vajíčka se barvila již ve starověkém Egyptě či Sumerské říši. „Tento rituál měl připomínat nejen zrod a počátek života, ale také jeho konečnost,“ říká historička Eva Doležalová z Historického ústavu Akademie věd ČR. Ve stejném významu pak tradici převzalo křesťanství, díky němuž přežila dodnes.

V křesťanství jsou tyto svátky zejména oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vedle toho jsou ale také obdobím lidových tradic spojených s vítáním jara, které s náboženstvím souvisejí jen okrajově.

Pokud jde o křesťanské tradice, ty začaly vznikat až v období čtvrtého a pátého století, tedy dlouho po smrti Ježíše. Oproti tomu lidové zvyky mají hlubší tradici a sahají možná až k pohanským a předkřesťanským rituálům.

Například takové pečení beránka je spojené s Pesachem, jedním z nejdůležitějších židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec. Připomíná vyjití Židů z egyptského otroctví a jejich cestu ke svobodě, k níž je vedl starozákonní prorok Mojžíš. Dříve šlo o skutečné pečení masa, postupem doby ale usmrceného beránka nahradilo sladké těsto pečené ve formě.

Veřejnost si s Velikonocemi dnes spojuje zejména Velikonoční pondělí, tedy den, kdy chlapci chodí s pomlázkou vyšlehat dívky, aby byly zdravé a uchovaly si plodnost. Zrovna tento zvyk ale nemá s křesťanstvím ani židovstvím nic společného. „Jeho kořeny jsou středověké či raně novověké, možná i starší,“ uvádí Doležalová. Za pozornost přitom stojí, že šlehání děvčat pomlázkami je tradice uplatňovaná jen v Česku, na Slovensku a částečně v Polsku. „Nikde jinde to není,“ upozorňuje historička. 

Proč právě ve střední Evropě se tradice pomlázek uchytila, není podle historiků a etnografů jasné. „Dopátrali se pouze toho, že to byla pravděpodobně slovanská tradice předávání síly společně s novým jarem,“ uvádí historička.

Řada velikonočních tradic naopak do Česka přišla ze zahraničí. Například ze sousedního Německa pochází velikonoční zajíček. Jde o raně novověkou německou tradici, která vznikla v 16. a 17. století. „Jen původně byla spojena s živými tvory, ne s čokoládovými zajíčky. Ti přišli až s moderní dobou a rozvojem cukrovinek,“ popisuje Doležalová. Postupně se tento zvyk rozrostl v hledání sladkostí a vajíček v zahradách.

Pro křesťany Velikonoce začínají Květnou nedělí, jež letos připadla na 10. dubna. Ten den je připomínkou Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma. V křesťanství se zpravidla slaví žehnáním a rozdáváním ratolestí z palem nebo jiných domácích stromů – ty představují palmové ratolesti, které zástup rozprostřel před Kristem, když vjížděl do města.

Dalším významným dnem křesťanských tradic je Zelený čtvrtek – den poslední večeře a Ježíšova zajetí. Následuje Velký pátek – den jeho smrti. V tento den, během kterého se drží přísný půst, se během obřadů čtou pašije, tedy vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista. Uctívá se kříž a podává se svaté přijímání. Výzdoba kostela je v tento den chudá a kostelní zvony i varhany mlčí.

Na Bílou sobotu večer se koná velikonoční vigilie – světí se křestní voda a obnovuje křestní slib, mnohde se v rámci této příležitosti nově křtí dospělí. V neděli je Hod Boží velikonoční, slavnostní vrchol Velikonoc. Je to den, kdy Ježíš vstal za svítání z mrtvých.