Vzbudila jsem se. Už jsem nedokázala déle spát. Sedím v pokoji. Cítím smutek, vztek, štěstí, bože, nevím co. Těch pocitů je mnoho. Myšlenek je mnoho. Bojím se. Reaguji na sebemenší zvuk. Chci teď napsat o tom, co se událo na Utöyi. Co viděly moje oči, co jsem cítila, co jsem dělala. Slova pocházejí přímo z mého nitra, ale zároveň chci anonymizovat plno jmen, z respektu k mým přátelům.

Měli jsme krizovou schůzi v hlavní budově po explozích v Oslu. Poté následovala další schůze pro členy z Akershusu a Osla. Po schůzích nás bylo mnoho kolem a v hlavní budově. Utěšovali jsme se, že jsme v bezpečí na ostrově. Nikdo netušil, že peklo se rozpoutá i zde u nás.

SPECIÁL: Vše o teroru v Norsku najdete ZDE

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné za 30 Kč
  • První 2 měsíce za 30 Kč měsíčně, poté za 179 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se