Když loni Václav Klaus vydal svou další knihu o změně klimatu, nevyvolala velkou pozornost a recenzí na ni vyšlo vlastně minimum.
Doba se změnila a na rozdíl od časů před deseti lety to dnes není prezident, kdo českému publiku "vysvětluje" problém globálního oteplování.
Jedním z mála recenzentů posledního Klausova titulu byl klimatolog Radim Tolasz. I když autora ocenil pro jeho "konzistentní názorovou stabilitu", o klimatologických pasážích knihy Zničí nás klima, nebo boj s klimatem? říká vcelku jasně: jsou odborně nesprávné, zavádějící a často záměrně manipulativní. Na tom by nebylo nic až tak překvapujícího ‒ účelově selektivní výběr zdrojů a argumentační fauly najdeme v této i předchozích Klausových knihách o klimatu.
Pozoruhodné spíš je, jak česká klimaskepse ztrácí dech, rozpouští se do virtuálního prostoru, propojuje se s konspiračními weby a nachází živnou půdu v prostředí odpůrců Bruselu a zastánců "tradičních hodnot".
Hlavní komentář: Vláda Miloše Zemana se blíží – Andrej Babiš
není tím, kdo určuje parametry vznikajícího kabinetu
Téma: Skauti – nový trend na trhu práce
Agenda: Jednání o vládě komplikuje KSČM odporem k vojenským misím
O kom se mluví: Končící koordinátor české protidrogové politiky Jindřich Vobořil
Kontext: Pozadí únosů Čechů v Libanonu
Reportáž: Integrace uprchlíků v německém Essenu
Rozhovor: S předsedou Senátu Milanem Štěchem
Kultura: Wrestling – hyperrealita na pomezí sportu a showbyznysu
Oslabení klimaskeptické fronty ovšem zdaleka neznamená, že se z Čechů stává národ ochotný bez výhrad přijmout mezinárodní vědecký konsenzus, podle kterého se planeta otepluje, přičemž hlavním důvodem je s pravděpodobností hraničící s jistotou činnost člověka.
Češi o tom stále pochybují více než veřejnost v jiných evropských zemích. Chceme-li to změnit, musíme nejen rozumět taktice klimaskeptiků, ale také chápat, proč u nás debata o klimatu vázne.
"Chorá, paranoidní vize"
Pohled světové veřejnosti na klimatické změny se mění z více důvodů, v Česku ale nelze podceňovat právě "faktor Václav Klaus".
V letech 2007‒2008, kdy debaty o klimatu u nás vrcholily, byl Klaus nejcitovanějším mluvčím (s větším odstupem za ním figurovali Martin Bursík ze Strany zelených a ještě o něco dále pak klimatologové).
Tehdejší prezident téma klimatu skutečně "vlastnil" v míře nesrovnatelné s ostatními evropskými zeměmi včetně Slovenska, kde debata probíhala na výrazně odbornější
úrovni.
Klaus sice s ohledem na své pravomoci mohl do tvorby relevantních zákonů zasáhnout jen omezeně, řada jeho kroků však měla symbolický význam a pomáhala utvářet dojem, že diskuse o klimatu není uzavřena, je nejistá a celkově kontroverzní.
K takovým symbolickým krokům patřila i veta některých zákonů. "Po mnoha skandálech s falšováním dat vůbec není jasné, zda k nějakému jednoznačnému trendu vývoje globální teploty dochází," píše Klaus v odůvodnění veta novely zákona o ochraně ovzduší a ve stejné větě zpochybňuje i souvislost mezi emisemi oxidu uhličitého a oteplováním.
Bývalý prezident propůjčoval legitimitu těmto "alternativním" názorům také formou státních vyznamenání ‒ mimo jiné klimaskeptikům Miroslavu Kutílkovi a Jiřímu Kuklovi za zásluhy o stát v oblasti vědy.
Oba ve svých pracích rovněž zpochybňovali důležitost antropogenních faktorů a změny teplot přičítali dlouhodobým cyklům mimo bezprostřední vliv člověka.
Co se dočtete dál
- Jaké bylo organizační zázemí české klimaskepse v době Václava Klause, kam se klimaskepse přesouvá nyní, a jak očkovat veřejnost proti dezinformacím.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.