Začalo to horečkou a kašlem, říká muž, který dostal prasečí chřipku

Za poslední víkend přibylo v Česku 12 nových případů nakažených prasečí chřipkou a ministerstvo zdravotnictví v pondělí podle svého webu evidovalo už 116 pacientů. Přečtěte si rozhovor s českým studentem Alešem Chmelařem, který prasečí chřipku prodělal. 

Můžete prosím říct, kolik je vám let, jakou máte profesi, kde žijete, kde a popřípadě s kým sdílíte domácnost?

Je mi 21 let, studuji politické vědy a evropské záležitosti na Pařížském institutu politických nauk (Sciences Po Paris). Trvalé bydliště mám ale v Brně, kde bydlím s rodiči a sestrou.

Kde a jak si myslíte, že jste se prasečí chřipkou nakazil?

To vím docela přesně. Bylo to na Mezinárodním evropském modelu Organizace spojených národů v holandském Haagu. Účastnilo se ho na 200 studentů z téměř stovky zemí světa, samozřejmě i těch s vysokým výskytem mexické chřipky. První příznaky se dostavily cestou domů, takže bylo přinejmenším jasné, že jsem si nemoc přinesl z Nizozemí.

Jaké jste měl příznaky? Na základě čeho jste usoudil, že by mohlo jít o prasečí chřipku?

Vše začalo horečkami a kašlem. Postupně se k tomu přidávaly další příznaky, rýma, bolest svalů, průjem a celková zemdlenost. Došlo mi to ale až ve chvíli, kdy koordinátorka modelu upozorňovala v hromadném mailu na potvrzené případy prasečí chřipky u účastníků právě zmíněného modelu. Je pravda, že už během prvních hodin příznaků jsem si připouštěl, že by se mohlo jednat o prasečí chřipku - mnoho účastníků pocházelo ze zemí, kde se v té době potvrdily už tisíce případů. Na druhou stranu jsem nechtěl propadat nějaké masové hysterii, která mexickou chřipku provází.

Lékaři mě okamžitě izolovali

K jakému jste šel lékaři? K běžnému obvoďákovi?

Přišel jsem do kontaktu s nakaženými a měl jsem silné příznaky. Pravděpodobnost, že se opravdu jedná o prasečí chřipku byla tedy vysoká. Dovolil jsem si tedy obvodního lékaře přeskočit a jít rovnou na infekční oddělení Brněnské fakultní nemocnice. Zpětně si myslím, že to byl dobrý nápad, protože obvodní lékař není zařízen na příjem infekčních osob a také nemá dispozici přesné testy - akorát bych vše prodloužil a možná i někoho dalšího zbytečně nakazil. V mém případě byl ovšem počet případu prasečí chřipky v ČR ještě mizivý. Dokážu si představit, že brzy bude - a možná již je - nemožné všechny podobné případy posílat na specializované oddělení, takže obvodní lékaři se s novou chřipkou budou muset velice brzy sžít.

Co vám řekl lékař, když jste mu vysvětlil, co vás trápí? Že to vypadá na prasečí chřipku?

Lékaři i sestry reagovali velice pohotově. Okamžitě mě odstavili od ostatních pacientů a poskytli mi roušky. Ze začátku jsem čekal, že budu chápán jako jeden z tisíců lidí, kteří hystericky ze strachu z mexické chřipky běží na infekční oddělení i s obyčejným nachlazením. Lékaři ale překvapivě případ vůbec nepodceňovali a vše brali s předpokladem, že tuto chřipku opravdu mám. Po předběžných testech kontaktovali krajskou hygienickou stanici, předepsali mi antivirotika a s rouškou propustili do domácí izolace.

Jak vypadalo vyšetření? Chránil se lékař nějak? Rouškou apod.?

V první řadě jsem roušku dostal já sám. Lékaři sami se chránili jen v případě, že jsem musel masku sám odložit. Nejdříve mi udělali vyšetření krve a moči, pak i rentgen plic pro případ komplikací a nakonec výtěr z krku a nosu. Nic nepodceňovali, ale zároveň nijak nepanikařili. Je pravda, že pravděpodobnost nakažení od osoby s rouškou je opravdu mizivá, mohli si to tedy dovolit. Zpětně byli po druhém telefonátu z hygienické stanice mírně překvapení, že jsem roušku vůbec dostal. Myslím si ale, že v případě jakéhokoli nakažení, jež se přenáší kapénkovou infekcí, je praktické používat roušku. Podobně jako tomu činí v Japonsku, kde rouška v případě nachlazení či chřipky vyjadřuje respekt k lidem ve vašem okolí.

Jaká doporučení jste dostal ohledně léčení – jaké jste dostal léky, na jak dlouho neschopenku atd.?

Mexická chřipka je přeci jenom chřipka. Mezi doporučení patřil dostatek tekutin, klid na lůžku, dostatečný příjem vitaminů a v případě vysoké horečky paracetamol nebo jiné přípravky proti teplotě. Mimoto jsem dostal i předpis na antivirotika Tamiflu. Celá nemoc se vešla do sedmi dnů od prvních příznaků. V klidu jsem měl být po dva týdny a nevykonávat náročné úkony po dobu jednoho měsíce. V relativně dobré formě jsem však byl již zhruba po dvou dnech od návštěvy lékaře.

Co obnáší domácí karanténa

Jaká doporučení jste dostal ohledně izolace?

Vzhledem k tomu, že jsem nebyl ohrožen nějakými akutními komplikacemi a můj plicní test nenalezl žádná ložiska, mohl jsem být propuštěn do domácí izolace. Měl jsem zůstat v uzavřené místnosti, pokud možno do ní zbytečně nepouštět další osoby a komunikovat s osobami pouze s rouškou na obličeji.

