Spolek je základním typem korporace, a jeho právní regulace je proto velmi důležitá. Musí vyhovovat jak malým „vesnickým“ spolkům (např. dobrovolní hasiči), tak spolkům se složitou vnitřní organizací a širokou členskou základnou (např. Junák). Speciálním zákonům je ponechán prostor pro stanovení odchylek – nadále tak existuje třeba zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, nebo zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech.

Spolek se skládá z členů, kteří jsou vedeni společným zájmem. Ten může směřovat dovnitř (týká se pouze členů spolku, jejich vzájemné prospěšnosti), ale může směřovat i navenek (vzpomeňme třeba různé spolky založené na obranu spotřebitelů, amatérská divadla provozující svá představení za vstupné apod.). Někdy se lze setkat s pomýleným výkladem, že spolky (občanská sdružení) nemohou svoji činnost vykonávat navenek, že jejich účel nemůže být veřejně prospěšný. Tak tomu ale není.

Právní úprava spolků je koncipována tak, aby si mohly svůj vnitřní život upravit podle vlastních potřeb (to je zřejmé i z často užívané formulace „neurčí-li stanovy jinak“). K založení spolku postačuje dohoda na obsahu stanov, která musí nezbytně zahrnovat název a sídlo spolku, účel spolku, práva a povinnosti členů vůči spolku (případně určení způsobu, jak budou vznikat) a určení statutárního orgánu (nezáleží na tom, jak bude pojmenován). Nic víc není třeba; samozřejmě, že když chce spolek např. vést seznam členů, je potřeba toto upravit ve stanovách. Tyto stanovy musejí být uloženy v úplném znění v sídle spolku.

Spolky mohou zřizovat organizační jednotky, které jednají svým jménem. Tyto mají odvozenou právní subjektivitu (právní osobnost) a nový občanský zákoník pro ně užívá označení pobočný spolek. Může mít práva a povinnosti a nabývat je v rozsahu určeném stanovami hlavního spolku a zapsaném ve veřejném rejstříku. Občanský zákoník se naopak nijak nevyjadřuje k organizačním jednotkám, které nemají právní osobnost a nejsou tak pobočnými spolky. Podle dosavadní právní úpravy je lze vytvářet a ani nová právní úprava nebrání vnitřní segmentaci spolku dle libosti jeho členů.

Nový občanský zákoník zásadním způsobem mění proces zrodu spolku: po založení spolku je třeba provést zápis do veřejného rejstříku, aby spolek vznikl; to je novinka, doposud veřejný rejstřík občanských sdružení neexistoval, sdružení vznikala registrací u Ministerstva vnitra. Nová právní úprava tím přináší zvýšení právní jistoty třetím osobám, které vstupují se spolky do právních vztahů. Nyní mají jen velmi malou možnost, jak si ověřit, že osoba, která o sobě prohlašuje, že je předsedou (ředitelem, prezidentem,…) určitého občanského sdružení, opravdu tímto statutárním orgánem je. Nově je tato informace dostupná ve veřejném rejstříku, stejně jako způsob jednání tohoto statutárního orgánu.

Pro spolky, které jsou zároveň odborovými organizacemi nebo organizacemi zaměstnavatelů, platí zmírňující výjimka vyplývající z úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (sdělení č. 489/1990 Sb.). Nadále tak pro ně platí, že k jejich vzniku postačuje pouze shoda na stanovách a doručení oznámení o založení příslušnému orgánu veřejné moci (platí zde tak volný a ne registrační způsob vzniku).

Občanská sdružení, která doposud existují podle zákona o sdružování občanů, se úderem silvestrovské půlnoci začnou považovat za spolky podle nového občanského zákoníku. Zároveň začne spolkům běžet tříletá lhůta, ve které musejí dát do souladu své stanovy s donucujícími ustanoveními občanského zákoníku.

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se