Lidé v Česku mají většinou za to, že řezané květiny, které kupují, vyrostly v Holandsku. To je ale omyl. Odtud se jich sice dováží nejvíce, většina z nich tam ale pobude jen chvíli - při známé holandské dražbě v Aalsmeeru poblíž Amsterodamu, kde se každou minutu prodá na 50 tisíc kusů.

Skutečná cesta květin, které končí na českých pultech, začíná mnohem dál - nejčastěji v zemích rovníkové Afriky. A právě to může radost z jejich krásy kazit.

Pěstovat například růže, kterých se v celé Evropě prodává zdaleka nejvíc, totiž není na afrických farmách většinou vůbec hezká práce. V Praze i dalších evropských městech to v těchto dnech připomínají dvě ženy z Ugandy, které nevyhovující pracovní podmínky znají zblízka - Hannah Mwesigwa a Flavia Amoding. Teď se na ně ve spolupráci s evropským projektem Fair Flowers snaží upozornit i evropský květinářský průmysl.

Chemie, násilí, práce dětí

"Je sice dobré, že si pěstováním lidé v afrických státech mohou zajistit obživu, problém ale je, že produkce květin dnes připomíná spíše chemickou továrnu," vysvětluje Markéta Novotná, manažerka kampaně Fair Flowers v Česku.

Ženy, které na květinových farmách tvoří většinu zaměstnanců, jsou denně ve styku s vysoce toxickými materiály, aniž by byly dostatečně chráněny. "Nedodržuje se ani to, že by určitou dobu po chemickém postřiku neměly vstupovat do skleníků," dodává Novotná.

Na farmách nechybí ani sexuální násilí a časté využívání dětské práce. Mzdy se pohybují kolem pětadvaceti eur za měsíc, na pokrytí základních životních nákladů je ale přitom potřeba dvakrát tolik. Pěstování květin se tak propastí mezi příjmy pěstitelů a koncových prodejců ve vyspělých státech podobá příběhům o obchodování s kávou, čajem nebo čokoládou.

Jenže zatímco u těchto produktů už mohou Češi sáhnout po alternativě v podobě Fair Trade - tedy po značce, která zaručuje "spravedlivější obchod" - u květin zatím tyto certifikáty nenajdou. Prodejci je nenabízejí. Lidé se po nich popravdě ani neptají. Jinde v Evropě přitom spotřebitelé certifikaci podle zprávy Centra podpory dovozu z rozvojových zemí (CBI) žádají stále častěji.

Certifikát s potížemi

"V Česku je překážkou malá vzdělanost zákazníků," myslí si Lenka Černá z Fair Trade velkoobchodu Excellent. Podle Novotné ale trh s férovými květinami brzdí i praktické problémy: "Kávu, čaj nebo trička můžete prodávat v jakémkoli Fair Trade obchodě, kytky jsou ale specifické, potřebujete chlazení a také vám nevydrží tak dlouho," vysvětluje. Češi kromě toho k největším milovníkům květin nepatří. Za rok za ně podle CBI v průměru neutratí více než 380 korun, jinde v Evropě je to přitom 780 korun a v severských státech dokonce 1350 korun.

I přesto se ale i v Česku najdou obchodníci, kteří by na své květiny certifikát pověsili rádi. Věří totiž, že by je pak kupovaly třeba státní instituce. "Patří to svým způsobem k dekoru," říká Aleš Vít z velkoobchodu Tulipa, který chtěl značku na květiny z keňské Fair Trade farmy začít dávat už před rokem. Narazil ale na to, že by se jako prodejce "férového zboží" musel stát členem mezinárodní certifikační organizace FLO, za což se platí tři a půl tisíce eur.

"Mně se ten nápad líbí, chtěl jsem ho prosadit, ale ne za každou cenu. Tohle by pro nás bylo neúnosné," popisuje. Kromě toho se mu systém nelíbí ani z principu. "Člověk chce pomoct Africe a ne platit za to tolik peněz FLO," dodává s tím, že doufá, že se ještě dohodnou na nižší částce. "Já tomu poplatku rozumím, financují se z toho kontroly a jen tak má spotřebitel záruku, že jde skutečně o Fair Trade," oponuje Lenka Černá, která se objíždění farem sama účastní. Například letos byla na Filipínách, kde kontroloři sledovali pěstování manga a cukru. "Myslím, že je to opravdu nutné. Nemůžeme riskovat skandál," zdůrazňuje.

Fair Trade si už totiž i v Česku pomalu vybudoval svou pozici. Podle agentury Green Marketing zde loni lidé převážně za kávu, čaj a čokoládu s tímto certifikátem utratili 50 milionů korun. O 22 procent více než v předchozím roce.