Ve středu požádala soudce v Dijonu, aby lékařům povolil provést eutanazii. Ve Francii od roku 2004 platí zákon, který za určitých podmínek umožňuje nechat zemřít člověka, jehož stav je beznadějný. V ČR je eutanazie zakázaná, výrazně proti ní vystupují křesťané.
Čtěte o diskusi v Česku: Odborníci eutanázii odmítají, ale chtějí ji usnadnit ZDE
Měl by soudce trpící ženě vyhovět? Má člověk právo vzít si život, když už před sebou nevidí nic než bolest a utrpení? Setkali jste se s podobnou situací?
DISKUSE JE UZAVŘENA
Diskuse je moderovaná. Vyloučeny jsou vulgární, xenofobní či jinak závadné příspěvky. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit, či neuveřejnit. Uveďte, prosím, jméno, místo, kde žijete, a váš e-mail. |
Vaše názory
 | Pokud to bude dobře právně ošetřeno proti zneužití, jsem absolutně PRO. Vzpomínám na svou babičku, která měla rakovinu a trpěla nepředstavitelnými bolestmi. Lékaři pro ni už nemohli vůbec nic udělat, ani ji té bolesti zbavit. Smrt pro ni byla vysvobozením! Kdyby v té době mohla fungovala eutaniazie, nemusela tolik trpět | jitkamejl@seznam.cz |
| | ||
| | Jestli je na tom někdo tak zle, že už nemá žádnou radost ze života a čeká ho jen bolest, tak by měl mít právo z tohoto světa nějak důstojně odejít. Ono nejde jen o tu bolest fyzickou, ta se třeba dá utlumit, ale i o celkovou životní pohodu a perspektivu. Ale upřímně řečeno - v kůži toho soudce bych nechtěl být. | Petr, Praha pjotr03148@centrum.cz |
| | ||
| | Ano, každý člověk má právo se svým životem naložit, jak uzná za vhodné. Pokud může žena využít mininterupci či interupci (kterou ji povoluje zákon), tedy převzít odpovědnost dokonce za jiný život, proč by někdo jiný neměl být odpovědný za SVŮJ život. Myslím, že pokud dospěji k přesvědčení, že chci spáchat sebevraždu (ať asistovanou či bez asistence) neměl by mi v tom nikdo bránit, natož mě trestat (za bolševizmu - sebepoškozování). Je to čistě věc mého svědomí a jen JÁ si to budu řešit před BOHEM. Dobrý den | Petr Kováč, Praha, peterko69@gmail.cz |
| | ||
| | Člověk by měl mít právo na důstojnou smrt (bez nálepky sebevrah). Smrt může být někdy vysvobozením. Pěkný film k tomuto tématu je Hlas moře. Z pohledu humanisty mi připadá větším zlem tu ženu nechat trpět bez sebemenší naděje na zlepšení. | Jiří Tůma, Praha JT8@seznam.cz |
| | ||
| | Nevidím to jednoznačně, na jednu stranu si umím představit trpícího, který už jen čeká, až se nad ním smrt smiluje. On sám na ukončení svého utrpení nemá sílu a prosí lidi kolem sebe, ať mu k tomu pomohou. Na druhou stranu je to zneužitelné. Tato žena ale zřejmě není bezmocná, ona vlastně žádá o své usmrcení jiné, nevím, ale připadá mně to, jakoby měl nést odpovědnost za ukončení jejího života někdo jiný. Bojí se spáchat sebevraždu? | Jiřina Nováková, Brno |
| | ||
| | Je jen otázkou času, kdy eutanázie bude plně povolena a to nejen v případě nevyléčitelné nemoci. Současný postoj je zatím svázaný s křesťanskou (katolickou) vírou a tak, jak obecně tato víra ztrácí na významu, mění se i postoj k sebevraždě. | Vladimír Marc |
| | ||
 | 1. Ne, soudce aplikuje zákony. Francouzské zákony neumožňují formu usmrcení, kterou tato žena požaduje. Ke změně zákonů je kompetentní parlament. Otázkou také je, jak by to soudce bez právního podkladu přikázal nějakému lékaři. Byl by to ochoten nějaký lékař vůbec provést? 2. Ano, ale otázka nezní, jestli má právo si vzít život, ale jestli má právo někdo jiný mu při tom asistovat. 3. Ne | egeus@seznam.cz, Jan, Praha |
| | ||
| | Paní Nováková se zde táže, zda se žena bojí spáchat sebevraždu. A mluví o tom, že by někdo jiný měl nést odpovědnost za ukončení jejího života. Jen možná nechce, aby se musela někde oběsit a někdo jiný ji musel najít (v horším případě třeba děti nebo manžel), nebo spáchat sebevraždu s krví všude okolo... Nebylo by lepší, aby jí byl podán nápoj, který vypije a odejde, nebo injekce? Samozřejmě toho lékaře, který by to dělal, by do toho neměl nikdo nutit, ale pokud mu to nevadí a ta žena o takovou pomoc žádá, tak by jí to mělo být umožněno. Tedy stačí, aby soudce (zákon) řekl, že ten lékař za takovou pomoc nebude stíhán. | martinpraha@seznam.cz, Martin, Praha |
| | ||
| | Chápu ženu, která o povolení ukončit život žádá. Jako věřící, ale musím být proti, žádný člověk nemá právo něco takového povolit. I bolest je možné obětovat (darovat) Bohu za druhé lidi. Viz Deníček Sestry Faustiny Kovalské. | Poklida@seznam.cz |
| | ||
