Narychlo museli kvůli válce opustit domov a vyrazit do cizí země. Po dlouhé cestě dorazili do bezpečného Česka. Tím však starosti ukrajinských uprchlíků nekončí. „Víte, kde je Mariánské náměstí?“ ptá se dobrovolnice přibližně čtyřicetileté ženy s dcerou na autobusovém nádraží na pražské Florenci. Ukrajinka nesouhlasně vrtí hlavou. V Praze jsou teprve pár minut, nejspíš poprvé v životě.

Češka, která na místě radí uprchlíkům, kam se mají obrátit o pomoc, proto vytahuje telefon a ukazuje mapu i spoje tramvají a metra. „Máte zadarmo cestování městskou hromadnou dopravou. Stačí, že máte s sebou svůj ukrajinský pas. Ten máte, že?“ Ukrajinka tentokrát přikyvuje souhlasně.

U červeného informačního stánku je hned několik dobrovolníků, kteří sledují přijíždějící autobusy a pomáhají uprchlíkům s kufry. Následně jim radí, kudy se vydat. V okolí stánku jsou ve středu dopoledne asi tři ukrajinské rodiny. Jsou unavené a nechtějí moc mluvit. Jedna matka se dvěma dětmi přesto popisuje, že přijela v noci autobusem z Polska a chce pokračovat dále do švýcarského Curychu. Ostatním rodinám už dobrovolníci dávají instrukce. 

Podobný stánek funguje i na vlakovém hlavním nádraží. Tam však čekají na přijíždějící Ukrajince dvě nástrahy. Cesta z nástupiště k informačnímu kiosku se obtížně hledá. Stojí až před vstupem do metra, přičemž k němu nevedou žádné šipky ani informační tabule.

„Chybí zde informace a je tu málo dobrovolníků. Lidé si také potřebují vyměnit hřivny na české koruny. Sice je tu směnárna, ale nabízí nesmyslný kurz,“ popisuje Ukrajinec Ivan, jenž v Česku žije 25 let a na nádraží pomáhá na vlastní pěst jako dobrovolník.

Na nádraží ale pomáhají i lidé z informačního kiosku města i dobrovolníci ze soukromé Iniciativy Hlavák. Ta se soustřeďuje na asistenci přímo na peronech, kam chodí k vybraným vlakům. „Hlavně rozdáváme letáky v ukrajinštině se základnými informacemi a pak lidi odvádíme k informačnímu stánku v prostorách nádraží,“ popisuje jeden z dobrovolníků. 

Uprchlické centrum mezi knihami

Stánky na nádraží i na Florenci však slouží jen jako první kontakt. Uprchlíky posílají dál do asistenčního centra, které se nachází v městské knihovně na Mariánském náměstí, kousek za Staroměstským náměstím.

„Lidé si tu mohou vyřídit všechny potřebné papíry na jednom místě. Pomoc poskytuje cizinecká policie. Lze tu vyřešit i žádost o zdravotní pojištění a eventuálně pomoc s ubytováním. Je tady i Český červený kříž a dětský koutek,“ říká na místě pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti). Právě magistrát centrum zřizuje.

Po příchodu do knihovny musí Ukrajinci vyplnit žádost o azyl. Formulář poskytuje téměř automaticky skupina dobrovolníků v atriu. Tam jsou i tlumočníci, kteří Ukrajincům vše překládají. Jedním z nich je asi padesátiletý Jaroslav. „Vzal jsem si dovolenou z práce a přijel pomáhat. Původně jsem měl být na hlaváku, jenomže tam mě nepotřebovali.“ „Taky pocházím z Ukrajiny, z okupovaných oblastí samozvaných republik. Rodina tam zůstala,“ líčí Jaroslav. V Praze bydlí již delší dobu a na Ukrajinu se vracet neplánuje. „Tady je domov můj.“

Jen ve středu dorazilo do knihovny několik stovek Ukrajinců, kteří pak ve frontě čekali na vyřízení potřebných papírů. Mezi čekajícími je také asi šedesátiletá Ukrajinka a její čtyřicetiletá dcera, které čekají už přes hodinu a půl. Ale nestěžují si. „Předtím jsme byly na ministerstvu vnitra, stály jsme přes tři hodiny venku. Teď jsme uvnitř, je tu teplo, voda a můžeme si sednout. Je to neporovnatelné,“ říká starší z dvojice.

Ta přijela do Prahy se dvěma vnoučaty. Jejich otec – její syn – zůstal na Ukrajině bojovat proti ruské armádě. Pochází ze zakarpatského města Ťačiv na rumunském pohraničí. Nedaleko je město Ivano-Frankivsk, které se již stalo terčem ostřelování ruských vojáků. I to je jeden z důvodů, proč přijela do Prahy za dcerou, která už delší dobu žije a pracuje v Česku.

„Potřebujeme se poradit, protože mám malý byt i s dítětem a maminka nemá kde být. Měli bychom si zařídit taky pojištění, ale nevíme, do kdy tady maminka zůstane, po skončení války se chce vrátit zpátky,“ říká dcera. Obě ženy si přály zachovat anonymitu.

Podobně je na tom i Olha se čtrnáctiletou dcerou Alinou, které přijely ve středu ráno vlakem ze Slovenska. „Jsem velice vděčná České republice, že nás přijala. Utekli jsme z Doněcké oblasti z městečka Kramatorsk. Chceme tady bydlet, pracovat a chodit do školy, aspoň dokud neskončí válka,“ líčí Olha. 

 Odbavení uprchlíků se má zrychlit

Dlouhé čekání v knihovně hodlá magistrát napravit. „Řešíme avíza z Národního informačního centra, abychom věděli, že se k nám blíží větší vlak s uprchlíky, a taky lepší označení kiosků na nádražích. Připravujeme taky rozšíření, případně přesunutí informačního centra do větších prostorů. Kapacita už nyní začíná být nedostatečná,“ sdělil HN primátor Hřib. Večer pak oznámil, že se centrum přesune z knihovny do Kongresového centra.

Pokud by se v rámci pracovní doby nedostalo na všechny žadatele o azyl, město počítá s tím, že jim zajistí ubytování. „Před vchodem do knihovny plánujeme postavit ještě stan, který by pomohl s odlehčením náporu, a pokud se k zaregistrování nedostanou ten den všichni, odvezeme je do ubytování a další den ráno je přivezeme zase zpátky,“ líčí plán mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman.