Letmý pohled do statistik české politické historie mluví jednoznačně, ze šesti stranických premiérů působících od vzniku samostatného státu v roce 1993, našli po odchodu z Kramářovy vily díky své partaji další uplatnění jen dva z nich - Václav Klaus a Vladimír Špidla.

Nejnověji na pomyslnou otázku "Kam s ním?" hledala odpověď ODS. Mirek Topolánek měl podle mediálních zpráv namířeno do velvyslanectví v USA či měl šéfovat energetice v OECD. Nic z toho se nakonec nenaplnilo.

Ve středu vláda sice schválila Topolánkovu nominaci na šéfa Mezinárodní energetické agentury, ale ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS) připouští, že bývalý předseda strany na tuto funkci zřejmě nedosáhne. USA i Velká Británie daly najevo, že pokud nebude shoda na evropském kandidátovi, podpoří současného ředitel Nobuo Tanaka z Japonska.

Určitou morální povinnost zajistit ministerským předsedům angažmá po odchodu z vlády potvrzuje i současný premiér Petr Nečas: "Je to zvyklost ve vyspělé Evropě, že tam bývalí premiéři nebývají zadupáni do země. Samozřejmě pokud něco neprovedli."

Problémy s uplatněním některých lidí, kteří pracovali pro stát, nejsou v ČR nové. V minulosti se objevily informace mimo jiné o tom, že stát se nedokázal vhodně postarat o několik šéfů tajných služeb, kteří rezignovali nebo byli odvoláni. Někteří z nich skončili v soukromém sektoru.


Předsedové vlád ČR a jejich pracovní osudy

Václav KlausVáclav Klaus - prezident

Po rozpadu vládní koalice podal v listopadu 1997 tehdejší předseda vlády Václav Klaus demisi. Z politiky ale neodešel a nevzdal se jí. Čtyři roky byl ve funkci předsedy sněmovny a v únoru 2003 ho poslanci českého parlamentu zvolili prezidentem České republiky.
Pozici prvního muže země za pět let obhájil.

 

Josef Tošovský - vysoký úředník Bývalý premiér Josef Tošovský

Guvernér České národní banky seděl ve Strakově akademii jako první úřednický premiér první půlrok roku 1998. Od konce roku 2000 předsedá Institutu pro finanční stabilitu. V srpnu 2007 Rusové nominovali Tošovského do funkce ředitele Mezinárodního měnového fondu proti kandidátovi Evropské unie Dominiqueu Strauss-Kahnovi. Česká vláda se ale postavila za Francouze.

 

Miloš Zeman - důchodce Miloš Zeman

Bývalý prognostik dovedl svoji stranu poprvé do vlády. Musel se ale spoléhat na podporu dalšího bývalého prognostika Klause. Po skončení platnosti opoziční smlouvy oba dva zatoužili po křesle na pražském Hradě. Poražený Zeman se poté stáhl na Vysočinu. Svůj důchod si zpestřil vystoupením z domovské ČSSD a založením miniaturní truc strany SPOZ.

 

Vladimír Špidla - z eurokomisaře poradce a učitel

Náruživý běžec vydržel ve funkci ministerského předsedy pouhé dva roky. Po prohraných červnových volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 odstoupil. O pět měsíců později byl zvolen evropským komisařem. V roce 2010 se neúspěšně pokusil vrátit v senátních volbách do české politiky. Poté prohlásil, že ho bude živit učení a psaní. Nyní je to jinak. Plat bude pobírat i za rady pro současného šéfa senátu Štěcha.

 

Stanislav Gross - právník a milionář Stanislav Gross

Naděje sociálních demokratů vydržela v úřadě jednu zimu. Po tříměsíční vládní krizi způsobené aférou kolem financování jeho pražského bytu opustil v roce 2005 vysokou politiku a zdálo se, že si začal budovat právnickou kariéru. O dva roky později vydělal desítky milionů na prodeji akcií firmy Moravia Energo. Případ vyšetřovala i protikorupční policie. Rodina Grossových pak nakupovala: luxusní apartmá na Floridě a nemovitost v Praze na Barrandově.

