Když před necelým rokem rozhodoval Ústavní soud o Lisabonské smlouvě poprvé, byl Václav Klaus hlavní hvězdou celého zasedání. Přesvědčoval vehementně ústavní soudce, že Lisabon zbaví Českou republiku státní suverenity, a když svou bitvu prohrál, zkritizoval soudce, že rozhodují čistě politicky.

V úterý ale Václav Klaus do Brna nepřijede. Jakoby předem tušil, že tahle cesta je pro něj po minulé zkušenosti jen ztrátou času.

„Rychetský už to naznačil“

Nahlas to sice Klaus z taktických důvodů nepřizná, ale jeho spojenci ze skupiny 17 senátorů, kteří podali na Lisabonskou smlouvu ústavní stížnost, to říkají docela jasně: Víme, že dnes nemáme v Brně skoro žádnou šanci.

„Popravdě řečeno, myslím, že naše stížnost bude odmítnuta. Usuzuji to například z faktu, že pan předseda Ústavního soudu naznačil hned poté, co jsme tu stížnost podali, že už po prvním přečtení tam našel nějaké formální chybičky,“ řekl v pondělí HN jeden z lídrů „stěžovatelské“ skupiny senátorů Jaroslav Kubera.

Ten si dokonce myslí, že Ústavní soud nebude senátorskou stížnost na Lisabon vůbec projednávat.

„Myslím, že Ústavní soud na sebe nebude chtít brát tak obrovskou zodpovědnost, aby řekl, že je Lisabonská smlouva v souladu s ústavou, aby se později ukázalo, že v souladu s ústavou nebyla,“ předpokládá předseda Ústavně právního výboru Senátu Kubera.

Jeho kolega Jiří Oberfalzer, který patří spolu s Kuberou k vůdcům „stěžovatelů“, pak předem slibuje, že už žádné další argumenty, které by mohly rozhodování soudců prodloužit, senátoři určitě na poslední chvíli dodávat nebudou. „Moje řeč nebude dlouhá. Podám v jednom bodu určité upřesnění, ale určitě nebudu předkládat žádný nový důkazní materiál,“ prozrazuje Oberfalzer.

Šance senátorů nevidí moc dobře ani jejich právník Vladimír Balaš, který je už smířený s tím, že ústavní soudci senátorskou stížnost podobně jako loni 26. listopadu jednoznačně zamítnou.

„Nemyslím si, že Ústavní soud rozhodne jinak než v předchozím případě, i když některé námitky nejsou zcela irelevantní. Lisabonská smlouva třeba de facto znemožňuje členskému státu z unie vystoupit, protože předpokládá souhlas všech ostatních členských států. Bude dobré, pokud se s tím Ústavní soud vyrovná,“ myslí si Vladimír Balaš.

Velmi podobně přitom mluví i „nezávislí“ ústavní soudci. „Nové podání věcně nepřináší nic nového. Nevidím tak prostor pro jiné rozhodnutí než v prvním případě,“ upozorňuje třeba ústavní právník z pražské Právnické fakulty Jan Kysela.

Tlak na soudce je obrovský

Ústavní soudci tak v úterý budou mít podle všeho jednoduchou práci. Nikdo z nich samozřejmě nechce předem říct, jak bude hlasovat, místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová ale slibuje, že se budou soudci snažit o Lisabonu rozhodnout co nejrychleji.

„Uznáváme naléhavost celé věci. Viděli jste, že zpravodaj zpracoval svou zprávu velmi rychle v řádu pouhých pěti týdnů. Čili vidíte, že vůle projednat celou záležitost rychle tady je,“ řekla včera HN Wagnerová.

Naráží na to, že politici EU by rádi znali rozhodnutí českého Ústavního soudu nejdéle tenhle čtvrtek, kdy začíná v Bruselu unijní summit.

Pravdou je, že ústavní soudci jsou pod obrovským tlakem. Tlačí na ně nejen čeští, ale i zahraniční politici. V polovině září se například s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským sešel německý velvyslanec Johannes Haindl a vyptával se, jak dlouho bude soudu trvat, než vynese rozsudek. Na to ale zatím soudci odpovědět nechtějí. Je totiž docela možné, že dnes ještě o ústavní stížnosti nerozhodnou.