Dopoledne na terezínském náměstí Československé armády připomíná atmosférou listopad na pláži u Balatonu. Nikde nikdo. Jen mezi plakáty na tunningovou show a koncert kapely Nazareth posedávají na lavičkách důchodci. Nic nenasvědčuje tomu, že se po jedenácti letech a dvou neúspěších zrodil již třetí plán na oživení Terezína. Připravena je půlmiliarda, která má vlít mrtvému městu do žil nový život.
Armáda, kvůli které město vlastně vzniklo, opustila Terezín definitivně v roce 1997. Ze sedmi tisíc obyvatel se jejich počet snížil asi na dva. Na čtyřiceti procentech plochy se tu rozkládají bývalé vojenské objekty. Město do jejich ostrahy, pojištění a údržby investuje čtyři miliony z ročního pětatřicetimilionového rozpočtu.
Jiří Černý: Víte, že třetina našich vojáků v zahraničí byli Židé?
Policie obvinila další dva muže z krádeže na hřbitově v Terezíně
Budovy z osmnáctého století chátrají, padá z nich omítka, propadají se jim stropy. Dodnes nikdo nenašel recept, co s tím udělat.
První pokus na oživení města začal na konci devadesátých let. Sdružení umělců pod názvem M.E.C.C.A. rozjelo projekt Středoevropské kolonie umění a začalo využívat část budov jako výtvarné dílny a pořádalo filmový festival. Umělci svou kolonii opravovali kousek po kousku. Pak ale přišly povodně v roce 2002.
Následující komunální volby vyhrál starosta Jan Horníček (ODS) a rozevlátý duch kolonie se snažil urovnat. Nakonec vše skončilo sporem a starosta odmítl přijmout sedmimilionovou evropskou dotaci. Kasárna chátrala dál. Než přišel starosta s ambiciózním plánem. Z Terezína vytvoří univerzitní městečko. V kasárnách měly být posluchárny, koleje a přednáškové sály. Několikamiliardový projekt ale skončil absolutním krachem. Starosta musel odstoupit, protože se za něj špatně čerpaly dotace.
Jeho místo obsadila Růžena Čechová (nez.) a našla skoro prázdnou městskou pokladnu. Terezín má devítimilionový dluh u banky kvůli tomu, že za minulého vedení vypsal špatně výběrové řízení na golfové hřiště, kde podniká soukromník. Za nepodařený univerzitní Europrojekt bude muset vracet dalších osm milionů a ve vzduchu je hrozba dvaatřicetimilionové pokuty za špatné vyúčtování oprav pevností po povodních.
Lidé v Terezíně jen krčí rameny. "Je to bída. Když vidíte jak okolní města prosperují. Mají nové chodníky a silnice... My nic. V zimě přesně poznáte, kde končí terezínský katasr. Není tam posypaný chodník," říká místní důchodkyně. Jméno prozradit nechce. Do města přišla s manželem - vojákem, v roce 1947. "To bylo úplně jiné. Město žilo. Bylo tu třicet hospod," vzpomíná. Dnes jich je tu jen pár.
Procházka po bývalých vojenských objektech je přehlídkou apokalyptických obrázků. Jako kdyby skončila atomová válka. Žižkova kasárna mají rozbitý dvůr, plný kusů asfaltu. Vyrůstají z nich stromy a křoví. Nad "buzerplacem" jsou ještě patrná metrová písmena na opršelé ceduli: "Varšavská smlouva - štít socialismu."
Město se po nevydařeném Europrojektu pustilo cestou individuálního využití objektů. A protože nemá peníze, snaží se, aby v tom hrály co nejmenší roli. Díky půl miliardě z nových dotací zbuduje v některých z nich ministerstvo kultury archivy a depozitáře. Další má využít Ústecký kraj pro studium humanitních věd se zaměřením na holocaust. Bývalou vojenskou nemocnici má využít Akademie věd. Armádní objekty obhlíží i americká křesťanská hudební škola, která by v příštím roce chtěla ve městě uspořádat svůj velký koncert.
CHÁTRAJÍCÍ MĚSTO. Terezín se po odchodu armády vylidnil. Po dvou neúspěšných pokusech během jedenácti let se nyní rodí plán, jak jednotlivé armádní budovy opět oživit. Vzniknou v nich muzea, archivy či depozitáře.
