Měnová reforma nebude, ohlásil před 60 lety Zápotocký. Vzápětí přišli lidé o úspory

Právě před 60 lety přišla drtivá většina obyvatel tehdejšího Československa o peníze. Přestože byla měnová reforma z roku 1953 představiteli komunistického režimu prezentována jako opatření namířené proti zbohatlíkům, ve skutečnosti na ni doplatili všichni, kdo měli alespoň nějaké úspory.

Nebylo divu, že po přijetí zákona o měnové reformě 30. května vypukly na řadě míst nepokoje. Přitom ještě v pátek 29. května 1953 ujišťoval tehdejší prezident Antonín Zápotocký, že "naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé".

O den později na totéž téma do rozhlasu promluvil i předseda vlády Viliam Široký. Občanům však sdělil přesný opak: stávající bankovky a mince budou platit již jen do pondělí.

Nové koruny, které byly kvůli utajení vytištěny, respektive vyraženy v Sovětském svazu, se za staré vyměňovaly v poměru 5:1. To však platilo pouze u částek do 300 starých korun v hotovosti. Vyšší částky byly směňovány v mnohem horším poměru, totiž 50:1. A obdobně znehodnoceny byly i bankovní vklady.

Tím ovšem výčet špatných zvěstí zdaleka nekončil. Střadatelé zcela přišli o takzvané vázané vklady, jež jim byly na účtech zablokovány už při měnové reformě v roce 1945. V bezcenné cáry se přes noc proměnily veškeré státní dluhopisy, jakož i další tuzemské cenné papíry.

Vzhledem k tomu, že reforma byla vyhlášena v sobotu odpoledne, kdy už měly banky i obchody zavřeno, nebylo před jejími dopady prakticky úniku. Kdo mohl, snažil se peníze do pondělí utratit alespoň nákupem jídla a lahví alkoholu v restauracích.

Na rozdíl od předchozích měnových reforem nebyla ta z roku 1953 důsledkem změn státoprávního uspořádání jako po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1919. Příčinou byly problémy tuzemské ekonomiky, jednostranně orientované na rozvoj těžkého průmyslu. Mezi lidmi v důsledku toho obíhalo velké množství peněz, za něž ale často nebylo nic k mání, protože spotřebního zboží byl v obchodech nedostatek.

Plošné znehodnocení úspor v důsledku měnové reformy poskytlo mimo jiné ideální příležitost zrušit přídělový systém, který na českém území platil od roku 1939. Už totiž nehrozilo, že lidé po zrušení odběrných kuponů vykoupí v obchodech všechno dostupné zboží.

Peněžní reforma, kterou připravoval tým ekonomů vedený Václavem Hůlou za pomoci sovětských poradců, byla obyvatelstvu prezentována jako úder proti "spekulantským živlům" a vítězství pracujícího lidu. Když však 1. června lidé poprvé na vlastní kůži pocítili její reálné dopady, vypukly na řadě míst spontánní protestní akce a stávky.

V Plzni vzali radnici útokem

Nejbouřlivější průběh měly události v Plzni. Na tamějším hlavním náměstí se shromáždily tisíce nespokojených lidí, vesměs dělníků ze Škodovky (tehdy Závody Vladimíra Iljiče Lenina), a dav vzal útokem budovu krajského soudu i radnici. Kromě západočeské metropole se větší nepokoje konaly například ve Strakonicích, Bohumíně, Ostravě i Praze. V řadě podniků těžkého průmyslu a ve strojírnách se dělníci uchýlili ke stávkám.

K potlačení protestů byly použity Lidové milice, policie, Státní bezpečnost i jednotky vojsk ministerstva národní bezpečnosti. Řada účastníků protestních akcí skončila ve vězení a pracovních táborech, nebo byla odsouzena k jiným trestům.