Za poslední víkend přibylo v Česku 12 nových případů nakažených prasečí chřipkou a ministerstvo zdravotnictví v pondělí podle svého webu evidovalo už 116 pacientů. Přečtěte si rozhovor s českým studentem Alešem Chmelařem, který prasečí chřipku prodělal.
Můžete prosím říct, kolik je vám let, jakou máte profesi, kde žijete, kde a popřípadě s kým sdílíte domácnost?
Je mi 21 let, studuji politické vědy a evropské záležitosti na Pařížském institutu politických nauk (Sciences Po Paris). Trvalé bydliště mám ale v Brně, kde bydlím s rodiči a sestrou.
Kde a jak si myslíte, že jste se prasečí chřipkou nakazil?
To vím docela přesně. Bylo to na Mezinárodním evropském modelu Organizace spojených národů v holandském Haagu. Účastnilo se ho na 200 studentů z téměř stovky zemí světa, samozřejmě i těch s vysokým výskytem mexické chřipky. První příznaky se dostavily cestou domů, takže bylo přinejmenším jasné, že jsem si nemoc přinesl z Nizozemí.
Denně se mohou prasečí chřipkou v Česku nakazit stovky lidí - čtěte ZDE
Pesimistická varianta: Prasečí chřipku dostane každý třetí Čech - čtěte ZDE
Jaké jste měl příznaky? Na základě čeho jste usoudil, že by mohlo jít o prasečí chřipku?
Vše začalo horečkami a kašlem. Postupně se k tomu přidávaly další příznaky, rýma, bolest svalů, průjem a celková zemdlenost. Došlo mi to ale až ve chvíli, kdy koordinátorka modelu upozorňovala v hromadném mailu na potvrzené případy prasečí chřipky u účastníků právě zmíněného modelu. Je pravda, že už během prvních hodin příznaků jsem si připouštěl, že by se mohlo jednat o prasečí chřipku - mnoho účastníků pocházelo ze zemí, kde se v té době potvrdily už tisíce případů. Na druhou stranu jsem nechtěl propadat nějaké masové hysterii, která mexickou chřipku provází.
Lékaři mě okamžitě izolovali
K jakému jste šel lékaři? K běžnému obvoďákovi?
Přišel jsem do kontaktu s nakaženými a měl jsem silné příznaky. Pravděpodobnost, že se opravdu jedná o prasečí chřipku byla tedy vysoká. Dovolil jsem si tedy obvodního lékaře přeskočit a jít rovnou na infekční oddělení Brněnské fakultní nemocnice. Zpětně si myslím, že to byl dobrý nápad, protože obvodní lékař není zařízen na příjem infekčních osob a také nemá dispozici přesné testy - akorát bych vše prodloužil a možná i někoho dalšího zbytečně nakazil. V mém případě byl ovšem počet případu prasečí chřipky v ČR ještě mizivý. Dokážu si představit, že brzy bude - a možná již je - nemožné všechny podobné případy posílat na specializované oddělení, takže obvodní lékaři se s novou chřipkou budou muset velice brzy sžít.
Co vám řekl lékař, když jste mu vysvětlil, co vás trápí? Že to vypadá na prasečí chřipku?
Lékaři i sestry reagovali velice pohotově. Okamžitě mě odstavili od ostatních pacientů a poskytli mi roušky. Ze začátku jsem čekal, že budu chápán jako jeden z tisíců lidí, kteří hystericky ze strachu z mexické chřipky běží na infekční oddělení i s obyčejným nachlazením. Lékaři ale překvapivě případ vůbec nepodceňovali a vše brali s předpokladem, že tuto chřipku opravdu mám. Po předběžných testech kontaktovali krajskou hygienickou stanici, předepsali mi antivirotika a s rouškou propustili do domácí izolace.
Jak vypadalo vyšetření? Chránil se lékař nějak? Rouškou apod.?
V první řadě jsem roušku dostal já sám. Lékaři sami se chránili jen v případě, že jsem musel masku sám odložit. Nejdříve mi udělali vyšetření krve a moči, pak i rentgen plic pro případ komplikací a nakonec výtěr z krku a nosu. Nic nepodceňovali, ale zároveň nijak nepanikařili. Je pravda, že pravděpodobnost nakažení od osoby s rouškou je opravdu mizivá, mohli si to tedy dovolit. Zpětně byli po druhém telefonátu z hygienické stanice mírně překvapení, že jsem roušku vůbec dostal. Myslím si ale, že v případě jakéhokoli nakažení, jež se přenáší kapénkovou infekcí, je praktické používat roušku. Podobně jako tomu činí v Japonsku, kde rouška v případě nachlazení či chřipky vyjadřuje respekt k lidem ve vašem okolí.
Jaká doporučení jste dostal ohledně léčení – jaké jste dostal léky, na jak dlouho neschopenku atd.?
Mexická chřipka je přeci jenom chřipka. Mezi doporučení patřil dostatek tekutin, klid na lůžku, dostatečný příjem vitaminů a v případě vysoké horečky paracetamol nebo jiné přípravky proti teplotě. Mimoto jsem dostal i předpis na antivirotika Tamiflu. Celá nemoc se vešla do sedmi dnů od prvních příznaků. V klidu jsem měl být po dva týdny a nevykonávat náročné úkony po dobu jednoho měsíce. V relativně dobré formě jsem však byl již zhruba po dvou dnech od návštěvy lékaře.
Co obnáší domácí karanténa
Jaká doporučení jste dostal ohledně izolace?
