Charitativní akce a sbírky už tak nějak patří k vánočnímu času. Kromě obchodníků mají v tuto dobu doslova žně i nejrůznější sdružení, která vybírají peníze a dary na pomoc potřebným. Blížící se svátky mohou často obměkčit i ty, kteří v průběhu roku nepřispějí na charitu ani haléř.
Celý on-line rozhovor si můžete přečíst zde.
Jak ale v zápalu konání dobrých skutků nenaletět podvodníkům a dát své peníze té charitě, která je skutečně využije na pomoc těm, kteří ji potřebují? Je vůbec možné rozpoznat důvěryhodnou charitu? Nebo je lepší a výhodnější dát stokorunu bezdomovci na nádraží, než ji házet nějakému sdružení do kasičky?
A když už přispěji, mám právo a možnost zkontrolovat, jak bylo s mými penězi naloženo? Kolik je vůbec v Česku oficiálních charitativních organizací nebo sdružení?
Na vaše otázky odpovídal ředitel Vyšší odborné školy sociální Olomouc Martin Bednář.
Čtěte více:
Martin Bednář pracoval dvanáct let jako sociální pracovník, od roku 1997 je ředitelem CARITAS - Vyšší odborné školy sociální Olomouc. Kromě toho vyučuje sociální politiku na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci.
Dlouhodobě se zabývá kvalitou sociálních služeb, ať již jako konzultant, lektor nebo inspektor. Je členem výkonné rady Asociace vzdělavatelů v sociální práci, redakční rady časopisu Sociální práce/Sociálna práca, vědecké rady CMTF UP Olomouc, rady Arcidiecézní charity Olomouc. Je ženatý a má pět dětí.
Online rozhovor
Dobrý den, zajímalo by mě, jestli je vůbec možné podle něčeho rozeznat důvěryhodnou charitu od té nedůvěryhodné? Podle čeho to jako můžu poznat?
Dobrý den.
Možností je celá řada. V první řadě je třeba se zajímat o to, kdo Vás žádá o peníze, resp. jakou organizaci zastupuje. O ní se můžete dozvědět podrobnější informace na internetových stránkách. Osobně se také ptám, na co mají být peníze využity a hlavně jakým způsobem to je, či bude zveřejňováno, kde se mohu dozvědět podrobnosti o výčtování. Dobrým zdrojem je výroční zpráva. Myslím si ale, že v posledních letech se u nás vyprofilovala celá řada organizací, které mají dobré jméno. Tyto organizace velmi dbají na to, aby je neztratily. Jak známo dobrá pověst se těžko získává, ale lehce ztrácí. Proto jsou velmi opatrné, aby nezavdali jakoukoli příčinu k pochybnostem. Používají k tomu propracované metody kontroly. Jedná-li se tedy o tzv. zavedenou organizaci, myslím si, že obavy o zneužití nemusíte mít velké. Stále ale platí to, co jsem uvedl na začátku této odpovědi.
Dobrý den, opravdu platí, že lidé posílají na charitu nejvíce v předvánočním období?
Myslím si, že se to tak dá říci. Vánoční období je spojeno se snahou udělat radost, s dobročinností, s ochotou být prospěšný. Samozřejmě to ale platí pouze v obecné rovině, protože masivní dárcovské aktivity jsou spojené s mimořádnými neštěstími, které přichází bez ohledu na kalendář.
Kam mám poslat své peníze, aby opravdu pomohly?
Těžká rada. Možností je opravdu mnoho a nechtěl bych jednu upřednostňovat před jinou. Ono totiž lidské neštěstí je těžce měřitelné a záleží na každém, který účel právě nyní vyhodnotí jako pro něj prioritní. Pokud se se ale ve Vaší otázce skrývá pochybnost nad tím, zda se peníze dostanou k adresátovi, tak tam Vám mohu pouze poradit zjistit si co nejvíce informací o příjemci, o jeho činnosti, o výsledcích jeho práce. Jak se to dá udělat jsem se snažil uvést v odpovědědi na první dotaz.
Jsou v oblasti charity u nás nějaké módní trendy, které odeznívají a naopak jiné zase přicházejí?
Nevím jestli jde o módní trendy, ale je pravdou, že se lidé v určitých obdobích více angažují v různých oblastech. Souvisí to s mnoha faktory. Například s tím, jak je událost medializovaná. Zde bych dal příklad nedávných naprosto katastrofických povodní na Haity, které se ale prakticky neobjevily v našich sdělovacích prostředcích a tudíž sbírky pro tuto pomoc nebyly moc úspěšné, nebo naopak pořad televize Nova o fondu pomoci OSN, který již v průběhu vysílání přinesl 2,5 mil Kč. Dále záleží na tom, jestli potencionální dárce událost nějak osobně zasáhne, tady bych uvedl příklad zničených lesů v Tatrách. Pokud jde o pomoc stálou, resp. určenou na aktivity typu poskytování sociálních služeb, tak tam tradičně jsou lidé ochotnější dávat tzv. "na děti" apod.
