"Na protest proti všemu, co se tady děje". Jan Palach

Necelý půlrok po okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se společnost po původním vzepětí začala propadat do letargie a smířlivosti s nastupujícím nedemokratickým vývojem.

Činem plným tragického hrdinství se rozhodl proti začínající normalizaci protestovat dvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze Jan Palach. 16. ledna 1969 se na pražském Václavském náměstí polil hořlavinou a zapálil.

"Na protest proti všemu, co se tady děje. Proti nesvobodě slova a tisku. Říkejte to všem," odpověděl Palach zdravotní sestře v nemocnici, kam byl převezen s těžkými popáleninami, když se ho tázala na důvody jeho činu.

Následující tři dny bojoval o život a odmítal utišující léky, aby byl při smyslech a mohl objasňovat, proč se odhodlal k takové oběti.

Solitér nebo člen široké skupiny?

V dopise, který zanechal na místě svého činu, naléhal, aby byly učiněny kroky na záchranu posledních zbytků demokracie.

Speciál iHNed.cz k výročí pádu železné opony - čtěte ZDE

Portál Nezapomeňte.cz - Jaké to bylo před rokem 1989 - čtěte ZDE

"Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem: Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku...," napsal. V dopise dále žádal zrušení cenzury a zákaz rozšiřování okupačního tisku Zprávy.

Dodnes není zcela zřejmé, byl-li Jan Palach skutečně členem takovéto skupiny. Jeho příkladu nicméně následovali další lidé, mezi nimi student Jan Zajíc, jenž se upálil na pražském Václavském náměstí 25. února 1969.

Promyšlený čin

Podle historiků nebyl Palachův čin zoufalým zkratovitým jednáním, plánoval jej půl roku. Podle nových zjištění také Palach v lednu 1969 chtěl, aby studenti obsadili rozhlas.

Absolutní rozměr Palachovy oběti zvedl vlnu odporu, byť jen dočasnou. Bezprostředně po jeho činu začali na Václavském náměstí držet mladí lidé protestní hladovku za splnění jeho požadavků, záhy se k nim připojili další i jinde v zemi.

Na Václavském a Staroměstském náměstí se konaly mítinky, na nichž lidé vyjadřovali podporu jeho poselství. Vědecká rada FF UK vyzvala politiky, "aby si uvědomili, na jaké křižovatce stojí". Budoucí normalizátoři ve vedení komunistické strany naopak hovořili o zneužití protestu "antisocialistickými silami".

Pohřeb jako manifestace 200 tisíc lidí

Jan Palach podlehl následkům rozsáhlých popálenin 19. ledna 1969. Jeho pohřeb v Praze o šest dní později se stal velkou manifestací za svobodu a demokracii. Smutečního průvodu Starým Městem se tehdy zúčastnilo na 200 tisíc lidí.

Už za několik měsíců ale začal komunistický aparát Palachovu památku likvidovat. Jeho hrob na Olšanských hřbitovech střežila Státní bezpečnost se snahou bránit lidem, aby k němu ve výroční dny kladli květiny. Nakonec byly v roce 1974 Palachovy ostatky exhumovány a přemístěny do Všetat u Prahy, kde žila jeho rodina. Na Olšany se urna s jeho popelem vrátila až v roce 1990.

Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 v Praze ve středostavovské rodině ze Všetat. Ve třinácti mu zemřel otec, jeho velký vzor. O politický a veřejný život se Palach zajímal během celých vysokoškolských studií.

Po maturitě na gymnáziu v Mělníku chtěl v roce 1966 pokračovat ve studiu na FF UK, zkoušky složil, ale nebyl přijat. Na obor historie a politická ekonomie FF UK se dostal o dva roky později. Mezitím studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Rok 1968 prožíval velmi intenzivně a účastnil se i listopadové studentské stávky, která protestovala proti legalizaci srpnové okupace a o níž se však kvůli cenzuře v médiích nesmělo informovat.

"Ve své bezmocnosti nabídl to jediné, co měl - svůj život," vzpomněl po letech evangelický kněz Jakub Trojan, který Palacha pochovával a který patří k těm, kdož nepochybují o smyslu jeho oběti.

Skutek mladého studenta historie z ledna 1969 došel naplnění o 20 let později v tzv. Palachově týdnu, který předznamenal konec totalitního režimu v Československu. V roce 1991 Jan Palach obdržel in memoriam nejvyšší československé státní vyznamenání - Řád Tomáše Garrigua Masaryka.