Troufneme si říci, že ne.
Vodítkem může být rozhodování Ústavního soudu o zdravotnických poplatcích z roku 2008. Tehdy poplatky vyhrály v poměru 8:7. Soud konstatoval, že při rozhodování o reformách musí zachovávat zdrženlivost, neboť "pokud by postupoval příliš aktivisticky, vytvořil by posléze judikaturu, která by a priori zavírala dveře jakýmkoliv reformním snahám". Tento argument se dá bezpochyby použít i nyní při rozhodování o Hegerově reformě zavádějící standard a nadstandard.
Proti nadstandardu by navíc nemuseli nic mít ani soudci, kteří v roce 2008 odmítli plošné zavedení poplatků ve zdravotnictví. V Listině základních práv a svobod se píše, že "občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon". I odpůrci poplatků (například Pavel Rychetský a Eliška Wagnerová) z toho před třemi lety vyvodili, že zákon může stanovit, která péče bude z veřejného pojištění hrazena plně, která částečně a která vůbec ne. Čímž fakticky řekli, že na nadstandardu nic protiústavního není.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
