Do cizí země na potrat. „Zažívají stres i úlevu,“ říká Byrteková, která pomáhá Polkám s interrupcí v Česku

Na potrat jen v případě znásilnění, nebo když ohrožuje život matky. A i tak není nikdy jisté, že polští doktoři zákrok provedou. Nepříjemným výslechům na policejní stanici a prozíravým pohledům lékařů se chtěla vyhnout i Polka, která byla znásilněná svým manželem. Pro pomoc se obrátila na spolek Ciocia Czesia (Teta Češa), který už přes rok pomáhá polským ženám, které se rozhodnou pro potrat v České republice. „Paní se už rozváděla a nechtěla to řešit formálně,“ vysvětluje v rozhovoru členka spolku Katarzyna Byrteková.

Ciocia Czesia je zaměřen hlavně na poradenskou činnost, v případě finanční tísně pomohou ženám zákrok i uhradit. „Často je to pro ně velká částka. Když si to spočítáte, tak to může být klidně i jedna výplata člena domácnosti,“ říká v rozhovoru.

Do minulého roku měly Polky ještě jednu možnost, kdy mohly jít na potrat. A to v případě vady plodu. To se ale změnilo a takzvaný potratový kompromis, který je nastolen od roku 1993, se ještě zpřísnil. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky podstoupilo v roce 2020 interrupci v České republice 252 cizinek s krátkodobým pobytem. Část z nich jsou právě ženy z Polska.

HN: Kdo jsou ženy, které se na vás obrací?

My se na nic neptáme. Neptáme se ani na důvody. Pro nás je dostačující důvod už to, že se někdo rozhodl. Samozřejmě že občas nám někdo vypráví příběhy, co se stalo a jak. Částečně je to pro ně i psychická podpora v těžké situaci. Ocitají se v nechtěném těhotenství ve státě, kde je potrat ilegální a musí jet do jiné země, kde se mluví cizím jazykem a ještě za to musí hodně zaplatit. Byla mezi nimi třeba jedna žena, která poprvé v životě jela do zahraničí a ještě k tomu na potrat. Potřebovala podporu. Vyzvedávala ji naše členka z kolektivu na nádraží a dovezla ji přímo tam, protože ona byla totálně zmatená a vystresovaná, že by si sama neporadila. Ukázalo se, že se s někým o tom poprvé bavila. Neměla totiž ve svém okolí nikoho, komu by se mohla svěřit. Většina těch žen cítí velkou úlevu, že se zbavila velkého problému.

HN: Měly jste i v Ciocia Czesia takové případy, kdy šlo o těhotenství způsobené znásilněním?

Určitě byl takový případ. Bylo to zrovna znásilnění v manželství. Paní se už rozváděla a nechtěla to řešit formálně. Většinou znásilnění nikdo nehlásí a víme, jak to funguje na policejních stanicích, jak funguje sekundární viktimizace a obecně jak funguje kultura „rape culture“. Já bych na jejich místě, když by mě někdo znásilnil a traumatizovaná ještě zjistím, že jsem těhotná, taky nešla pro nějaký papír, ale zařídila si to sama, ať mám alespoň klid. A ne že musím ještě na stanici, kde se mě budou ptát na blbé otázky, jako jakou jsem měla barvu kalhotek, kolik jsem vypila, jestli se mi to nezdálo a jestli nechci být prostě slavná. A následně hledat někoho, kdo provede zákrok. To je absolutně šílená představa.

HN: Tam je to možná ještě horší ne? U manželství se to asi tolik nebere jako znásilnění.

No ne. Manžel má přece právo. (říká ironicky) Rape culture je silná, což je v Česku stejné. Tohle řešit obecně, a ještě k tomu nechtěné těhotenství. A pak hledat doktora, který vám zákrok provede. No a když vám řekne, že to neudělá, protože je katolík, ale pak vám dá vizitku, že to udělá neoficiálně, protože asi mimo nemocnici už katolík není a už mu to svědomí dovoluje. Já jsem silný člověk, ale tohle bych nedala.