 

Jiří Paroubek - poslanec a zase poslanec

Po Grossově odchodu dovedl zemi k volbám v roce 2006, ve kterých prohrál s Mirkem Topolánkem. O čtyři roky později, kdy vedl sociální demokraty, se znovu pokusil získat premiérský post. Opět neuspěl. Na funkci předsedy strany rezignoval, ale politiku neoupustil a zůstává poslancem.

 

Mirek Topolánek - živnostník

Tříleté premiérství ukončila sněmovna, která i za pomoci Topolánkových spolustraníků, vyjádřila vládě nedůvěru. Po skandálních výrocích v časopise pro gaye LUI, ho pak strana těsně před volbami v roce 2010 donutila rezignovat i na post šéfa ODS. Topolánek se poté zcela stáhl z politiky a stal se živnostníkem. Nejvíce času věnuje ostravské firmě VAE Controls, kterou v 90. letech zakládal, a podle MfDnes není vyloučené, že pro firmu bude pracovat jako poradce. Bývalý premiér také pracuje pro CTY Group a léta často na Ukrajinu, do Ruska a Kazachstánu. Podle deníku ve středoasijské republice aspiruje do poradního výboru Fondu národního blahobytu. Pokud se mu to podaří, usedne po boku německého exkancléře Schrödera. Co je v tuto chvíli víceméně jisté, snaha české vlády získat pro Topolánka post generálního ředitele v Mezinárodní agentuře pro energii (IEA), se minula účinkem.

 

Jan Fischer - bankéř Premiér Jan Fischer

Po pádu Topolánkovy vlády vedl bývalý šéf statistického úřadu v letech 2009–2010 druhý úřednický kabinet. Od září 2010 je viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj sídlící v Londýně.


Jak to chodí v zahraničí

Gerhard Schröder Německo, Gerhard Schröder

Německý kancléř vládl od roku 1998 do roku 2005. V současnosti je předsedou dozorčí rady společnosti Nord Stream AG, která řídí stavbu plynovodu pod Baltským mořem a je členem poradního výboru Fondu národního blahobytu.

Tony Blair Tony Blair

Ve funkci premiéra skončil v roce 2007 po deseti letech. Po odstoupení z funkce se stal vyslancem OSN na Blízkém východě. V roce 2008 získal pozici poradce v investiční bance JPMorgan Chase a rozjel také vlastní konzultační firmu. Kromě toho přednáší na Yale. V roce 2009 se o něm hovořilo jako o možném kandidátovi na post prezidenta Evropské unie, ten ale nakonec nezískal.

Vladimír Mečiar Vladimir Meciar sepisuje pameti

Po ztrátě postu předsedy vlády dvakrát neúspěšně kandidoval v prezidentských volbách (1999 a 2002) a zůstal aktivním politikem. Nedokázal však zastavit propad své strany HZDS, která se v letošních červnových volbách se 4,3 procenta hlasů nedostala do parlamentu. Sám Mečiar se poté stáhl do ústraní, slovy jeho kolegů a slovenského tisku „odešel za medvědy“.

Stanislav Šuškevič

V letech 1991 až 1994 předseda Nejvyššího sovětu Běloruska, tedy fakticky hlava státu a předseda vlády. Když v roce 1994 převzal moc v zemi Alexandr Lukašenko, nechal svému protivníkovi zafixovat penzi na stálou hodnotu. Ta tak kvůli inflaci v roce 2002 dosahovala v přepočtu hodnoty jednoho dolaru a osmdesáti centů. Šuškevič si dnes vydělává přednáškami na zahraničních univerzitách a je také aktivní v opozičním hnutí jako předseda Běloruské sociálně-demokratické hromady.

Mike Moore

Politice a diplomacii zasvětil celý život, poslancem se stal už ve 23 letech v roce 1972. S jedinou krátkou přestávkou zůstal v parlamentu až do roku 1999 a krátce byl i předsedou vlády. Po ukončení politické kariéry se dal na diplomacii – v letech 1999-2002 byl předsedou Světové obchodní organizace (WTO) a dnes je velvyslancem Nového Zélandu v USA.