V polovině třicátých let koupil zapomenutý malíř Arnošt Bleuer v Paříži znečištěné plátno. Vidět na něm byla pouze ručička dítěte. Bleuer jej přivezl do Prahy a začal restaurovat. Záhy na obraze objevil Raffaelův podpis a letopočet MDXVII (1517).

Po desetiletích se dílo pojmenované „Madona s dítětem“ dostalo do rukou podnikatele Jaroslava Hřebíčka. Ten obraz v roce 1993 vyvezl do Curychu. Krátce poté, co byl prohlášen za kulturní památku.

„Od té doby zkoušel nebo zkouší ten obraz prodat. Dověděl jsem se, že oslovil třeba Vatikán nebo nějaké japonské sběratele,“ říká bývalý detektiv Emil Čeleda, jenž případ v devadesátých letech vyšetřoval. Zatím ale není známo, že by obraz od Hřebíčka někdo koupil.

Ministerstvo kultury nyní zvažuje, že se dílo pokusí dostat zpátky prostřednictvím mezinárodních dohod. „V úvahu připadá využití úmluvy UNESCO o navrácení nezákonně vyvezených děl, ke které nedávno přistoupilo i Švýcarsko,“ říká Petra Ulbrichová z oddělení ochrany kulturních památek.

Raffaelův obraz je prohlášen za kulturní památku
Orientační odhad ceny
Posouzení stáří obrazu I.
Posouzení stáří obrazu II.
 

Konkrétnější plán ale zatím neexistuje. Ve hře je přitom obraz, který ještě za první republiky vyvolal mezinárodní senzaci. HN se nyní podařilo zmapovat jeho další osud.

„Pohádková cena“

Obraz „Madona s dítětem“ byl vytvořen tři roky před Raffaelovou smrtí v jeho vatikánské dílně. Nejspíš jej nemaloval přímo Raffael, ale jeden z jeho žáků, Giulio Romano. Raffael nicméně dílo podepsal. A stejný motiv Marie s Ježíškem pravděpodobně později využil pro dílo „Svatá rodina“, který visí v Louvru.

Madona pak nejspíš byla mnoho let umístěna v neznámém kostele. Jako značně poškozena se pak dostala do Paříže, kde ji koupil Arnošt Bleuer. Že jde o Raffaela, zjistil až v Praze. „Po prostudování literatury přišel jsem na to, že se může jednati o jeden z obrazů, které byly vytvořeny na přání francouzského krále Františka I.,“ říkal Bleuer v dobovém tisku.

Od Bleuera obraz koupil galerista Otomar Švehla. Ten jej nechal prozkoumat několika evropskými odborníky, kteří potvrdili jeho pravost. Švehla jej poté uvedl ve Výstavní síni Myslbek. A to s velkou slávou. „Raffaelův obraz budí v uměleckých kruzích senzaci významu skutečně světového. Odborníci domácí i zahraniční bombardují majitele dopisy a telegramy. Zájemci nabízejí sumy přímo pohádkové,“ psal v listopadu 1936 deník Telegraf.

Zátah policie nevyšel

Co se s obrazem dělo po okupaci, není jasné. Znovu se objevil teprve koncem osmdesátých let. Tehdy s ním chvíli disponoval několikrát trestaný Slovák Otto Pánis. „Jak se mohl Pánis k obrazu dostat, se neví. Říkal, že ho koupil od Švehlových pozůstalých, ale to se nám již ověřit nepodařilo,“ říká bývalý detektiv Emil Čeleda.

Od Pánise se nicméně obraz dostal k podnikateli Jaroslavu Hřebíčkovi. To už ale o díle věděla i policie, která na něj upozornila ministerstvo kultury. Úředníci pak obraz prohlásili za kulturní památku. „Jedná se o zcela mimořádně kvalitní obraz, nesporně evropského významu,“ uvádí se v příslušném dokumentu. Cenu obrazu pak v roce 1995 odhadl památkový ústav na částku od jedné do 1,3 miliardy korun.

Prohlášení za kulturní památku mimo jiné znamená, že vlastník nesmí takovéto dílo vyvézt z Česka bez povolení. To ale Hřebíček nedodržel a obraz převezl do Švýcarska.

Ministerstvo zareagovalo podáním trestního oznámení. „V roce 1997 jsem měl připravenou akci, jak dostat obraz zpátky do Česka. Případ mi ale vzalo Policejní prezidium,“ tvrdí bývalý detektiv Čeleda. Prezidium prý tehdy chystalo na Hřebíčka větší zátah kvůli jeho dalším kauzám. Hřebíček byl totiž vyšetřován také kvůli své firmě, která nechala zchátrat zámek Hroznatov na Chebsku, jenž dříve vykoupila z majetku ministerstva vnitra. Přípravy na zátah ale byly vyzrazeny.

Promlčeno!

Policie se po nějaké době začala obrazem znovu zabývat. „V roce 2003 jsme případ otevřeli na základě nových podnětů. Cílem bylo zejména přivézt obraz zpátky,“ říká detektiv Petr Král z Policejního prezidia. Státní zastupitelství ale následně rozhodlo, že případ je již promlčen. „Nyní už s tím nemůžeme nic dělat,“ dodává Král.

Šanci na získání obrazu tak už má pouze ministerstvo kultury. To ale v první řadě musí zjistit, zda je obraz pořád ve Švýcarsku. Poslední známá informace je totiž z roku 2004, kdy byl obraz pořád ještě v trezoru firmy Welti-Furrer, zabývající se úschovou předmětů. Zda je tomu tak i dnes, ale úřady netuší. A vedení společnosti Welti-Furrer mlčí. „Údaje o předmětech uskladněných v našich skladech zásadně neposkytujeme,“ sdělil manažer Sandro Klees.

Odpovědi týkající se zatím posledního dějství příběhu Madony s dítětem by mohl dát majitel obrazu Jaroslav Hřebíček. S ním se ale HN spojit nepodařilo. Na vzkazy zaslané přes jeho exmanželku nebo známé nereagoval.


Související