Dvě stě malých průzkumníků: Jak se české školy vyrovnávají s inkluzí

Už třetí měsíc žijí Češi s novinkou, o které kritici tvrdili, že rozvrátí české školství. "Inkluze je neštěstí," odstartoval tažení proti novele školského zákona na začátku letošního roku prezident Miloš Zeman. Vzápětí rozjel kampaň deník Blesk, který věnoval inkluzi přes šedesát článků. Oslovení rodiče se v nich děsili, že jejich méně nadané dítě vyženou úřady ze speciální školy a na běžné se bude trápit. Jiní rodiče se děsili, že inkluzí "utrpí úroveň vzdělávání" a doplatí na to jejich nadanější děti. Také ODS do krajů před volbami vyrážela s heslem: "Chaotická inkluze ohrožuje i vaše děti."

Ministryně Kateřina Valachová (ČSSD) a ostatní zastánci novely byli slyšet o poznání méně. Neříkali tak chytlavé věci. Připomínali například fakt, že společné vzdělávání různě nadaných a různě motivovaných dětí je v řadě vyspělých zemí běžné.

Úroveň vzdělání se jeho vinou nepropadá, naopak děti s handicapem jdou s ostatními rychleji dopředu a zvyšuje se všeobecná míra tolerance. A dodávali, že u nás tenhle trend stejně už dávno – byť velmi pomalu a bez dostatečné podpory – běží.