Existence státního podniku ČPP Transgas nedává smysl.  V účetnictví vede neoprávněně pohledávku státu vůči Ukrajině a Kazachstánu a jinak už jen prodělává peníze. Ministerstvo průmyslu a obchodu by ho proto jako jeho zakladatel mělo zrušit. 

K takto tvrdému závěru dospěl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který činnost a hospodaření této státní firmy za roky 2016 až 2020 prověřoval.  

ČPP Transgas je podnik, v němž zůstal nepotřebný či neprodejný majetek po někdejší privatizaci plynárenských i různých dalších firem. Klíčovou součástí jeho téměř pětimiliardového majetku je ale pohledávka vůči Ukrajině a Kazachstánu za 4,6 miliardy korun, která tak tvoří téměř 91 procent jeho účetních aktiv. Jak ve své kontrolní zprávě konstatuje NKÚ, tato pohledávka je v účetnictví firmy neoprávněně.  „Příslušnost hospodařit s touto pohledávkou náleží ministerstvu financí,“ zjistila kontrola.

Státní firma si podle zprávy NKÚ neoprávněným zaúčtováním pohledávky tedy jen uměle nadhodnocuje svá aktiva a to není v souladu se zákonem o účetnictví. 

Pohledávka vůči Ukrajině a Kazachstánu je pozůstatkem barterových obchodů bývalého Československa, které v rámci takzvaných jamburských dohod dodávalo Sovětskému svazu strojírenské zařízení výměnou za plyn. Rozdíl v hodnotě dodávek mělo podle dohod po revoluci dostat Česko v penězích, dvě zmíněné země ale stále miliardový dluh nesplatily. Neúspěšná jednání vedlo vždy právě ministerstvo financí.  

NKÚ se pozastavuje nad tím, že ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) jako zakladatel považuje existenci Transgasu za „nezbytný podnik pro činnost resortu“. Je to prý přesně naopak. Jediným smyslem firmy je totiž držení pohledávky, které je ovšem neoprávněné, a tak jde podle NKÚ o „zbytný podnik“. Žádné strategické, hospodářské nebo bezpečnostní zájmy státu, které jsou podle vládních dokumentů oficiálním důvodem pro vlastnictví firem státem, totiž ČPP Transgas podle kontrolorů neplní. „Provozuje téměř výhradně realitní činnost,“ popisuje zpráva. Stát má proto Transgas „prodat nebo zlikvidovat“, doporučil NKÚ. 

Realitami se státní podnik zabývá proto, že kromě zmíněné pohledávky je necelých 400 milionů jeho dalších aktiv v nemovitostech. Jedná se o dva areály v Praze-Holešovicích a Brně-Černovicích. Ty Transgas pronajímá. V majetku má pak dalších 59 nemovitostí po celé republice. Výnosy má státní firma tedy buď z pronájmů, nebo z prodejů budov či pozemků. V minulosti, za bývalého vedení, podnik nemovitosti i nakoupil, případ ale skončil v rukou policie. Další obchod z dob bývalého vedení, kdy došlo k prodeji a poté opětovnému nákupu nemovitostí v brněnském areálu, podle kontrolorů detektivové stále vyšetřují, a úřad ho proto nezkoumal.   

Za prodeje získal Transgas v minulých pěti letech celkem 20,6 milionu korun. Roční výnosy podniku i díky tomu dosahují 10 až 25 milionů korun, ani jednou od roku 2016 ale nestačily pokrýt náklady. Proto firma nabrala celkově ztrátu 22,8 milionu.

Ke ztrátě podle NKÚ přitom přispívá i fakt, že podnik sám sídlí v pronajatých prostorách a jen za poslední čtyři roky (2017 až 2020) zaplatil téměř 6 milionů korun na nájemném. 

Dalším důvodem jsou stále rostoucí náklady na osm až devět lidí, které podnik zaměstnává. Za uvedené čtyři roky vzrostly mzdové náklady o 11 procent na pět milionů, což ale vzhledem k růstu průměrné mzdy v Česku ve stejném období zhruba o 20 procent není zas tak vysoké tempo. NKÚ nicméně poukazuje na vyplácení dalších zaměstnaneckých benefitů. Z 58 600 korun v roce 2017 se zvedly na 70 500 korun na jednoho člověka ročně. „A to vše přesto, že Transgas je v tomto období trvale ve ztrátě,“ upozorňuje NKÚ. Jako příklad nehospodárnosti úřad popisuje třeba to, že Transgas platí už skoro devět let jednomu svému zaměstnanci hlídané parkování v místě jeho trvalého bydliště. Za tu dobu ho to přišlo téměř na 120 tisíc korun včetně DPH. „Tyto náklady má přitom platit zaměstnanec,“ uvádí úřad ve zprávě.

Podle prezidenta NKÚ Miloslava Kaly je případ Transgasu do značné míry pro stát a jeho hospodaření typický. „Tato kontrola potvrzuje to, na co NKÚ upozorňuje dlouhodobě. Tedy že v hospodaření státu jsou velké mezery.  Často vynakládá peníze bez posouzení, co přináší, jestli se nejedná o zbytečné výdaje, případně zdali ty dané výdaje mají smysl,“ upozornil.  

Ministerstvo průmyslu a obchodu nicméně podle mluvčího Marka Vošahlíka s některými závěry NKÚ nesouhlasí. „Podle našeho názoru není možné zrušit státní podnik, který spravuje nemovitý majetek v hodnotě stovek milionů korun, neboť stále plní nezbytné úkoly v rámci aktivit státu i samotného MPO,“ uvedl. Doporučeními se ale prý bude ministerstvo dál „podrobně zabývat“.