Cyril Svoboda: Soupeříme se všemi stranami

Vzhledem k tomu, že mě redakce v dopise oslovila „pane předsedo“, předpokládám, že redaktoři Hospodářských novin chtějí nejprve vědět, kterou politickou stranu považuji jako předseda KDU-ČSL  za největšího soupeře strany naší a následně, proč bych ji nevolil.

Tak tedy: Ve volbách nejde o velké a menší soupeře. Všechny politické strany chtějí, a je to přirozené, vysvětlit co největšímu počtu voličů svou politickou vizi a program. Jistě jste si všimli, že v celé kampani KDU-ČSL se ani jedinkrát nevymezujeme vůči konkurentům… My neříkáme: „Když zvolíte toho nebo toho, tak se stane to a to zlé!“, příp.: „Nevolte toho nebo toho, volte raději nás!“. KDU-ČSL ve volbách soupeří se všemi stranami, které se voleb účastní.

Základním motivem, se kterým oslovujeme voliče je „Dobrý den“. Všechny, kteří nás chtějí poslouchat, nejen zdravíme, ale současně jim přejeme, ať jim v životě co možná nejvíc věcí vychází, jak si přejí. V každém chceme podpořit to lepší, co v něm je.

Slibujeme změnu našeho chování, uděláme vše pro to, aby byly budoucí dny dobré pro všechny aktivní lidi, kteří respektují zákony a řád. A naopak, aby se špatně žilo těm, kteří podvádí a kradou, nebo čekají s nataženou rukou na dávky a podpory i přesto, že by mohli pracovat, pokud by chtěli.

Protože KDU-ČSL nedělí své politické konkurenty na malé a největší a nezastrašuje voliče jejich možným úspěchem, odpovím na dotaz Hospodářských novin jinak: Já, Cyril Svoboda, bych nikdy nevolil stranu, která se ani za dvacet let nedokázala vypořádat z vlastní minulostí, stranu, která se nedokázala omluvit za zločiny, které ve jménu totalitní ideologie spáchala a která se této ideologie dodnes nedokázala veřejně zříci.

Já, Cyril Svoboda...

Stejně tak bych já, Cyril Svoboda, nikdy nevolil politickou stranu, která chce pomocí daní od občanů vybrat co nejvíc jejich peněz a potom tyto peníze zpátky rozdat těm, které sama označí za potřebné. Nevolil bych stranu, která chce zahraniční politiku naší země orientovat zpátky na východ, protože si myslím, že téměř padesátiletá zkušenost v této věci by nám měla stačit.

Já, Cyril Svoboda, bych nevolil ani stranu, která hlásá, že dovoleno je vše, co není výslovně zakázáno a že většina z těch, kteří říkají, že se dostali do potíží, jsou buď líní a neschopní, nebo lháři a podvodníci a proto jim stát pomáhat nemusí a nemá. Můj hlas by nedostala strana, která sice mluví o politice a službě vlasti, ve skutečnosti ale už jenom rozděluje státní zakázky a peníze svým prominentům a spřáteleným firmám.

Já, Cyril Svoboda také nikdy nebudu volit stranu, která se tváří, jakoby to jediné, co trápí naše občany, byla výše státního dluhu. Nemohu volit stranu, která tvrdí, že současná hospodářská krize je jenom krizí státního rozpočtu a jediné co nabízí, jsou škrty na straně jeho výdajů. Šetřit chce přitom samozřejmě nejvíce na výdajích pro lidi, kteří přišli o práci a nejméně na nákupech bojové techniky pro armádu.

S mým hlasem ať nepočítá strana, které nevadí, že v Česku je víc heren, než ve všech ostatních zemích Evropské unie dohromady a která se chce vyhnout odpovědnosti za to, že o provozování heren v jednotlivých obcích u nás už nerozhodují jejich starostové a zastupitelé, ale přímo Ministerstvo financí z Prahy.

Nemohu volit politické strany, které nevidí daňovou a finanční diskriminaci rodin v naší zemi a nechtějí tuto diskriminaci řešit. Ignorují hrozbu daleko vážnější než je současná krize. Pokud stát totiž nezačne náklady rodin na výchovu dětí chápat jako investici, kterou společnost potřebuje nejvíce a nezačne se podle toho k rodinám chovat, nebudou budoucí generace dostatečně silné.  V takovém případě začne naše společnost chudnout, nakonec nebude ani na důchody.