Český prezident není jen kladečem věnců. Silná osobnost může být výraznou figurou

Odmítnutý kandidát vypadal stoicky, zato jeho navrhovatel planul: "Musím říci, že jsem tomu nevěřil, že by sociální demokracie v Senátu mohla zvolit tuhle taktiku, která je trošku dětinská," vrtěl hlavou prezident Václav Klaus.

Byl duben 2012 a horní komora právě odmítla jeho dalšího kandidáta na soudce Ústavního soudu Zdeňka Koudelku spjatého s někdejší nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou.

Ono loňské odmítnutí ale zdaleka nebylo tak dramatické jako situace před devíti lety, nedlouho po příchodu Václava Klause na Pražský hrad. Mandát v tom roce končil devíti ústavním soudcům a na začátku roku rezignoval ze zdravotních důvodů předseda soudu Zdeněk Kessler.  A nový prezident se s chutí pustil do obměny soudu, který dříve kritizoval jako "prohradní".

A narazil. Klausovy návrhy, ať už šlo o advokáta Aleše Pejchala, soudce Jana Sváčka nebo právničku Kláru Samkovou, se senátorům hrubě nelíbily. Z obsazování Ústavního soudu se stala vleklá bitva mezi Senátem a Hradem a činnost brněnského strážce ústavnosti byla celé léto ochromena, neboť namísto 15 bylo obsazeno jen sedm soudcovských míst.