Nová pravidla pro platební styk mezi podnikateli

Obecně platí, že závazek (dluh) zaniká splněním. Dlužník je přitom povinen splnit věřiteli svůj závazek (dluh) řádně a včas.

V případě, že je čas plnění mezi smluvními stranami přesně ujednán či je stanoven jiným způsobem, je dlužník povinen splnit svůj závazek (dluh) ve sjednaný čas, aniž by jej k tomu musel věřitel dále jakkoli vyzývat. V opačném případě, není-li mezi smluvními stranami ujednán konkrétní čas plnění, může věřitel požadovat po dlužníkovi plnění ihned a dlužník je následně povinen splnit svůj závazek (dluh) vůči věřiteli bez zbytečného odkladu.

V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že nový občanský zákoník (tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) stanoví, že pokud neplyne z praxe zavedené mezi smluvními stranami či z (obchodních) zvyklostí něco jiného, znamená čas plnění „ihned“ dobu do pěti dnů, při dodávce potravin či surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

Pokud mezi sebou smluvní strany uzavřely smlouvu, jejímž předmětem je povinnost dodat zboží nebo službu za úplatu, je cena dodávaného zboží či poskytnuté služby splatná do třiceti dnů ode dne doručení faktury nebo jiné výzvy podobné povahy, anebo ode dne obdržení zboží nebo služby, a to v závislosti na tom, který z těchto dnů nastal později. V takovém případě není dodavatel zboží či služby povinen znovu vyzývat odběratele k úhradě ceny zboží či služby.

Pokud si ale smluvní strany dohodly převzetí zboží či služby, nebo si dohodly ověření toho, že bylo řádně splněno, je cena předmětného zboží či služby splatná ve stejné době běžící až ode dne převzetí zboží či služby, popřípadě ověření řádného splnění. Je-li převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření toho, že bylo řádně splněno, sjednáno mezi podnikateli, může doba takového převzetí nebo ověření překročit třicet dnů pouze tehdy, není-li to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Důvody takové nespravedlnosti lze hledat například v hrubém porušení obchodních zvyklostí, či pokud je to v rozporu s povahou dodávaného zboží či poskytované služby.

Výše uvedená třicetidenní doba splatnosti přitom platí nejenom pro závazky mezi podnikateli, ale také pro závazky vzniklé mezi podnikatelem a veřejnoprávní korporací či jí založenou právnickou osobou, i když tyto nejsou podnikateli. Tato doba má dispozitivní povahu a s níže uvedenými omezeními se od ní mohou strany dohodou odchýlit.

Ujednání delší splatnosti

Nový občanský zákoník pro běžné obchodní vztahy připouští ujednání doby splatnosti delší než šedesát dnů. Takovou dobu splatnosti je však možné sjednat pouze tehdy, pokud to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Pakliže je ovšem obsahem závazku podnikatele povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu veřejnoprávní korporaci, může být mezi smluvními stranami dohodnuta delší než výše uvedená doba splatnosti pouze v případě, že je to odůvodněno povahou závazku, a doba splatnosti nesmí přesáhnout šedesát dní.

Pokud si ovšem smluvní strany sjednají dobu splatnosti odchylně od výše uvedeného a takové ujednání je vůči věřiteli hrubě nespravedlivé, svěřuje nový občanský zákoník dotčené smluvní straně právo domáhat se neúčinnosti daného ujednání o době plnění.

Možnost dovolat se neúčinnosti ujednání o době plnění má přitom dle nového občanského zákoníku za obdobných podmínek i právnická osoba založená k ochraně zájmů malých a středních podnikatelů. Takové právnické osoby však nemohou napadat jakákoli smluvní ujednání, ale pouze ta, která jsou obsahem obchodních podmínek.

V případě, že věcně a místně příslušný soud prohlásí napadené ujednání o době plnění za neúčinné a nerozhodne v zájmu spravedlivého řešení jiným způsobem, aplikují se namísto neúčinných smluvních ujednání příslušná ustanovení nového občanského zákoníku.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že výše uvedeným není samozřejmě nijak dotčeno právo stran dojednat si plnění ve splátkách.

Jak zákon upravuje místo plnění závazků

Co se týče místa plnění závazků (dluhů), pak platí, že k řádnému splnění zákon vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Pokud nastane situace, že takové místo nelze zjistit ze smlouvy, povahy závazku ani z účelu plnění, plní se dluh dle ustanovení nového občanského zákoníku, tj. nepeněžitý dluh v místě bydliště či sídla dlužníka (tzv. odnosný dluh) a peněžitý dluh v místě bydliště či sídla věřitele (tzv. donosný dluh).

Dochází-li ke splnění dluhu prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, tj. například bezhotovostním převodem na bankovní účet příjemce, pak platí, že dluh je splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.

Smluvní strany se mohou od tohoto dispozitivního ustanovení zákona odchýlit a sjednat si splnění dluhu například tak, že dluh bude splněn připsáním celé částky na účet příjemce či odepsáním celé částky z účtu odesílatele. Pokud je dlužníkem plněno prostřednictvím poštovního poukazu, pak je dluh dle okolností splněn připsáním předmětné peněžní částky na účet či jejím hotovostním vyplacením věřiteli.

Autor je spolupracující advokát bnt attorneys-at-law s.r.o.

Článek vznikl ve spolupráci s odborným měsíčníkem Právní rádce