EKONOM: Dnešní kmotři měli za první republiky více než zdatné předchůdce

V lednu a v únoru roku 1930 se na Pražském hradě přetřásaly zvěsti, že při příští prezidentské volbě se proti Tomáši Masarykovi postaví bankéř Jaroslav Preiss. Jeden z hradních informátorů dokonce dodával, že finančník pevně věří v úspěch při vědomí síly, která za ním v podobě Živnostenské banky stojí.

Historik Antonín Klimek s odstupem sedmi desetiletí tuto epizodu zlehčil tvrzením, že šlo o pouhé zvěsti, faktem nicméně bylo, že tyto fámy lidé kolem Masaryka brali zcela vážně a prezident sám Preisse, do té doby svého ekonomického poradce a osobního bankéře, přestal považovat za přítele.

Spekulace potvrzovaly vliv, jaký si "žralok od Prašné brány", faktický vládce československé ekonomiky, za prvních 10 let existence republiky vydobyl. Stejně jako fakt, že mu peníze přestávají stačit a začíná uvažovat o přesunu do politických sfér. Politici s mocným bankéřem museli počítat už od chvíle, kdy se ve svých 47 letech posadil do křesla vrchního ředitele Živnostenské banky.

Hned po vzniku republiky si zvykl dosazovat své lidi za ministry. Na financích se jich vystřídala celá řada, vesměs šlo o kmenové zaměstnance Živnostenské banky, například o Augustina Nováka nebo Bohdana Bečku. Podobně na tom byli ministři obchodu Ladislav Novák či Jan Dvořáček.

Což ukazuje, že dnešní kmotři, kteří se snaží v zákulisí manipulovat českou politikou, měli v dobách první republiky více než zdatné předchůdce. Možná dokonce mají co dohánět, protože vlivu nejmocnějších bossů meziválečného Československa se tu zatím nikdo (naštěstí) ani nepřiblížil.

Zároveň platí, že prvorepublikové veřejné mínění bylo k prorůstání byznysu do politiky tolerantnější a vycházelo z jednoduché premisy, že bohatí přirozeně mají velký podíl na moci. Je to vcelku přirozené: od pádu feudálních pořádků, kdy to platilo automaticky a téměř bez výjimek, nebylo tak daleko jako dnes.

Tandem s Rašínem

Hlavní oporou Preissovi při budování bankovního impéria (v jehož čele stál 21 let) byl Alois Rašín. Finančník po vyhlášení samostatného státu o ministerské křeslo nestál a přehrál je na svého přítele Rašína. Získal tak energického vykonavatele svých plánů.

Zejména o měnové reformě a nostrifikaci. Díky nim bylo možné na víděňské a pražské burze levně koupit akcie mnoha průmyslových podniků.

Banka se přeměnila v mohutný koncern, podle hesla "co je dobré pro nás, je dobré pro stát" ovládla více než sto velkých domácích podniků. Včetně bankovní dvojky, České eskomptní banky, a strojírenského kolosu ČKD.

Podobně rozhodovala v Báňské a hutní společnosti, Poldině huti, Spolku pro chemickou a hutní výrobu, chemičkách Explosii a Synthesii i v řadě potravinářských závodů včetně České společnosti pro průmysl cukerní a cukrovarů značky Schoeller.