Do letošních senátních voleb se hlásí rekordních 227 kandidátů. Horní komora přitom i po čtrnácti letech své existence platí za nechtěné dítě. Je neviditelná, přenosy z jejího jednání běží jen v noci a zmínky o konkrétních krocích Senátu se objevují jen sporadicky.

Podle zářijového průzkumu CVVM má Senát u veřejnosti dokonce nejmenší důvěryhodnost ze všech ústavních institucí. Prezidentovi věří 72 procent lidí, obecním zastupitelům 58 procent, krajským 43, vládě 42, Poslanecké sněmovně 30 a Senátu 25 procent.

O Senát je letos velký zájem i přesto, že se politická kariéra dělá mnohem lépe ze sněmovny. Jsou výjimky, ale například členové vlád se rekrutují spíše z řad poslanců.

Překvapivý vliv Senátu

Nabízí se jedno, pro senátory nelichotivé, vysvětlení. Senátor pracuje o poznání méně než jeho kolega z dolní komory. Statistika říká, že jde v průměru jen o asi dva dny v měsíci.

Za poslední funkční období Senátu, což jsou 2 roky, měli senátoři 24 schůzí. Sněmovna jich měla za stejné období 59. Také jednání na výborech mají senátoři mnohem méně.

Není ovšem fér tvrdit, že je Senát zbytečný. Pracuje méně z logiky věci. Má především dohlížet na to, jestli poslanci nebo vláda neprodukují špatné zákony. A i když má omezené pravomoci a poslancům stačí prostá většina k tomu, aby námitky Senátu přehlasovali, čísla ukazují, že horní komora překvapivě není tak bezzubá, jak napovídá její pověst.

Za poslední dva roky přišlo senátorům do rukou 165 zákonů a 36 z nich buď zamítli nebo vrátili k předělání. "Vracíme kolem 30 procent zákonů do dolní komory. Z těchto zákonů máme až šedesátiprocentní úspěšnost, že to přijímají v našem znění," uvádí současný předseda Senátu Přemysl Sobotka z ODS.

Stop gripenům

Senátorské zásahy do práva jsou často spíš nenápadné. Vděční jim například mohou být majitelé domů za to, že už nemají odpovědnost za neodklizený sníh na přilehlých chodnících. Krizoví manažeři firem, které nakonec skončily v bankrotu mají díky senátorům šanci dostat se do vedení jiných společností. Původní novela zákona jim to upírala i v případě, že za bankrot nemohli.

Senát také přišel s Ústavem pro studium totalitních režimů. Díky Senátu také mohou oběti okupace vojsky Varšavské smlouvy získat odškodnění. Vlastníci pozemků jsou díky Senátu lépe chráněni před vyvlastněním kvůli stavbě dálnice.

Zastánci poměrného volebního systému a zastoupení malých stran v parlamentu zase musí s povděkem vzpomenout na dobu takzvané opoziční smlouvy, kdy senátoři úspěšně bránili změnám ústavy.

Jedním z největších zásahů Senátu do dějin jsou také neslavné stíhačky gripen. Byl to Senát, kdo vládě vedené sociálními demokraty zablokoval možnost, že by se nakoupilo 24 gripenů za 60 miliard. Vláda místo toho později jen pronajala 14 kusů za 20 miliard.

Nabízí se ale také jízlivá připomínka, že to je právě Senát, kdo pravidelně blokuje pokusy o omezení imunity zákonodárců.

Na popularitě senátorům nepřidá ani to, že snad ještě více než poslanci utrácí rádi za zahraniční cesty. Například senátní hospodářský výbor navštívil za třináct měsíců Izrael a palestinská území hned dvakrát, navzdory šetření to vyšlo na 350 tisíc korun. Přesto hlasy volající po zrušení horní komory hodně zeslábly.