"Naprostá většina lidí snáší změnu bez viditelných problémů. Zhruba každému desátému to naruší čtyřiadvacetihodinový rytmus a má pár dní problémy se spaním, probouzením a hlavně ranním vstáváním," soudí David. Výraznější problémy mají podle něj neurotici a lidé trpící sezonními depresemi, naopak lidé úzkostní spí nečekaně dobře.
Podle staršího průzkumu agentury Sofres-Factum má každý třetí Čech při přechodu na letní čas pocit, že se mu hůře spí, trápí ho únava, někteří mají prý i zdravotní a psychické potíže.
Dřívější předsedkyně Akademie věd, profesorka Helena Illnerová soudí, že někteří lidé mohou mít s ranním vstáváním skutečně problém. Příčinou je drobná změna v genu, který je odpovědný za biologické rytmy. Nicméně ani tato drobná mutace spáče neomlouvá. Důležitá je podle ní disciplína člověka.
Na změnu času se podle Davida připravit nedá; většina lidí to ani nepotřebuje, zvládne ji dobře. Jen ti, kteří vstávají brzy ráno do zaměstnání na určitou hodinu, by se měli obrnit trpělivostí. Za pár dní jim už ani nepřijde, že vstávají dřív. S prodlužujícím se dnem vstávají už zase do světla.
Podle odborníků na chod biologických hodin je ranní slunce pro člověka důležité. Vnitřní hodiny totiž zaostávají za reálným časem a intenzivní sluneční světlo pomáhá toto zpoždění vyrovnat. Psychologové radí pro zvykání na časový posun jednoduchou pomůcku - člověk by měl brát za platný ten čas, který právě je, a nepřepočítávat si během dne, kolik by bylo, kdyby se čas neposunul.
"Vynálezcem" letního času byl pravděpodobně Američan Benjamin Franklin, který už v roce 1784 poukázal na možnost ušetřit na svíčkách lepším využitím denního světla. Letní čas poprvé platil v českých zemích za první světové války v letech 1915 a 1916, podruhé za druhé světové války. Od roku 1976 zavedly letní čas státy Evropské unie, bývalé Československo se k nim připojilo v roce 1979. Letní čas tehdy trval šest měsíců, od roku 1996 se o měsíc prodloužil.
