Miroslav Táborský online: Chybí kulturní politika a vztah k ní

Dobrý den všem, kteří se ptají. Pokusím se toho zvládnout co nejvíce, ale můj čas je vymezen, takže se předem omlouvám těm, na které se nedostane. Samozřejmě, že se věci hýbají, ale velmi pomalu. A to je důvodem, proč napětí eskaluje. Přidávají se naše i zahraniční kulturní instituce. Tlak na radnici roste, ale jsme svědky, stále to nestačí. Pocit bezmoci a frustrace pak vede k takovým jevům, jaký se stal včera na radnici. Ale takové jevy mají své příčiny a chceme-li léčit¨, musíme najít a odstranit příčiny.

Myslím, že včera to byla taková symbolická defenestrace. My spíš pořád nevíme, kam až chce zajít radnice v tom, jak odmítá tuto iniciativu, jak se k ní staví zády a když udělá ústupek, tak velmi malý, nepotvrzený rychlými činy a většinou doprovázený urážlivými výroky.

My také nebojujeme o peníze, ale principy jejich rozdělování. Jejich zdeformování přineslo poprvé peníze do ziskového sektoru a ony pak chybí v tom neziskovém, který musí omezovat svou činnost a to bez včasného varování a odborného posouzení. Např. oddělení ziskového a neziskového sektoru ve financování je snad logické a dokonce EU to požaduje. Chceme, aby byli zachráněni ti, kteří by ukončili činnost, kvůli letošním chybám a mohli se tak porovnat s novým lepším systémem rozdělování peněz. Také chceme zastavit špatně připravenou transformaci příspěvkových divadel, protože v tomto rozhoupaném systému by mohla mít velké potíže. Chceme také, aby si Praha zachovala svou síť divadel veřejné služby a ne aby ji redukovala na dvě.

V tom bych s vámi nesouhlasil. Nejvíce diváků má např TV Nova a troufnete si tvrdit, že je výrazně kvalitnější? Peníze pak nemají být přidělovány podle Vámi uvedených kritérií. Existuje grantová komise složená z odborníků všech uměleckých oborů a ta je v oblasti grantů má rozdělovat podle kvality. U příspěvkových divadel jsou čtyřletá funkční období ředitelů a ta by také měla být zhodnocena odborníky a rozhodnuto, zda ředitel má pokračovat, nebo, jestli na základě konkursu má být vybrán jiný. A musím Vám také říci, že v Praze se chodí do divadla hodně a plno mají mnohá divadla všech typů právní a ekonomické existence.

Tady asi dochází k nedorozumění v tom kdo a za co protestuje. My protestujeme proti změnám v systému financování kultury, které mj. vedly k ohrožení některých divadel, festivalů a galeriií. Ty změny byly provedeny bez odborné shody a podpory kulturní veřejnosti. Pokud někdo podepsal petici a nevěděl proč, je to jeho osobní chyba. Dospělý člověk má číst, co podepisuje. Zkuste si petici přečíst na www.za-prahu-kulturni.cz. Ti, kdo si založili vlastní divadlo, samozřejmě nepočítali, že mají automaticky právo na veřejné peníze, ale mnozí dokázali, že nedělají svou práci jen s komerčními záměry a mají právo se ucházet o veřejné peníze, ale podle dostatečně korektních pravidel.

Myslím, že slučujete věci, které k sobě nepatří. Večírky ve Varech platí většinou firmy producentské nebo distribuční a jsou součástí jejich prezentace na každém festivalu. To je, myslím, běžné i v jiných oborech. Jen se o herce více zajímají media. Nikdo nikdy netvrdil, že si kultura na sebe musí vydělat. Ve vyspělých zemích na ni jde 1% z hrubého produktu, u nás 0,5%. Když jdou třeba děti k nám do Divadla v Dlouhé, platí 50 Kč za lístek. Hranice ekonomické soběstačnosti by u některých náročných inscenací posunula cenu na 780 Kč. Souhlasil byste. Každý stát si musí platit kulturu ve vlastním pudu sebezáchovy, stejně jako školství či vědu.

Většina divadel má své sponzory, malé i velké. Ti větší jdou samozřejmě tam, kde je více hvězd. Do té druhé otázky tolik nevidím, ale pokud vím, peníze vybrané těmito organizacemi jsou určeny autorům a jsou také kontrolovány.

