Víte, kdo byl sv. Štěpán, jehož svátek si připomínáme 26. prosince?

Láska a veselí jsou spojeny se svátkem svatého Štěpána. Přičemž tento ohnivý kazatel hlásající, že Kristus byl Mesiášem předpověděným proroky, neskončil dobře - byl roku 33 ukamenován před hradbami Jeruzaléma a stal se tak prvním křesťanským mučedníkem, jak připomíná OTTO ve svém slovníku naučném. Stal se patronem námořníků, jako světce si ho oblíbili němečtí králové a císaři i panovníci uherští.

Štěpán je oslavován i jako patron koní - proto se například v Dolním Bavorsku žehná oves. Ve Francii se žehnalo vinné révě, proti zlému povětří se rozhazovala svěcená sůl a vinice se kropily vínem.

Koleda, radost i žebrota 

V českých zemích byl dnešní den spojen především s koledou - ta kdysi souvisela s magickými pohanskými obřady. Věnovala se jí velká pozornost, protože z darovaných předmětů se soudilo, co na koho čeká. Křesťanství však postupně vytlačilo pohanské obřady a z koledování se stala zábava dětí a skrytá žebrota dospělých.

"Na Štěpána není pána", tvrdilo staré pořekadlo - na tento den totiž kdysi začínal rok a měnila se i služba vesnické chasy. I ve starém Římě dostávali otroci v tuto dobu při saturnáliích dočasnou svobodu. Veselí souviselo s tím, že se vyplácela celoroční odměna, což byly kromě peněz i naturálie, šaty a dary - například pěkná vánočka.

K charakteristické atmosféře venkovských Vánoc patřilo pastýřské vytrubování. Právě pastýři si totiž jako obecní zaměstnanci chodili dům od domu pro výplatu. Na jednom ze svých obrázků z roku 1945 nazvaném Slouha to zachytil Josef Lada: u rozzářeného okna stojí na zasněžené návsi pokorně žena s nůší na zádech a muž v kožichu vytrubuje pastýřskou fanfáru.

Dárky i pro zvířata 

"Koledou se obecně otevřel veselý čas Vánoc. V minulosti se v řadě míst konaly různé jesličkové hry. Malá divadelní představení, kde v jednoduchém ztvárnění vystupovali vedle Svaté rodiny a andělů i pastýři, často humorně se dohadující o cestě do Betléma," uvádí Jiřina Langhammerová z Národopisného muzea v Praze v knize Lidové zvyky. Podle ní mají původ v žákovských hrách, předváděných o Vánocích v církevním i světském prostředí od dob středověku.

Dary dostával i dobytek. Pro krávy a koně to byly oplatky se zapečeným lístkem petržele, trocha medu, chleba, ovoce i sůl. Slepice dostaly zrní, které bylo při štědrovečerní večeři pod ubrusem, houser i kohout byli poděleni česnekem. Hospodáři obdarovávali i stromy, mlynáři házeli zbytky mlýnu a pile.