HN: Vy jste v jednom rozhovoru říkala, že v případě, kdy si to nemůže žena dovolit z finančních důvodů, tak za ni zaplatíte úhradu klinikám, která je za potrat stanovená. Kolik stojí polskou ženu potrat v Česku?

Do dvanáctého týdne je to tak 12 tisíc korun. To je pro ně často velká částka. Když si to spočítáte, tak to může být klidně i jedna výplata člena domácnosti, který má nějakou málo placenou práci. A samozřejmě existují lidé, kteří si to nemohou dovolit. Není to věc, na kterou si můžete našetřit, protože nemáte rok, abyste si našetřila peníze, máte jen několik týdnů na to, je sehnat. A to ani nemluvím o lidech z nízkopříjmových skupin, kteří nejsou schopni šetřit vůbec.

V polských rodinách je téma interrupce stále problematické. Ženy se na některou část rodiny nechtějí vůbec obracet nebo to s rodinou probírat.

HN: A co jejich rodiny? Nepomohou jim právě nejbližší? 

Stává se, že rodina na uhrazení interrupce také nemá peníze, případně by možná měla, ale pro některé je to dost problematické téma. Některé ženy se nechtějí obracet na nějakou část rodiny nebo to s rodinou vůbec probírat. V takovém případě jsme jim schopné interrupci uhradit z různých sbírek, kampaní, které jsme dělaly, a z prodeje triček, plakátů.

HN: Co říkáte na nedávnou informaci, že chce polská vláda zavést od července 2022 registr těhotných žen, a tím mít tak lepší dohled nad Polkami?

V normálním státě by to bylo skvělé, protože díky tomu by mohl stát podpořit těhotné ženy, ale bohužel se obávám, že v polském kontextu to bude další nástroj omezování nebo represe. Registr se tváří nevinně. Ale nevinné by to bylo s jinou vládou, v jiném kontextu.

HN: Neziskový kolektiv, jak si Ciocia Czesia říká, funguje už přes rok. Kolika Polkám se vám podařilo pomoct? Kolik se vám jich ozývá?

Každým měsícem se nám ozývá čím dál tím více žen. Zhruba 80 lidí měsíčně. Zdůraznila bych ale, že to nejsou osoby, které přijedou do Česka. My fungujeme v podstatě jako poradna. Naše úloha je poskytovat informace o umělém přerušení těhotenství v Česku dle zákona, jak to udělat, kde a za kolik. Spoustu lidí, kteří nás kontaktují, zvolí jinou možnost. Například odjet někam jinam nebo si objednají prášky domů a nepřijedou vůbec.

HN: Máte přesné číslo Polek, které jezdí do České republiky za umělým přerušením těhotenství?

My neshromažďujeme vůbec žádná data. Když je to uzavřený případ, tak e-maily smažeme a neděláme si podrobné statistiky. Je určitě spousta žen, které do Čech přijedou, ale my o tom nevíme.

HN: Co se děje potom, když se vám ozve žena, která chce podstoupit v Česku interrupci?

Když se nám někdo ozve, že má problém, který by potřeboval pomoct vyřešit, pak většinou dostává všechny možné informace. Může se rozhodnout pro prášky, které si objedná legálně z domu za 75 eur nebo může přijet do Česka. A pokud sem chce přijet, tak objasníme, jaké má možnosti a kde. Pak záleží, pokud je to do dvanáctého týdne, tak je to klinika. A pokud je to po dvanáctém týdnu, tak je potřeba vyřešit papíry. Výsledek genetického vyšetření a domluvit s nemocnicí příjezd.

HN: Tam se to vlastně dělí na týdny, v jak pokročilé fázi daná osoba je.

Ano, po dvanáctém týdnu už to není na žádost ženy, ale musí tam být nějaký důvod a tady je jeden z důvodů genetická vada plodu. V nemocnici jí následně vystaví potvrzení o vadě plodu, a tím pádem může zákrok podstoupit. Je to tak domluvené s nemocnicemi, které o nás ví a my s nimi spolupracujeme. Daná osoba pak už konkrétně přijede na domluvený termín.