Není opravdu lepší dát peníze nějakému bezdomovci než přispívat na charitu, kde velká část z těch peněz jde třeba na administrativu a podobně?
Myslím si že ne, byť tím vůbec nechci zpochybnit přímou pomoc. Ani u onoho bezdomovce nemáte jistotu, zda peníze použije k dobrému účelu. Doporučuji vyzkoušet, když Vás někdo osloví místo peněz mu koupit jídlo. U6 se mně mnohokrát stalo, že to odmítl. Hlavně si ale myslím, že není pravda, že by velká část peněz šla na administrativu. Žádnou službu nelze poskytnout bez toho, že by ji někdo organizoval zajistil atd., ale podíváte-li se právě na vúčtování jednotlivých sbírek, či sponzorských darů, zjistíte, že naprostá většina prostředků byla použita pro konkrétní účely a administrativa u těchto organizací činí velmi malé procento nákladů.
Mohl byste vyjmenovat pár příkladů charitativních akcí, které má smysl v tomto roce ještě podpořit? Díky
Mohl, ale nechci dělat reklamu. jak jsem již uvedl výše, záleží na každém co preferuje, zda pomoc domácí či zahraniční, seniorům, či handicapovaným lidem, dětem či dospělým. Možností je zkrátka moc a každá pomoc se počítá. Věřím, že na internetu dostanete mnoho typů a inspirace.
Mám svá pravidla, komu dát a komu ne: když požádá slušným způsobem a otevřeně řekne, na co peníze chce, tak někdy dám. Když mě osloví, že chce peníze na vlak, nebo když je evidentně opilý, nedávám nic. Komu dáváte na ulici vy? A dáváte lidem, kteří žebrají na ulici peníze? Díky
Musím říci, že podobně jako Vy. Někdy ano, někdy ne. Když mně evidentně lže, tak ne. Často ale používám to, co jsem již napsal, když mně řekne, že potřebuje jízdenku, jdu mu ji koupit, když má hlad, koupím mu jídlo. Ovšem platí, že na to musím mít čas.
Existuje něco jako seznam doporučených charitativních organizací? Nebo naopak seznam těch, které peníze utrácejí špatně, nebo je dokonce neutrácejí a ponechávají si je?
Nevím o tom, že by takovýto seznam existoval. Pouze na stránkách ministerstva vnitra je seznam povolených sbírek, čímž je dáno to, že sbírka podléhá poměrně přísným pravidlům a že je také kontrolována.
Dobrý den,
Jak je to vlastně s charitou a dary v Česku. Mění se dávání peněz či materiálu k lepšímu v průběhu let. Nebo jsme stále v porovnání se světem "lakomí"? A jak funguje využívání prostředků v poměru k podvodnému loudění. Myslíte si, že vložené prostředky fungují tak jak by měly?(tedy opravdu pomohou). A myslíte si, že se nějakým zprůsobem promítne i současná ekonomická krize v charitě? Nebo to bude jedna z málo zasažených oblastí?
Položil jste mnoho otázek na jednou, proto s epokusím být stručný. Objem vybraných peněz jednoznačně stoupá. V porovnání se světem záleží s kým se budeme srovnávat. Nejsme ještě na úrovni nejštědřejších společností, ale rozhodně se nemáme za co stydět, míra solidarity takto vyjádřená je u nás poměrně velmi vysoká. Pokud jde o podvodné loudění samozřejmě se vyskytuje, ale myslím si, že v celkových fiannčních objemech je zanedbatelné. Samozřejmě je ale velmi medializované, takže dojem může být opačný. Pokud jde o důsledky ekonomické krize obávám se, že budou negativní. Dá se očekávat, že lidé budou méně štědří, již proto, že někteří nebudou mít z čeho dávat a hlavně ekonomická krize bude mít nejhorší důsledky pro lidi nejchudší. Koneckonců podívejte se na právě schválený státní rozpočet. Sociální služby dostaly o dvě miliardy méně než v loňském roce. Kdyby to bylo konečné číslo, byla by to katastrofa a nemyslím si, že by to jakýmkoli významným způsobem mohla ovlivnit solidarita případných dárců.
Kolik peněz dostáváte od státu?
Nereprezentuji žádnou pomáhající organizaci, tudíž Vám na to ani nemohu odpovědět, alespoň z hlediska charity. Ptáte-li se na školu, pak je to cca 60% našeho rozpočtu.
Mají charitativní organizace stejná pravidla jako firmy? Myslím daňově, účetně, kontroly a tak...
V zásadě se dá říci ano. Odlišnosti spočívají pouze např. v některých detailech účtování, v darovací dani apod. Kontrole ale podléhají zcela stejné jako jiné firmy. A tím, že jsou většinou příjemci dotací, tak jsou kontrolováni patrně ještě více, než kdokoli jiný.
Proč vlastně musí existovat charita? Před r.1989 šlo všechno ze státního.
Nepřipadá vám ubohé uspořádat charitativní akci (kulturní, sportovní, dražbu, atd.), na které se vybere na vstupném nebo získá z dražby několik ušmudlaných desítek tisíc, zatímco zúčastněné celebrity, které se velkomožně zřeknou výdělku, či zaplatí "vysoké" vstupné, tutéž částku vydělají ve svém "zaměstnání" za pár hodin a ze svého milionového jmění jinak nedají nic?
Např. Jágr tým uspořádá šňůru charitativních zápasů, za které se hokejisté zřeknou horářů ve prospěch postižených dětí a vstupné jde tamtéž. Nicméně organizaci zápasů a nájem haly někdo zaplatit musí. Nebylo by prostě jednodušší, aby každý hokejista poslal na účet dětského domova půl milionu a je to vyřízeno? Ani se o tom nemusí vědět, přece hlavní je pomoc a dobrý pocit. Nebo se sláva získává už i přes charitu?
Skutečný humanista, který vydělává tolik co vrcholoví sportovci či umělci, pošle každý měsíc příspěvek na nějaké zařízení pro pomoc dětem či nemocným a rozhodně kvůli tomu nebude pořádat módní přehlídku nebo golfový turnaj a už vůbec to nebude prezentovat v médiích. Lidi, kteří něco skutečně dokážou, zdobí skromnost...
Nemohu a ani nechci nikomu sahat do svědomí jak se svými prostředky nakládá. Osobně si myslím, že majetek není o tom mít a spotřenbovávat, ale že je to především velká odpovědnost. Na každém záleží jak se jí zhostí. Pokud jde ale o to proč vlastně musí existovat charita, domnívám se, že sice nemusí, ale je to výraz svobodné společnosti. Mohu se totiž rozhodnout, jak se svými penězi naložím. Umožňuje to lidem být aktivní, solidární, angažovaný, zkrátka dává to možnost uplatnit pozitivní lidské vlastnosti. Naopak situace před rokem 89 byla z tohoto pohledu zcela nenormální. Totalitní režim chtěl mít všechno pod kontrolou, tudíž jakoukoli aktivitu občanů, rodin, komunit, dobročinných spolků, církví apod. v sociální oblasti umrtvil.
Dobrý den. Jen ze zájmu jsem se podíval na výsledky hospodaření několika charitativních organizací. Mzdové a osobní náklady vždy činily něco mezi 60% až 80% všech získaných zdrojů. Připadá vám normální, že tyto organizace spotřebovávají tak vysoké procento zdrojů pouze na svůj provoz? To vypadá spíše jako charita pro pár zaměstnaných jednotlivců, než pomoc skutečně potřebným.
Myslím si, že je to zcela logické, normální a v pořádku. Předmětem činnosti je přece služba druhým - pomáhání. A to musí dělat lidé. Představte si, že jste klientem domova důchodců. Bude Vám platnější dostatek personálu, nebo nějaké stroje, spotřeba materiálu apod. Jinými slovy, to že pomáhající organizace většinu prostředků vloží do lidí, kteří pomoc poskytují a ne např. do aut managementu, je pro mně dobrou známkou.
Píšete, že sám někdy koupíte nějakému žebrákovi jídlo nebo jízdenku a podobně. Zajímalo by mě, jak často třeba takovou věc uděláte? A stojí ty lidi vůbec o takovou pomoc nebo by radši peníze na alkohol?
Teď jste mě přiměl přemýšlet nad zcela konkrétními situacemi a jejich počtem v nedávné době. Řekl bych, že se mně to stává asi tak 1 - 2 krát měsíčně. Ale pokud jde o ten alkohol, je to složitější, než na první pohled vypadá. Tím, že někomu peníze nedám jej ještě nevyléčím z jeho závislosti. Nechci ho v ní sice posporovat, ale mohu mu v té chvíli nabídnout nějaké řešení?
