Stropnického čekají perné chvíle. Musí ustát sílící hlasy volající po odchodu z EU a zvládnout obměnu diplomatického sboru

Unavený výraz a obličej zkrabatělý vráskami, který mohli v uplynulých letech sledovat diváci televizních zpráv nebo Kriminálky Anděl – poslední díly seriálu s ním v jedné z hlavních rolí se natáčely v době, kdy už byl v politice –, jsou ty tam. Martin Stropnický, usazený ve své pracovně v Černínském paláci, vypadá svěže. "Je to pro mě příjemná změna," kývne hlavou čerstvý šéf české diplomacie. "Čtyři roky na obraně člověka vyčerpají. Je to míra odpovědnosti a stresu za tolik miliard, že se to nedá dělat donekonečna," dodá na adresu svého nedávného působiště.

V Černínském paláci, kde populární herec v devadesátých letech začínal svoji politickou kariéru, na něj ale čekají možná ještě tvrdší chvíle, než bylo vyjednávání o armádních nákupech. V Česku po volbách zesílily hlasy prosazující odchod země z Evropské unie a z NATO a ministr zahraničí, garant spojeneckého zakotvení a směřování země, by se k nim měl nějak postavit. Stropnického však v tom halasu není příliš slyšet. Proč? Ztratil energii, bojí se o místo, nebo neví, kam jít dál?

Nemám, co dodat

Nový ministr zahraničí zatím nebyl na setkání svých unijních kolegů v Bruselu – zabránila mu v tom neschopenka –, nesvolal ani jednu tiskovou konferenci k tomu, jak teď bude vypadat zahraniční politika, a bilaterální schůzku měl s jediným protějškem, maďarským ministrem zahraničí Péterem Szijjártem, který přijel do Prahy. A jak už bylo řečeno výše, tváří v tvář snahám Okamurovy Svobody a přímé demokracie a komunistů vyvést zemi z Unie a Severoatlantické aliance se drží neobvykle zpátky.