Exekutorům kazí výdělky celníci. Úřady si je najímají na vymáhání drobných dluhů

Když se dlužník dostane do rukou exekutora, přijde ho to draho. Kromě svého dluhu musí navíc uhradit ještě několik tisícikorun za vymáhání, i když původní nedoplatek se počítal v řádu stokorun. Pokud ale stejnou částku vymáhá celní úřad, stojí ho to navíc jen pět set korun. Proto se teď města, obce i státní instituce stále častěji s vymáháním obracejí právě na celníky.

Je to hospodárnější řešení pro města a šetrnější pro jejich občany. "Dříve jsme nevymožené dluhy předávali exekutorovi, ale ten si účtoval třeba pět nebo šest tisíc korun navíc. Pokud je nevymohl přes dlužníka, chtěl je zaplatit od města," vysvětlil vedoucí ekonomického odboru Hradce Králové Jindřich Frydrych, který vzpomněl i na případy, kdy si exekutor navíc účtoval i 15 tisíc korun.

Exekutoři si totiž kromě zhruba třítisícového poplatku a své odměny účtují ještě náklady spojené s exekucí a případnou dražbou - například cesty z úřadu do bydliště dlužníka. Celní úřady jsou v každém krajském městě, cestovní náklady tak bývají nižší.

I proto celní správa zaznamenala v poslední době velký nárůst zájmu. "Jen za letošek jde o desítky nových měst a obcí," uvedl Jiří Barták, tiskový mluvčí Generálního ředitelství cel. Vymáhání se dnes věnuje 284 zaměstnanců patnáctky celních úřadů po celém Česku.

Dobývání pohledávek přes celníky umožnila novela občanského soudního řádu v lednu minulého roku. Už loni začaly s celníky spolupracovat České Budějovice a Hradec Králové, nově se na ně obrací také Sušice, Neratovice, Týn nad Vltavou, Hustopeče, Domažlice a řada dalších menších měst.

Zatímco za celý loňský rok celní úřady obdržely 2649 žádostí o vymáhání z řad obcí, jen za první čtvrtletí letošního roku jich mají už 2130. Z drtivé většiny jde přitom o malé částky do dvou tisíc korun. Celkový počet exekucí provedených celníky loni meziročně vzrostl o třináct procent. Exekutorům byznys naopak o třináct procent klesl.

Celníci mají prakticky stejné pravomoce jako exekutoři, mohou žádat informace od bank, zabavovat majetek a prodávat ho v dražbě. Za své služby si účtují dvě procenta z vymáhané částky, minimálně pět set a maximálně půl milionu korun. Proto se služby celníků vyplatí zvláště u drobných nedoplatků.

Nevýhodou je ale podle měst hlavně horší komunikace s celní správou. "Stávající praxe ukazuje, že nevýhodou je chybějící zpětná vazba - informace o stavu vymáhané pohledávky," vysvětlil tajemník Městského úřadu Uherské Hradiště Josef Botek. Zatím také není jasné, jakou budou mít celníci při vymáhání úspěšnost.

Problém je i v tom, že města mohou celníkům k vymáhání předávat jen některé poplatky - takové, které jsou uděleny dle správního řádu. Jde například o pokuty udělené městskou policií nebo různé správní poplatky. Ale například poplatků za svoz odpadu se tato možnost netýká.

Služby celníků využívají kromě měst a obcí také další orgány státní správy, například Česká inspekce životního prostředí, Česká obchodní inspekce nebo Policie České republiky a úřady práce. Obyčejní občané nebo soukromé firmy se na ně obracet nemohou.