Mgr. Lukáš Havel

Právnickou fakultu UK absolvoval v roce 2005. V rámci studia práv rovněž působil na Právnické fakultě Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität v německém Bonnu. Už za studií získal právní praxi v tuzemských i zahraničních advokátních kancelářích. Pracoval jako advokátní koncipient a následně jako advokát pro prestižní české advokátní kanceláře. Advokátní zkoušky absolvoval v roce 2008 s vyznamenáním. Právní poradenství poskytuje zejména německy hovořící klientele, přičemž se zaměřuje na mezinárodní právo soukromé a na agendu práva obchodního.


V návaznosti na své předcházející zkušenosti působí Lukáš Havel od roku 2012 jako spolupracující advokát kanceláře
bnt attorneys-at-law s.r.o.  Vedle uvedené agendy se věnuje právním aspektům energetických a farmaceutických oborů se zaměřením na související agendu hospodářské soutěže a na procesní aspekty (zahrnující jak agendu soudní, správní, tak i rozhodčí řízení). Bohaté zkušenosti získal také v oboru práva obchodních společností s tvorbou nadnárodních holdingových struktur.

Lukáš Havel je český rodilý mluvčí, plynně ovládá němčinu a má rovněž velmi dobrou znalost anglického jazyka.

Nový občanský zákoník (NOZ) zde stanoví, že „neplatnou je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“

Při úpravě lichvy v novém občanském zákoníku byla víceméně převzata stávající úprava lichvy v trestním zákoníku.

Znaky zakázané lichevní smlouvy podle NOZ lze tedy vymezit následovně:

  1. hrubý nepoměr vzájemného plnění,
  2. tíseň, nezkušenost, rozumová slabost, rozrušení nebo lehkomyslnost jedné smluvní strany a
  3. zneužití okolnosti uvedené v bodu 2. druhou smluvní stranou při uzavírání (lichevní) smlouvy ve prospěch svůj nebo ve prospěch třetí strany.

Nový občanský zákoník tedy sice výslovně lichvu upravuje a postihuje ji neplatností, avšak zákonnou definici staví na zákonem nedefinovaných pojmech, o kterých budou v konkrétních případech rozhodovat soudy a postupně jejich výklad v rámci ustalování judikatury definovat.

Na druhou stranu je nutno uvést, že výslovné zakotvení lichvy v občanském právu jistě usnadní postavení smluvní strany, která se ocitne v situaci, kdy je vystavena negativnímu účinku sjednané lichevní smlouvy.

Úprava zákona je sice nová, avšak při jejím výkladu a výkladu jednotlivých znaků lichevní smlouvy lze použít stávající judikaturu a vzhledem k podobnosti právní úpravy, jak judikaturu soudů v civilním, tak v trestním soudnictví.

Rovněž ze strany soudů nebude nadále zapotřebí shledávat neplatnost lichvy pro rozpor s dobrými mravy, a bude možné užít přímo speciální úpravy NOZ.

Neplatnosti lichvy se ale nebude moci dovolat podnikatel, který lichevní smlouvu sjednal při svém podnikání. To platí jak pro případ, kdy je podnikatel v postavení znevýhodněné smluvní strany, tak samozřejmě v případě subjektu „lichváře“ těžícího ze svého postavení vůči slabšímu subjektu.

Na lichvu je potřeba si stěžovat

V praktickém životě je zapotřebí pamatovat na to, že ten, kdo nevýhodnou (lichevní) smlouvu za uvedených okolností uzavřel, se musí její neplatnosti dovolat, tedy musí neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem namítnout druhé straně anebo ji uplatnit přímo u soudu.

Nový kodex přináší sice nové instituty, jak se z postavení slabší smluvní strany bránit nevýhodným smluvním podmínkám a negativním následkům takovýchto závazků, avšak na druhou stranu klade na každého odpovědnost za jejich uplatnění. Každý se musí jistou měrou o svá práva starat.

Je-li smlouva shledána neplatnou, mají strany povinnost vrátit poskytnuté plnění. Tím se však běžně stává, že znevýhodněná strana, která se dovolá neplatnosti lichevní smlouvy, se ocitá v situaci, kdy je povinna vrátit najednou a celé přijaté plnění, typicky peněžní prostředky z přijaté půjčky.

Soud může ze smlouvy zrušit jen lichvářské úroky

Takovému následku lze předejít vhodným zvážením uplatnění souvisejících institutů NOZ, kdy lze například soudu navrhnout, aby nezákonné určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu změnil tak, aby odpovídalo spravedlivému uspořádání práv a povinností stran.

Typicky tedy, pokud bude závadným obsahem smlouvy výše sjednaného lichevního úroku, bude moci znevýhodněný subjekt uplatnit nikoliv neplatnost celé uzavřené smlouvy, ale žádat soud, aby změnil nezákonný rozsah (úroku).

Zde je dána tedy možnost dle konkrétní situace zvážit předem postup, jakým se vůči nevýhodným smluvně sjednaným podmínkám bránit, tak aby se znevýhodněný subjekt nedostal následně opět do tíživé situace.

Jak bylo již uvedeno výše, ani NOZ blíže nespecifikuje, kdy je třeba nazírat na podmínky smlouvy jako na lichevní.

Pokud se podíváme na praktický příklad sjednání lichevního úroku půjčky, bude zapotřebí vycházet ze stávajícího soudního výkladu rozporu výše úroků s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

V závěru lze uvést, že k ochraně slabší smluvní strany slouží i další staronový institut NOZ, tzv. neúměrného zkrácení, který řeší především případy sjednání příliš nízké kupní ceny, pokud taková cena není zároveň v rozporu s cenovými předpisy.

Rovněž zde poté platí, že o právo, které nová úprava přináší, je zapotřebí se starat a aktivně je uplatňovat.

 

Tento článek vznikl ve spolupráci s odborným měsíčníkem

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se