HN: Je téma potratu stále tabuizované?

Díky tomu, co se stalo před rokem (zpřísnění protipotratového zákona, pozn. red.), už tolik ne. To je jeden z plusů té špatné situace, že slovo potrat proběhlo tolikrát v médiích. Tisíckrát bylo otištěno slovo potrat ve všech možných denících. Najednou se o tom začalo mluvit jako o součásti života. A téma řešila největší mainstreamová média v Česku i Polsku. 

HN: V kterých dalších zemích funguje Ciocia?

Ve Vídni a v Berlíně vznikly ještě před námi. A teď ještě měla vzniknout v Litvě. Pak existuje obecná organizace Abortion without borders, která seskupuje jiné organizace. Je to celá podpůrná síť a mezi sebou se podporujeme, posíláme si případy. Vím, že některé skandinávské země odsouhlasily v parlamentu, že pro Polky bude interrupce zdarma. I v rámci ženské solidarity, ale i solidarity, která navazovala na situaci v dějinách, kdy Polsko pomáhalo. Švédky jezdily kdysi za komunismu do Polska na potrat, protože tam byl dovolen, a ve Švédsku ne.

HN: Změnilo se něco od doby, kdy mladá žena zemřela ve 22. týdnu těhotenství na septický šok kvůli tomu, že jí v nemocnici odmítli pomoct? Po Polsku se demonstrovalo, objevovaly se všude nápisy #Anijednejwiecej, v Praze byl také velký protest.

Nezměnilo. Teď proběhla v médiích situace, kdy žena měla dvě doporučení od psychiatrů, protože má těžkou depresi a hrozilo by jí zhoršení stavu, nebo dokonce i ohrožení života, a nějaká nemocnice jim řekla, že ne. Nakonec to tedy další nemocnice provedla, ale je to obtížné.

Oficiálních případů potratů je v Polsku méně než dva tisíce. Polsko má 40 milionů lidí, z toho polovina jsou ženy. To je prostě nemožné. I před zpřísněním, které je symbolicky důležité v tom, že ukazuje krutost vlády a krutost celé moci, bylo tisíce potratů mimo systém. Říká se, že až 80 000 lidí ročně. Určitě ne méně než dva tisíce, které proběhly oficiální cestou. Kdyby se teď zakázaly potraty, tak to vyjde téměř nastejno. Zní to trochu krutě, ale prakticky ano. Samozřejmě symbolicky ne, protože tady je možné říct, že oni nejsou tak krutí, protože v Polsku stále možnost potratu existuje.

Je možné, že než se to zlepší, bude to ještě čtyřikrát horší. Jsem si ale jistá, že to skončí. Stejně jako v Argentině, kde to trvalo čtrnáct let.

HN: Máte naději, že se to zlepší? Jak to vidíte do budoucna?

Já myslím, že rozhodně. Je možné, že do té doby to bude ještě čtyřikrát horší, ale jsem si jistá, že to skončí. Stejně jako v Argentině, kde to trvalo čtrnáct let. Možná se stane ještě hodně špatných věcí. V poslední době jsou pro mě zprávy z Polska špatné zprávy, ale věřím, že se to otočí. Možná že si musíte totálně sáhnout na dno a pak se od něj odrazit. Jsem si jistá, že se to změní. Co bych ale chtěla říct, tak někdy to může vypadat, že jsou všichni v Polsku šílení ultra konzervativní katolíci, a tím že máme demokracii, tak to znamená, že to je vůle lidu. To tak vůbec není. Proti tomu zpřísnění, které se stalo před rokem, je až 70 procent lidí a je to vidět na protestech, které proběhly po celém Polsku. Lidé v Polsku s tím nesouhlasí a to, co se děje, tak to je ukázkový příklad moci, která se vůbec nezajímá o to, co je pro kohokoliv dobré, ale jen se krmí tím, že má tu moc.