Čipový hladomor odhalil bohorovnost, s jakou automobilky přistupují k plánování, říká expert na globalizaci Kořan

Evropská unie uvažuje o stavbě vlastní továrny na polovodiče, kterým by ukojila hlad firem po čipech. Podle politologa a odborníka na mezinárodní vztahy a globalizaci Michala Kořana to ale nedává z ekonomického hlediska smysl. V think-tanku Global Arena Research Institute se věnuje dodavatelským řetězcům, tedy analýze systému, jak se ze zdrojů stává hotový produkt a jak se od výrobce dostává ke koncovému spotřebiteli. „Pokud by byl zájem v tomto odvětí posílit strategickou autonomii Evropy, tak to beru především jako politické gesto, nikoliv jako ekonomické,“ říká v rozhovoru pro HN Kořan s tím, že čipový hladomor odhalil bohorovnost, s jakou automobilky plánují. Podle něj často ani nevědí, jak se k nim celá řada dílů dostává.

Svět sužuje pandemie koronaviru, a navíc se ocitl v situaci, kdy průmyslu nechybí jen čipy, ale i další materiály od plastů až po kovy. To rozproudilo debatu o globalizaci a o tom, jak by bylo možné dodavatelský řetězec zkrátit tak, aby jeho začátek byl co nejblíže koncovému zákazníkovi. Kořan soudí, že to vypovídá o úpadku globalizace. 

„Koronavirus posiluje politické protiglobalizační proudy a tendence. Někdy z rozumných důvodů, ale většinou jsou populistické a krátkozraké. Pořád si proto myslím, že je to veliký a nebezpečný omyl,“ tvrdí Kořan. Rozebírá také, jaký význam v čipovém hladomoru hrají klimatické změny, jak firmy reagují na své uhlíkové stopy nebo jak by přerody v globálním řádu dopadly na Českou republiku. 

HN: Je ve hře přesun řetězců blíže ke koncovému zákazníkovi?

Na první pohled to vypadá, že by to dávalo smysl. Z bezpečnostních důvodů, environmentálního hlediska a samotného faktu, že řetězce už potrhané jsou. Na druhou stranu to opravdu není jednoduché. Třeba autoritářské Číně trvalo v minulém století dvacet let, než si byla schopná zajistit lokální dodavatele základních vstupů do výroby. Je to extrémně logisticky a ekonomicky náročné, protože firmy mají do stávající logistiky nainvestováno spoustu peněz. Čína má navíc nyní velmi efektivní přístavy, infrastrukturu a schopnou pracovní sílu, pro Evropu není vyvázání se z tohohle systému projektem na pět let. Ve strojírenství nebo autoprůmyslu je to běh na delší trať. A firmám se to ještě stále nebude vyplácet.