Antonín MoravecPatnáct let česká justice pracovala na tomto verdiktu: Takovou dobu od pádu jedné z prvních bank v Česku, Kreditní a průmyslové banky, na svůj rozsudek čekal její majitel Antonín Moravec. Za podvod jej pražský soudce Dušan Paška poslal na pět let do vězení.

Rozsudek však pro Moravce není novinkou: Paška totiž jen potvrdil  svůj verdikt z předloňského prosince, kdy Moravce poslal do vězení na stejnou dobu poprvé. Vrchní soud mu však loni případ vrátil a přikázal lépe odůvodnit verdikt.

Verdikt není pravomocný

Ani středeční verdikt není pravomocný: Moravec se na místě odvolal, stejně jako státní zástupkyně, které se naopak trest  zdál nízký. "Tento senát, i státní zástupkyně, bude stát před soudem času, jako já stojím před vámi," komentoval kdysi vlivný bankéř a člen KDU-ČSL Moravec proces.

Čtěte také:

Případ kromě neuvěřitelných průtahů provázejí i jiné těžko pochopitelné věci: Část vyšetřovacího spisu se v průběhu času ztratila a navíc překvapivě vyšlo najevo, že částí skutků, za které jej soudil městský soud, se zabývá i Obvodní soud pro Prahu 2.

1992: Smělé plány a široká expanze, o rok později krach

Příběh Kreditní a průmyslové banky se začal psát počátkem roku 1992. Tehdy bývalý českolipský stavbyvedoucí a posléze zelinář Antonín Moravec na dluh koupil EKO banku Kroměříž a přejmenoval ji. A zaštítěn lidovci (půjčil jim hned po ovládnutí banky dvacet milionů na volební kampaň v roce 1992) a Občanskou demokratickou aliancí (převzal její 52milionový dluh u dalších bank), a dále hýřil smělými plány: Chtěl oživit bývalý vojenský prostor Ralsko, vystavět závod na zpracování umělých hmot, vybudovat obří překladiště či postavit spalovnu.

Založil zhruba dvě desítky firem, z nichž si velká část vzala na tyto a podobné plány od banky úvěry. Většina firem však nevykazovala žádnou činnost, peníze získané od banky na konkrétní projekty posílala dál a bance je nevrátila. Banka během roku a půl rozpůjčovala 3,6 miliardy korun – nejméně třetina šla na vrub Moravcových firem.

Čtěte blog:

Moravcovo hospodaření v bance skončilo v září 1993 vyhlášením nucené správy, při níž nucený správce zjistil, že v bance panovaly neuvěřitelné pořádky: Často se stalo, že nějaká firma sice dostala úvěr a byla vedena jako dlužník, ale peníze nikdy nedostala - banka je prostě poslala na zcela jiný účet a peníze zmizely.

Překvapivá informace

Neuvěřitelné věci se děly poté nejen v bance, ale i v průběhu vyšetřování. Během něj se totiž ztratila velká část spisu, která právě dokumentovala toky peněz. I když tuto skutečnost Hospodářským novinám potvrdili již dříve jak konkursní správce několika z Moravcových společností tak dva z vyšetřovatelů, kteří se na případu podíleli, státní zástupkyně Iva Bicanová tuto informaci označila za překvapivou.

"O tom, že by něco chybělo, nevím," řekla, ale nevyloučila to. "V přípravném řízení se však stránky spisu nečíslují, takže to není vyloučeno," dodala. To, zda se někdo ztrátou části spisu zabýval, nebyla schopna potvrdit ani mluvčí Inspekce ministra vnitra Martina Lídlová.

Moravec požadoval i doplnění důkazů, zejména účetnictví jeho firem, aby se ukázalo, zda si braly úvěry. Paradoxní přitom je, že velkou část dokumentů sám měl. Odmítl je ale předat konkursnímu správci. Českolipský okresní soud jej proto již za maření konkurzu k půlročnímu podmíněnému trestu.

Soudce Paška dokonce musel připustit, že není důkaz, že by si Moravec jeden ze žalovaných úvěrů ve výši 110 milionů od ČSOB vzal – jsou sice podepsané úvěrové smlouvy, ale žádný doklad o tom, že byly peníze skutečně převedeny. A důkaz po sedmnácti letech nebyla schopna předložit ani poškozená ČSOB. Proto jej nakonec obžaloby pro tento čin zprostil. Na výši trestu to však nic nezměnilo.

Na délku vyšetřování kauzy již dříve poukazoval Moravec, který si na ní i stěžoval u Evropského soudního dvora ve Štrasburku. Ten mu dal zapravdu a potvrdil neúnosné trvání celého legislativního procesu.

Související