Nevzdáváme. Díky

Já tam sice nebyl, po demonstraci jsem musel odejít, ale pokud vím, nic se nezabíralo. Demonstrace probíhala velmi klidně, vtipně a s fantazií. Pak se na magistrátu ukázalo, že radnice to opět hodlá neřešit. Víte, na začátku byl dopis. Bez reakce a jednání. Pak žádost, petice, první demonstrace, stále bez pokroku. Podpisy přibývaly a frustrace z odmítavého postoje radnice i k samotnému projednání petice podle zákona rostla. Nechci nikoho omlouvat, opravdu to mám zprostředkované, ale má to své příčiny, Teprve po nich přicházejí důsledky. Umělci jsou obvykle obdivováni pro své umění. Jedním z prostředků, které využívají ke své práci jsou emoce, kterých mají obvykle více, než ostatní. I tam lze hledat příčinu. A ktomu závěru? Nezávidíme, není důvod. Iniciativu tvoří soubory a lidé velmi úspěšní ve svých oborech. Jde o pravidla.

Spolek Kašpar již oznámil konec, Celetná také, pan Suchý uvažuje o změně na malé zájezdové divadlo. Festival Tanec Praha odvolal deset představení.,.. atd. Najdete to na těch vebových stránkách.

Děkuji. Petice je v oněch divadlech nebo na těch web.str.

Divadla nemají nic společného se seriály. Nevím, jak to dát dosouvislosti. Mnozí herci hrající v seriálech nehrají v divadlech a naopak. V Paříži je mimochodem třikrát více než v Praze. 13 jich platí město přímo jako svoje a mnohá další formou grantů.

Já předpokládám, že peníze dostávají některým z možných způsobů. Ty už by se vůbec nemhly uživit.

Ano, bagatelituzují. Říkají, že jsme skupinky. To označení mi přišlo vtipné na nedělním koncertu u ND, kde vystoupila třeba taková "skupinka" Plastic People. Petici ke včerejšku podepsalo 26 500 lidí. Máte pravdu, že napětí narůstá. Tendence ke spojování tu asi je, ale každý dlouho doufá, že se to jeho podaří vyřešit bez krajností. I nás ta včerejší krajnost zaskočila.

To je odbornější otázka. Je to dané už účelem, za kterým byly ta která org. založena. Pak tvorbou či netvorbou zisku.

Já úplně taky ne. Chybí kulturní politika a vztah k ní. Touha podporovat a pěstovat kulturu a duši národa. Hlavním měřítkem se stává ekonomičnost provozu.

Myslím, že už jsem na to odpověděl. Nemůžete dělat divadlo veřejné služby, tedy dostupné všem, dětem, studentům, důchodcům, či postiženým a být ekonomicky soběstační. Tihle pak bez divadla sice přežijí, protože tu housku si samozřejmě koupí. Na divadlo by už třeba neměli.

Do našeho divadla přišlo vloni 80 000 diváků, z toho 48000 na dětskou nebo studentskou slevu, průměrná cena vstupenky byla 103 Kč. Nevím, kde berete představu o složení našich diváků. Stát platí svým občanům mnoho věcí, které vužívají vždy jen někteří, školy, nemocnice, parky, sportoviště atp

Odpovím i Vám, i když jsem už trochu přetáhl. Na tu první část jsem vlastně odpověděl už dříve. Na tu druhou není jednoduché odpovědět. Ostrá dělící hranice neexistuje. Umění se snad vyznačuje větší mírou hledání, riskování, nalézáním nového, zatímco komerce při tvorbě nastavuje kritéria práce pochopitelně jinak. Musí se tomu mnohé přizpůsobit. Skončím paradoxem. Udělat dobrou komerci je umění. Hrál jsem v komerčním představení a vůbec jsem neměl pocit, že nedělám umění. Jen v jiných podmínkách pro tvůrce i pro diváky. A odpovím i panu Honzovi, protože jsem si to nechával na konec. Stručně se to dá označit za ideály, naivitu a nevědomost člověka, který vyrostl v nějakém prostředí, potkal lidi, kterým důvěřoval a chtěl prospět. Pak přišlo poznání a vystřízlivění a s tím i větší touha znát, vědět a na to se spoléhat. Nic jednoduchého a také nic neobvyklého ve 20.století. Děkuji všem, tedy těm, kteří se ptali, nebo jen poslali pár hezkých povzbudivých slov. Pokud jsem neodpověděl dostatečně, omlouvám se, protože já píšu pomalu na PC a problém Petice je složitý. Neměl se dostat na veřejnost a věřte, že na začátku byly jen snaha skupiny odborníků, dobrat se nápravy. Teprve odmítání a přehlížení to spustilo. Jestli si něco přeji, tak abyste nás už nikdy neviděli na náměstí, pokud tam nebudeme třeba zrovna hrát divadlo. S nadějí, že se to v dobré obrátí se loučím a přeji Vám všem hezký a klidný den, jakož i ty další. Mirek Táborský