Krušnohoří se dostalo na seznam UNESCO, návrh podalo Česko spolu s Německem. Zapsán byl i hřebčín v Kladrubech

Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří byl v sobotu zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Rozhodl o tom výbor pro světové dědictví UNESCO na zasedání v Baku. Návrh na zápis této oblasti se staletou hornickou tradicí podalo společně Česko a Německo. Počet památek v České republice, které se mohou pyšnit titulem světového dědictví, se tak rozrostl na třináct.

Výbor na dnešním jednání vyzdvihl, že šlo o komplikovaný, ale velmi dobře koordinovaný návrh.

Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří, jak zní oficiální název společné česko-německé nominace, tvoří 22 součástí, z nichž 17 se nachází na území Saska a pět v českém Krušnohoří. Českou část reprezentují Hornická krajina Jáchymov, Hornická krajina Abertamy - Boží Dar - Horní Blatná, Rudá věž smrti, Hornická krajina Krupka a Hornická krajina Mědník.

"Je to mimořádná událost nejen pro Karlovarský kraj a saské partnery, ale i pro obě naše země. Potvrdila se tak výjimečná hodnota hornického regionu Krušnohoří na české i saské straně," řekla v reakci na zápis na Seznam světového dědictví hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová.

Uvolněný zastupitel Karlovarského kraje a předseda komise pro UNESCO Vojtěch Franta připomněl, že po kynžvartské daguerrotypii, která je zapsána na seznamu UNESCO Paměť světa, je krušnohorský region další památkou UNESCO na území Karlovarského kraje.

UNESCO / Krušnohoří

Dalších 7
fotografií

"Zápis Krušných hor mezi památky UNESCO je uznáním práce a úspěchů lidí, kteří tento přeshraniční region po staletí utvářeli," uvedl po rozhodnutí Výboru světového dědictví premiér Saska Michael Kretschmer.

V Hornickém regionu Erzgebirge/Krušnohoří vznikla řada významných vynálezů a inovací v hornictví a hutnictví, které se zejména v 16. století, ale i později šířily z Krušných hor do celé Evropy i dalších částí světa. Krušnohoří hrálo důležitou roli i při rozvoji báňské administrativy, legislativy, školství i měnových systémů. Z jáchymovského tolaru se na více než 300 let vyvinulo celoevropské platidlo a dal název i americkému dolaru.

Hřebčín v Kladrubech

Národní hřebčín Kladruby nad Labem byl na zasedání také zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Za kladrubský hřebčín to potvrdil jeho ředitel Jiří Machek.

"Kdybych se nedíval na on-line přenos, nevěřil bych tomu," řekl Machek. Hřebčín nicméně musí do prosince 2020 splnit několik podmínek a výbor přidal i několik doporučení. "Podmínky pro nás nejsou nic překvapujícího. Počítáme s tím, že většinu z nich splníme do konce letošního roku," uvedl Machek a dodal, že o zapsání se mělo původně hlasovat až příští rok.

Mezinárodní rada památek a sídel ICOMOS, která pro UNESCO hodnotí nominační dokumentaci, doporučila kladrubskému hřebčínu, aby zvážil rozsah ochranného pásma na jižní hranici nominované krajiny a chránil Kladrubský náhon. Dále mu doporučila, aby dokončil revizi managementu plánu, posílil řízení rizik, dopracoval strategii cestovního ruchu a zlepšil interpretaci navrhovaného statku jako kulturní krajiny, uvedl v květnu náměstek hejtmana Roman Línek.

Ze sobotního on-line přenosu jednání výboru pro světové dědictví UNESCO v Baku vyplývá, že vyjma prvních dvou jmenovaných položek se zbytek bodů přesunul mezi doporučení.

"Předpokládali jsme, že letos se o nás hlasovat nebude. Ve čtvrtek jsem dostal informaci z Baku, že se jim naše nominace tolik líbí, že o nás budou hlasovat už tento rok," řekl ředitel hřebčína. "I hodnocení ICOMOS bylo velmi příznivé," dodal.

"Kdyby krajina hřebčína neměla svou výjimečnost, na seznam by se nedostala," řekl v reakci náměstek hejtmana Línek. "A byli jsem dobře připraveni, všechny materiály, které jsme dokládali, měly snad několik metrů na výšku. Mám obrovskou radost, v mém profesním životě je to jeden z největších úspěchů," dodal Línek.

Hřebčín předal nominační dokumentaci s názvem Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem organizaci UNESCO na konci ledna 2018. Zveřejnil přitom spot Výjimečný okamžik v dějinách národního hřebčína.