Jak hodnotíte jednání zdravotnického personálu?

Jednání zdravotnického personálu bylo vesměs profesionální. Je pravda, že čekací doby mezi jednotlivými testy byly relativně dlouhé, ale předpokládám, že v laboratoři nejde vše analyzovat okamžitě. Na druhou stranu byl poněkud problém s tím najít na celou dobu testů místnost izolovanou od ostatních pacientů.

Jak prakticky vypadala karanténa? Jak se chránili ti, kteří s vámi byli v kontaktu? Lze karanténu beze zbytku dodržet? Někdo vám musí donášet potravu, používáte společné hygienické zařízení atd.

Vzhledem k tomu, že jsem měl doma k dispozici vlastní pokoj a roušky, ostatní se nijak zvlášť nechránili. Roušky totiž primárně slouží na nepřenášení nemoci - v případě, že jsem jim měl nasazenou já, ostatní mohli být relativně v klidu. Karanténa samozřejmě nebyla tak přísná, jako když se jedná o smrtelné choroby, přicházel jsem do kontaktu - i když ne příliš blízkého - s ostatními osobami. Můj stav nebyl akutní, takže pro jídlo jsem si chodil sám a ohledně hygienického zařízení nebyla žádná zvláštní opatření - jen ručníky a osušky jsem nesdílel. Pravidelně jsem si umýval ruce, protože kromě kapének z úst a nosu je prakticky jedinou možností přenosu kontakt rukama s ostatními osobami nebo přes předměty, kterých se dotkne infikovaný se špinavýma rukama.

Jak nemoc probíhá? Jako klasická chřipka s vysokými horečkami, bolestmi v krku, svalů a kloubů? Nebo mírněji? Nebo hůře?

Nemoc probíhala jako relativně silná chřipka. Je ale docela těžké porovnávat s normální chřipkou, protože velká část nachlazení, kterými si člověk projde, nejsou chřipkového původu. Příznaky chřipky byly ale v tomto případě úplně jasné a hlavně existovaly téměř všechny dohromady. Měl jsem horečky, silný kašel, rýmu, bolesti v krku, svalů i kloubů, dokonce průjem a celkovou nevolnost a únavu.

Strach o život? To ne

Měl jste nebo máte pocit, případně strach, že může jít o život? Napadlo vás to vůbec?

V noci předtím, než jsem kontaktoval lékaře a když jsem si přečetl mail o případech mexické chřipky na modelu OSN, tak jsem z tónu mailu pojal divný pocit, že bych měl něco udělat. O život jsem ale strach opravdu neměl. Úmrtnost na tuto chřipku nakonec není nijak výjimečně vysoká a strach lidí pochází hlavně z úplně počáteční fáze pandemie, kdy nikdo přesně nevěděl, na co se máme připravovat. Sám studuju politické vědy, takže aktuality o mexické chřipce jsem sledoval velice z blízka a z vývoje nemoci mi nepřišlo, že bych mohl být rizikovým případem.

Během noci, kdy nemoc kulminovala, jsem však kvůli silné teplotě měl téměř halucinace a divné sny a v jeden moment jsem měl pocit, že nemůžu dýchat kvůli bolesti v krku. Byl to ale jenom zmatený pocit ze snu a z teploty. Po pár vteřinách mi došlo, že se nic neděje. Myslet na nějaké vážné komplikace mě upřímně nenapadlo, jen jsem nechtěl nakazit ostatní, zvláště mladší sestru či někoho z rizikových skupin.

Jak reagovalo a reaguje vaše okolí na fakt, že máte prasečí chřipku? Platí, že v nouzi poznáš přítele?

Lidé se rozdělili na dvě skupiny. Jedna měla přirozeně strach o mé zdraví, ujišťovali se, jestli je všechno v pořádku a jestli se nemoc lepší. Mezi nimi byli lidé relativně klidní, znepokojení, ale i přehnaně vyděšení. Druhá skupina se rovněž strachovala, ale nemoc brala s humorem - včetně docela irelevantních narážek na čumák a štětiny, které by mi z prasečí chřipky měly začít rašit. Nemoc ale neprobíhala nijak příliš vážně a bral jsem ji optimisticky. Když jsem přestal mít horečky, tak jsem bral s humorem i fakt, že jsem byl jedním z tak mála případů v ČR.

Je něco, co vás v souvislosti s vaším onemocněním a léčbou zaskočilo, co jste nečekal? Bylo něco vysloveně špatně?

Nevím, jestli to byla jenom autosugesce, ale pociťoval jsem vedlejší účinky z antivirotik Tamiflu. Chvílemi mě bolel žaludek a bylo mi nevolno. Rovněž i po odmlčení teplot jsem měl poněkud zmatené myšlení. Nejednalo se však o vážné vedlejší účinky... přinejmenším nic, co by vybočovalo z varování přiloženého k léku.

Rovněž mě překvapilo, jak reagovala hygienická stanice. Ptali se mě telefonicky skoro na všechno: jak jsem se dopravoval z Haagu domů, s kým jsem přišel do kontaktu, jak jsem se po celou dobu stravoval, jestli jsem nepřišel do kontaktu se zvířaty, jak jsem se v místě ubytoval. Dokonce se mě ptali na jména lidí, se kterými jsem cestoval. Dá se to ale pochopit, protože pandemie byla ve svých začátcích a strategie byla taková, že se nemoci musí ještě nějak předejít.