Kdy mohu zadržet cizí věc?

Občanský zákoník (dosavadní i nový) upravuje institut zadržovacího práva.

Jeho funkce se nejlépe ukáže na příkladu:

Převezmete od někoho do opravy jeho automobil. Provedete nezbytnou diagnostiku, nakoupíte náhradní díly, s jejichž pomocí automobil opravíte. Následně se dostaví objednatel opravy a sdělí vám, že se mu cena za opravu zdá příliš vysoká a odmítne zaplatit. V takovém případě máte právo jeho věc (automobil) zadržet, nemusíte mu jej vydat. Slouží jako jistota toho, že vám za odvedenou práci zaplatí.

Zadržovací právo lze uplatnit toliko vůči movitým věcem. Když od někoho převezmete jeho byt, který máte zrekonstruovat, nemůžete mu poté bránit v přístupu do něj, když vám nechce zaplatit.

Zadržovací právo tak plní zajišťovací funkci stejně jako třeba zástavní právo. Ale nevzniká dohodou mezi zástavním věřitelem a zástavcem, ale jednostranným činem – zadržením věci, což se děje proti vůli dlužníka.

Má sloužit jako efektivní nástroj motivující dlužníka k tomu, aby svůj dluh uhradil.

Zadržovací právo je dokonce silnější než právo zástavní – kdo zadrží cizí věc, na které vázne zástavní právo, má přednostní právo na uspokojení při jejím zpeněžení i před zástavním věřitelem.

Důležité je, že zadržet lze jen tu cizí věc, kterou u sebe máte oprávněně – kterou vám vlastník svěřil do opravy, do úschovy, kterou máte v nájmu apod.

Věřitel nemůže navštívit dům svého dlužníka (ať již s jeho vědomím nebo bez jeho souhlasu) a zmocnit se některých jeho věcí se slovy: „Když mi nechceš zaplatit, vezmu si prozatím tvoje věci a vrátím ti je, až mi zaplatíš.“ To by byla krádež (v některých případech i loupež), navíc by se tu mohl objevit i trestný čin porušování domovní svobody a bůh ví které další přečiny či zločiny. Věřitel by si tím rozhodně vůbec nepomohl, ba naopak. Platí, že zadržet cizí věc nesmí ten, kdo ji má u sebe neprávem, zejména zmocnil-li se jí násilně nebo lstí.

O zadržení věci musí věřitel ihned dlužníka vyrozumět. Musí mu též sdělit důvod, proč k tomu přistoupil, aby mohl dlužník posoudit, zda je věřitel v právu či nikoli. Důležité je pamatovat na to, že když má věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, musí i vyrozumění být učiněno písemně – nebude stačit telefonické oznámení, či poslání prostého e-mailu, dodržena musí být písemná forma vyžadovaná zákoníkem – listina s podpisem, elektronická zpráva podepsaná zaručeným elektronickým podpisem.

Věřitel se také musí o zadrženou věc řádně starat – slovy zákoníku – jako řádný hospodář. Neznamená to, že se o věc má starat, jako by byla jeho vlastní, protože vlastník se často o své věci nestará, může je nechat chátrat, a přesto mu nebude hrozit žádný postih. Péče řádného hospodáře vyžaduje, aby věc nedošla k úhoně, aby se nezhoršoval její stav a bylo o ni pečováno s odborností, kterou případně vyžaduje. Není-li věřitel takové péče sám schopen, musí ji zajistit jinak.

Musíme si uvědomit, že zadržovací právo lze uplatnit i vůči některým živým zvířatům, u nichž péče řádného hospodáře nabývá jasnějších obrysů – je třeba takové zvíře krmit, postarat se o jeho ustájení, nezbytnou veterinární péči apod.

Zadržet však nelze každé zvíře – tam, kde by takové zadržení bylo v rozporu s jeho povahou smysly nadaného živého tvora, musíme aplikaci zadržovacího práva odmítnout. To se týká především tzv. domácích mazlíčků, pro které by odloučení od jejich pána znamenalo stres a strádání.

Na závěr se sluší dodat, že věřitel nesmí bez souhlasu dlužníka zadrženou věc užívat. Vrátíme-li se k příkladu na začátku, pak provozovatel autoservisu nesmí se zadrženým automobilem jezdit, nemůže ho půjčovat jiným, automobil může mít jen zaparkovaný ve svém areálu, ledaže se s dlužníkem domluví jinak.