Náměstek pražského primátora Karel Březina právě pětatřicet metrů pod zemí chválí ražební stroj Tonda, který jen o pár minut dříve prorazil do prostoru budoucí stanice metra Petřiny. Politikův projev nečekaně přeruší dlouhý spontánní potlesk a pozdravy přihlížejících. Není však určen radnímu. Mezi mohutnými řeznými noži odpočívajícího stroje se totiž objevují tváře mužů, kteří jej obsluhují.
Jedním z nich je i operátor štítu Petr Rudlof. Práci s osmisettunovým Tondou si nemůže vynachválit.
"Je to naprosto bezpečná těžba, jak pro nás, tak pro ty nad námi," říká Rudlof. Oproti minulosti je to prý obrovský posun. "Práce je minimum, na všechno je tam technika," srovnává operátor. Dřívější způsob ražby byl podle něj velmi namáhavý. "Ruský stroj byl hrozně těžký, nebyla šance ho nějak řídit a vše jsme pak museli sanovat," popisuje Rudlof. "Byla to velká dřina, vrtalo se ručně, sbíječkami," vzpomíná.
Ražba s nejmodernější technikou je naopak velmi přesná, také proto se tým, který Tondu obsluhuje, neobával, že by se při slavnostním proražení, k němuž stavaři poprvé pozvali zástupce médií, něco zvrtlo.
V kabině stroje, který se při práci pohybuje kupředu rychlostí několika centimetrů za minutu, se však rozhodně nenudí. „Musíte hlídat tlak, směr, těžbu ven a mnoho dalších věcí,“ vysvětluje Rudlof.
Problémy se podle něj objeví jen zřídka, jde například o špatné odtěžování nebo vodu v ražené části tunelu. "V devadesáti procentech případů je vše v pořádku," říká.
V ražbě se strojem se střídají čtyři týmy, a to vždy ve stejné sestavě. "Šest dní pracujeme a šest dní máme volno," dodává operátor a vysvětluje, že práce s Tondou vyžaduje poměrně široké znalosti. Na jeho obsluhu se připravoval již od loňského prosince. "Navíc je potřeba znát geologii, hydrauliku, trochu od elektriky. Prostě od všeho trochu," uzavírá Rudlof.
