Základní úroveň obtížnosti

Souvislost textů

Umělecký text:

Jan Skácel - Co zbylo z anděla

Ráno,
pokud jsou všechny stromy ještě obvázané
a věci nedotknuty,
mezi dvěma topoly anděl se vznáší,
v letu dospává.
V trhlinách spánku zpívá.
Kdo první na ulici vyjde,
tím zpěvem raněn bývá,
snad něco tuší,
ale nezahlédne.
Je zeleno
a to je vše, co zbylo z anděla

Neumělecký text:

A jsou také básníci, jejichž mytická síla je jakoby utajena. Také poezie Jana Skácela přes všecku úspornost ve velkých gestech žije ve své hloubce právě těmito mýtotvornými souvislostmi. Skácel odkrývá smysluplnost nejzákladnějších vztahů, které svou samozřejmostí běžně unikají pozornosti, ale které ve svém dosahu mají sílu formovat básnický svět žitý současně moderně i na bázi velké tradice. Skácel očišťuje staré dobré mince, dává jim nový lesk, objevuje váhu zlata. Když třeba jeho anděl proletí čistým ránem nad ulicí Brna a v letu prospává, aniž jsme schopni ho už zahlédnout, zůstává tu naplno jeho prvotní síla tvořit nové kvality našeho vnímání a žití světa. Ptá-li se Skácel, co zbylo z anděla, vůbec tímto lehkým humorem, nepozůstavuje anděla na zemi jako hastroše s oškubanými křídly, nýbrž dává andělu plnou sílu prastaré tradice, která také tuto básníkovu imaginaci obrozuje.
(Z. Kožmín, Studie a kritiky)

Texty bez souvislosti

Umělecký text:

Vítězslav Nezval - Praha s prsty deště

Neoplakávám uplynulá léta
Neoplakávám Prahu naší mladosti
Kdy jsem na ni hleděl do kukátka
Kdy byla gumovým prasátkem z jubilejní výstavy
Kdy ubozí Habešané prodávali pivo v břiše slona
Kdy se zpívala píseň Bajkajlaj
Neoplakávám sebe sama ani lidský osud ani že je třeba umříti
Svědek za svědkem odchází
Je mi líto dětí kterým vzal zlý muž skleněnou lahvičku
Je mi líto matky již uhodil do tváře syn
Je mi líto ženy jež vidí v zrcadle že ztratila svou lásku
Je mi líto všech příliš jemných bytostí
Je mi líto že jsem tě nepotkal v neděli ráno na trojském mostě
Je mi líto že nejsi alespoň ty Vltavo něžnou náručí

Neumělecký text:

Cihly byly ve starověkém Babylonu použity mj. na vnitřní hradby, které byly postaveny z nepálených cihel a skládaly se ze dvou zdí. Tloušťka vnitřní zdi byla 6,5 m. Tloušťka vnější zdi, která stála o 7 m dál, byla přibližně 3,5 m. Tyto zdi byly posíleny obrannými věžemi, které je měly zpevnit také konstrukčně. Ve vzdálenosti asi 20 m před vnější zdí bylo jakési nábřeží postavené z pálených cihel spojených asfaltem. Tolik říkají historické prameny v podání Wikipedie (http://cs.wikipedia.org/wiki/Babylon). Jestli byly stupňovité věže (zikkurat) opravdu pozůstatkem biblické Babylonské věže, pak byly cihly použity i na jedné z nejhonosnějších a nejmohutnějších staveb v celé historii světa.
(Stavebnictví a interiér 3/2008)

Vyšší úroveň obtížnosti

Umělecký text:

František Halas - Kohout plaší smrt
 
Noc stoupá do hlavy a vrávorám
smysly neznámými zvídám chtivě
bojácný dech vzpurně polykám
Na čelo anděl pravou nohu klade
hladně lámu chleba vzpomínek
zamyšlený stín se za mnou krade
Tajná hnutí krve žárlivě si střežím
vylekaný pták mi náhle hlavu stíná
mezi červy ledovými ležím
Van smrti se lísá kolem čela
kohout hvězdy zobe zpívá
smrt se vyplašila

Neumělecký text:

FRANTIŠEK HALAS: Kterou mám nejraději? Je to má druhá knížka „Kohout plaší smrt“... „Kohout“ je logickým pokračováním „Sépie“ s jedinou snad předností, je samorostlejší a není v něm tolik ohlížení po tom, co kdo říká a radí. Ba je místy i demonstrací proti tomu... ty verše kodrcají a skřípají, ale co jiným trhalo uši, mým se zdálo dokonalou libozvučností. – I pro tyto neohrabanosti mám tu knížku rád... To, co se pak kolem vyšlé knížky dálo, byla roztodivnost sama. Někomu „Kohout“ zpíval mámivě, druhému jen kokrhal, ale to uši tolik nemátlo. Byl jsem podezírán, že chci mezi „prokleté“, že čpím „traklovštinou“, že ty „umrlčiny“ mám od Karáska aj. Že, že, že... Byl ražen termín „básník smrti“... Zdá se mi jen jedno, že do žádné příští knížky nebylo nacpáno tolik bezprostředního poznání, jako do této. Je svědectvím posedlosti jednou myšlenkou, která způsobovala noci beze spánku, „děs z prázdna“ byl cítěn až fyzicky, křivil do určitého úhlu pohled na všecko. Je rozpomínáním na sebe sama, svlékáním kostýmů a masek a vyslovením vžité nevíry, které jsem byl tehdy pln...
(O Halase – o Halasovi – s Halasem – proti Halasovi – montáž ze studií, statí recenzí, poezie, přednášek, rukopisů a dopisů. In: F. Halas, Hlad)

Další ukázky textů najdete ZDE.