Uctívaná krajina: Deset let s Čechy a pokus Martina M. Šimečky o nahlédnutí do české duše

Brouzdali jsme lesem ve slovenských horách, kam nás s bratrem vzali na výlet naši čeští rodiče. Houby nerostly, ale máma byla nespokojená z jiného důvodu. "Ten les je neuklizený," prohlásila pohoršeně. Bylo mi deset a její věta mě rozesmála. Les přece má být neuklizený, je to jeho přirozený stav, neboť nepatří lidem, ale zvířatům. 

Tehdy jsem přičítal mámino pohoršení její pořádkumilovnosti, kterou se nám v našem bytě v Bratislavě marně snažila vštípit. Jenže dnes, po deseti letech strávených v Respektu, která mě přinutila zkoumat, nakolik je moje teoretická česká identita v souladu s tou skutečnou, si myslím, že v ní tehdy promluvilo její opravdové češství.