Vzhledem k tomu, že jsem nebyl ohrožen nějakými akutními komplikacemi a můj plicní test nenalezl žádná ložiska, mohl jsem být propuštěn do domácí izolace. Měl jsem zůstat v uzavřené místnosti, pokud možno do ní zbytečně nepouštět další osoby a komunikovat s osobami pouze s rouškou na obličeji.
Jak hodnotíte jednání zdravotnického personálu?
Jednání zdravotnického personálu bylo vesměs profesionální. Je pravda, že čekací doby mezi jednotlivými testy byly relativně dlouhé, ale předpokládám, že v laboratoři nejde vše analyzovat okamžitě. Na druhou stranu byl poněkud problém s tím najít na celou dobu testů místnost izolovanou od ostatních pacientů.
Jak prakticky vypadala karanténa? Jak se chránili ti, kteří s vámi byli v kontaktu? Lze karanténu beze zbytku dodržet? Někdo vám musí donášet potravu, používáte společné hygienické zařízení atd.
Vzhledem k tomu, že jsem měl doma k dispozici vlastní pokoj a roušky, ostatní se nijak zvlášť nechránili. Roušky totiž primárně slouží na nepřenášení nemoci - v případě, že jsem jim měl nasazenou já, ostatní mohli být relativně v klidu. Karanténa samozřejmě nebyla tak přísná, jako když se jedná o smrtelné choroby, přicházel jsem do kontaktu - i když ne příliš blízkého - s ostatními osobami. Můj stav nebyl akutní, takže pro jídlo jsem si chodil sám a ohledně hygienického zařízení nebyla žádná zvláštní opatření - jen ručníky a osušky jsem nesdílel. Pravidelně jsem si umýval ruce, protože kromě kapének z úst a nosu je prakticky jedinou možností přenosu kontakt rukama s ostatními osobami nebo přes předměty, kterých se dotkne infikovaný se špinavýma rukama.
Jak nemoc probíhá? Jako klasická chřipka s vysokými horečkami, bolestmi v krku, svalů a kloubů? Nebo mírněji? Nebo hůře?
Nemoc probíhala jako relativně silná chřipka. Je ale docela těžké porovnávat s normální chřipkou, protože velká část nachlazení, kterými si člověk projde, nejsou chřipkového původu. Příznaky chřipky byly ale v tomto případě úplně jasné a hlavně existovaly téměř všechny dohromady. Měl jsem horečky, silný kašel, rýmu, bolesti v krku, svalů i kloubů, dokonce průjem a celkovou nevolnost a únavu.
Strach o život? To ne
Měl jste nebo máte pocit, případně strach, že může jít o život? Napadlo vás to vůbec?
V noci předtím, než jsem kontaktoval lékaře a když jsem si přečetl mail o případech mexické chřipky na modelu OSN, tak jsem z tónu mailu pojal divný pocit, že bych měl něco udělat. O život jsem ale strach opravdu neměl. Úmrtnost na tuto chřipku nakonec není nijak výjimečně vysoká a strach lidí pochází hlavně z úplně počáteční fáze pandemie, kdy nikdo přesně nevěděl, na co se máme připravovat. Sám studuju politické vědy, takže aktuality o mexické chřipce jsem sledoval velice z blízka a z vývoje nemoci mi nepřišlo, že bych mohl být rizikovým případem.
Během noci, kdy nemoc kulminovala, jsem však kvůli silné teplotě měl téměř halucinace a divné sny a v jeden moment jsem měl pocit, že nemůžu dýchat kvůli bolesti v krku. Byl to ale jenom zmatený pocit ze snu a z teploty. Po pár vteřinách mi došlo, že se nic neděje. Myslet na nějaké vážné komplikace mě upřímně nenapadlo, jen jsem nechtěl nakazit ostatní, zvláště mladší sestru či někoho z rizikových skupin.
Jak reagovalo a reaguje vaše okolí na fakt, že máte prasečí chřipku? Platí, že v nouzi poznáš přítele?
Lidé se rozdělili na dvě skupiny. Jedna měla přirozeně strach o mé zdraví, ujišťovali se, jestli je všechno v pořádku a jestli se nemoc lepší. Mezi nimi byli lidé relativně klidní, znepokojení, ale i přehnaně vyděšení. Druhá skupina se rovněž strachovala, ale nemoc brala s humorem - včetně docela irelevantních narážek na čumák a štětiny, které by mi z prasečí chřipky měly začít rašit. Nemoc ale neprobíhala nijak příliš vážně a bral jsem ji optimisticky. Když jsem přestal mít horečky, tak jsem bral s humorem i fakt, že jsem byl jedním z tak mála případů v ČR.
Je něco, co vás v souvislosti s vaším onemocněním a léčbou zaskočilo, co jste nečekal? Bylo něco vysloveně špatně?
Nevím, jestli to byla jenom autosugesce, ale pociťoval jsem vedlejší účinky z antivirotik Tamiflu. Chvílemi mě bolel žaludek a bylo mi nevolno. Rovněž i po odmlčení teplot jsem měl poněkud zmatené myšlení. Nejednalo se však o vážné vedlejší účinky... přinejmenším nic, co by vybočovalo z varování přiloženého k léku.
Rovněž mě překvapilo, jak reagovala hygienická stanice. Ptali se mě telefonicky skoro na všechno: jak jsem se dopravoval z Haagu domů, s kým jsem přišel do kontaktu, jak jsem se po celou dobu stravoval, jestli jsem nepřišel do kontaktu se zvířaty, jak jsem se v místě ubytoval. Dokonce se mě ptali na jména lidí, se kterými jsem cestoval. Dá se to ale pochopit, protože pandemie byla ve svých začátcích a strategie byla taková, že se nemoci musí ještě nějak předejít.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist