milan-kundera-192.jpgSpisovatel Milan Kundera v pondělí důrazně popřel, že by v 50. letech kohokoli udal. Informace, které v pondělí zveřejnil Ústav pro studium totalitních režimů, a jako první o nich informovaly týdeník Respekt a HN, v telefonickém rozhovoru s ČTK označil za lež.

Kundera s médii dlouhodobě nekomunikuje. Jeho vyjádření k celé kauze tedy může naznačovat, že ji považuje za vážnou. 

"Jsem úplně zaskočen něčím, co jsem nečekal, o čem jsem ještě včera nevěděl a co se nestalo. Toho člověka jsem vůbec neznal," sdělil Kundera.

Je to záhada, říká Kundera

Ústav na svém zjištění trvá, byť připouští, že důkazy proti Kunderovi nejsou absolutní. "Policie se dá považovat za velmi důvěryhodný zdroj, pokud se zachovaly originální dokumenty," řekl k policejnímu zápisu, o nějž historici ústavu opírají své tvrzení, mluvčí ústavu Jiří Reichl.

Pracovník ústavu Vojtěch Ripka nicméně v Rádiu Impuls připustil, že důkazy proti spisovateli nejsou absolutní. "Jsou dvě indicie, ale stoprocentní jistotu samozřejmě nemáme. Dokud se nepodaří získat všechny pamětníky, a to se bohužel podařit už nemůže, tak to kompletní nebude," řekl historik. Podle něj také chybí například policejní protokol podepsaný Kunderou, i když to tehdy nebylo prý vždy potřeba.

I bez ohledu na konkrétní jména ale podle Kundery "nemá žádnou pravděpodobnost" to, že by někoho udal. "Když už člověk něco takového dělá, musí k tomu mít motivy," řekl. Jak se ale do dokumentů státní bezpečnosti týkajících se Dvořáčka jeho jméno dostalo, neví. "To je jediná záhada, kterou vysvětlit neumím," řekl.

Historikové zjistili, že Kundera podle autentického policejního hlášení ze 14. 3. 1950 udal Miroslava Dvořáčka. Emigranta, který se do Prahy vrátil splnit úkol ve službách protikomunistického odboje. Po zatčení, iniciovaném Kunderovým udáním, si Dvořáček protrpěl dlouhé roky v komunistických lágrech. Příběh nepřímo připomínající Kunderovy romány.

Čtěte více o kauze a prohlédněte si dobové snímky

V kritické době bylo Kunderovi pouhých 21 let - byl zapáleným komunistou, členem KSČ a psal ideologicky zabarvené verše.

Podle pamětníků se ale nikdy neprojevoval jako vyznavač krvavého zúčtování s třídním nepřítelem. S komunisty se postupně rozešel, o dvě dekády později se ocitl na opačném břehu, patřil k disentu. V roce 1975 emigroval do Francie.