Postup, který zvolil advokát a europoslanec za STAN Stanislav Polčák, když od postižených obcí chtěl zaplatit za své služby při získávání odškodného za výbuchy ve Vrběticích (přičemž jeho strana toto odškodné současně ve sněmovně prosazovala), nebyl podle bývalého ústavního soudce a současného děkana Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni Stanislava Balíka šťastný. „Střet zájmů však v tomto případě nevidím,“ říká Balík v rozhovoru pro HN.

HN: Není to střet zájmů, pokud je člověk člen politické strany, která něco navrhuje ve sněmovně, a zároveň advokát, jenž na tom může vydělat? Vy učíte právní etiku, jak z tohoto pohledu kauzu odměny pana Polčáka vnímáte?

O profesní etice a politické kultuře se začne většinou uvažovat až ve chvíli, kdy nějaká problematická situace nastane. Sám za sebe říkám, že profesní etiku nemůžu učit a na druhé straně ji nedodržovat. Metodu pana Polčáka bych nezvolil, protože bych věděl, že může být interpretována všelijak. I kdyby přitom opravdu nic aktivně v té roli člena strany nedělal. Ale jsou jiní advokáti, kteří by do toho možná šli. Asi by bylo nejlepší, kdyby to posoudila kontrolní rada advokátní komory.

HN: Ale je místopředsedou strany, která odškodnění pro postižené obce prosazovala v parlamentu. Podklady pro to tak nejspíš připravoval.

Z čistě advokátského hlediska, tedy že daný advokát je současně členem politické strany, ten střet zájmů nevidím. Tady není kolize zájmů jedné a druhé strany. Ten problém spíše vidím z hlediska politické kultury. Nemělo by to být tak, že si nechám zaplatit od klienta s tím, že ho zastupuji, ale ve skutečnosti se jedná o záležitost mé strany.

HN: Jak vyplynulo, tak s oněmi obcemi, po nichž chtěl provizi ze získaných peněz, ani neměl písemnou smlouvu. Jen si s jejich starosty prý řekl: „Když to bude úspěšné, tak se nějak dohodneme.“ Je to obvyklé? Navíc když jde o obec, kde by podobné věci mělo schvalovat zastupitelstvo?

Je otázkou, jaká byla domluva. Podílová odměna je možná, úmluva o ní navíc nemusí mít povinně písemnou formu. Pokud za mnou přijde někdo, kdo bude v tíživé situaci, tak se s ním můžu domluvit na podílové odměně, například ve výši deseti procent z toho, co vysoudíme. Když prohrajeme a nedostaneme nic, nebude mi platit. Tento model je možný.

A rozhodně to nemusí být dražší, než tomu tak je běžně podle úkonů. Kdyby se spočítalo, jaká je cena s ohledem na počet úkonů právní služby podle advokátního tarifu, tak často bude mnohem vyšší, než když si advokát sjedná hodinovou nebo podílovou odměnu.

HN: Ale její výše by asi měla být předem domluvená a mělo by ji schválit zastupitelstvo, ne?

Ve chvíli, kdy by mělo dojít k platbě, nemůže samozřejmě starosta sám podepsat příkaz k úhradě bez zastupitelstva. Ale kdyby mu to schválilo, potom by mohl částku proplatit.

HN: A jak vidíte přiměřenost té výše 2,5 procenta získané částky?

Určitě to není přemrštěné. V etickém kodexu advokáta je ustanovení, že by se neměl dopouštět dumpingu – a na druhé straně by neměl chtít příliš mnoho. Pokud by se výše řešila, tak by se posuzovalo to, jakou by na daný případ potřeboval kvalifikaci, tedy jestli jde o specializovaný problém či nakolik je to složitá kauza. Například i tím, zda je třeba znát cizí jazyk či právo jiného státu.

HN: Jaká je tedy běžná podílová odměna?

Pokud někdo jde na model náhrady nemajetkové újmy, tak se advokáti pohybují kolem deseti až patnácti procent. Dvě a půl procenta je strašně málo.

HN: Polčák je sice europoslanec, ale i v českém Senátu a Poslanecké sněmovně je více než desítka aktivních advokátů. Je vůbec v pořádku k práci zákonodárce – ať již v Bruselu nebo Česku – mít ještě další vlastní výdělečnou profesi?

Já bych tohle jako problém neviděl. Když to vezmeme historicky, právníky vždy politika vtahovala. Třeba za první republiky byli ministry a k tomu vedli svoji kancelář. To je i případ Aloise Rašína, který šéfoval tehdejší státní kase. A pražský primátor Karel Baxa byl soudce Ústavního soudu, předseda národní banky a ještě k tomu advokát.

Proč by tedy právník nemohl být v politice a zároveň si ponechat své původní zaměstnání? Zvlášť když u ministra to už nyní není možné. Lze tedy být zapsán i jako advokát a řešit několik málo případů – není to tak, že by člověk nemohl řádně plnit roli poslance či senátora. Například před několika lety Ústavní soud řešil, jestli mohou ředitelé škol sedět v obecním zastupitelstvu. A řekl, že mohou.