| | Asi budu trochu radikální, ale neumožnit v takovém případě člověku důstojný konec je srovnatelné se středověkými mučírnami inkvizice. Byla by to snaha prodloužit nevyléčitelně nemocnému člověku jeho utrpení co nejdéle. To je barbarské a nelidské. A odpůrci eutanázie, neargumentujte tu prosím možností jejího zneužití. Zneužít pro ukončení života se dá leccos - včetně kuchyňského náčiní. Přesto nože nikdy nikdo nezakáže ... | jbranka@centrum.cz |
| | ||
| | Pokud tato žena trpí nepřekonatelnými bolestmi a navíc ji nemoc takovýmto způsobem znetvořila, plně chápu, že již nechce dál žít a myslím že jí v tom nemá právo nikdo bránit. Pro takového člověka může být smrt vysvobozením. Jakým přínosem je pro ni to, že zůstane dál naživu? Pokud je rozhodnutá a nepovolí jí to,tak se stejně nakonec zasebevraždí. K tomuhle chtějí "úřady" lidi donutit ? Aby skákali pod vlaky, z mostů, trávili se prášky nebo stříleli z pistolí do hlavy? Není teda jednodušší (a zcela jistě i důstojnější,méně pracnější a určitě i pro stát méně nákladné) takovýmto lidem od jejich utrpení na jejich vlastní žádost pomoci? | kejml@post.cz, Kamil Pichler, Břeclav |
| | ||
| | Nějak se mi ten hrubý popis případu nezdá. Svět ani bolest v něm nejsou tak jednoduché. Co je to důstojný odchod ze života? Máme se vypnout, když jsme ještě při síle, abychom neodcházeli jako senilní stařečkové? Nebo se máme jako senilní stařečkové \"svobodně a při plném vědomí\" rozhodnout? | František Chlouba, Rychnov u Jablonce nad Nisou, fchlouba@rychnovjbc.cz |
| | ||
| | Neměl by vyhovět, ne, že bych považoval její bolest a utrpení za malé, ale prostě z principu, dřív také nebyla žádná eutanázie a lidé umírali a rodili se stejně jako dnes. Eutanázie je nesmysl moderní společnosti, stejně jako multikulturalismus, evropská unie a podobně. Stále jsme proti nacismu a komunismu, ale pomalu a jistě míříme do stejného pekla nesvobody, otroctví a nesmyslnosti. | Jakub, Náchod |
| | ||
| | Soudce by jí neměl v tomto směru nijak pomáhat. To, že člověk před sebou vidí pouze bolest a utrpení ještě neznamená, že budoucnost skutečně taková bude. Hodnota lidského života se nesnižuje tím, že trpí. Člověk, i když má ukrutné bolesti, ale jsou kolem něho blízcí, kteří ho mají skutečně rádi a dávají mu to opravdově najevo, sám od sebe zamřít nechce (a to je moje zkušenost)! Osobně viním zejména příbuzné těch, kteří žádájí takovýmto způsobem o smrt, ze sobectví a neochoty opravdově pomoci. | Jan Kubizňák, Brno jan.kubiznak@centrum.cz |
| | ||
| | Jsem pro,aby se této ženě pomohlo. Musí to být otřesně dožívat život tak nedůstojně, v bolesti a utrpení. Nevidí, jen vnímá bolest a čeká na to, zda bude muset zemřít. | Iva vizia@centrum.cz |
| | ||
| | Domnivam se, ze kazdy clovek ma pravo nalozit se svym zivotem tak, jak uzna za vhodne. Pokud nekdo dosel k jiz nevyvratitelnemu nazoru, ze zit dal prinasi jen bolest a utrpeni a uz nikdy tomu nebude jinak, je treba takoveto zasadni rozhodnuti respektovat a eutanazii cloveku umoznit. Proc by mel o nasich zivotech nekdo jiny rozhodovat za nas? | Veronika Hlaváčková veronika.hlavackova@gmail.com |
| | ||
| | Ne, stát nemá asistovat u sebevraždy. Stále se vede diskuse, zda má člověk právo odejít ze života, ale ta diskuse je úplně bezpředmětná. Člověk toto právo má a vždycky měl, a kdykoliv se rozhodne má tisíc způsobů, jak to udělat. Jen a na svoji zodpovědnost. Nechápu, proč se tuhle zodpovědnost pořád snaží na někoho delegovat. | Jan, České Budějovice j.a.n@centrum.cz |
| | ||
| | Jsem věřící. Ano bolest může do \"jisté míry\" očišťovat a uzdravovat duši a tělo. Ale nedokáži si dost dobře představit, že po komkoliv z nás by Bůh chtěl takovéto kontinuelní utrpení, které prokazatelně (viz niže) bude končit smrtí. Proto bych v takových to případech, jako je případ Chantal Sébireové, byl pro eutanázii - o které by rozhodlo široké kolegium špičkových nezávislých lékařů (z různých míst té které země). | Otakar Drahoňovský, Jablonec n.N. o.drahonovsky@email.cz |
| | ||
| Samozřejmě. Žena by měla mít právo zemřít důstojně, to znamená dokud je schopná za sebe rozhodovat, není utlumena léky proti bolesti a pod. Je jasné, že by ji dnešní medicína mohla držet na životě ještě několik let, ale nemá-li pro ni takový život smysl, o čemž se u někoho, kdo oslepl a je znetvořený pravděpodobně nedá hovořit, a je-li její stav nevratný a neléčitelný, měla by mít právo ho na základě své vůle ukončit. Rozhodnutí by mělo být jen na ní a jejích blízkých - je to koneckonců její život, ne život pana soudce, ani lékaře a ani nikoho z nás. | Lenka Šafářová. Řetová, s.o.d.a@seznam.cz | |
| | ||
| | Ano souhlasím, aby byla v daném případě eutanazie povolena, zvířatům umožňujeme důstojně zemřít a člověku to odpíráme, proč má trpět? Je to její rozhodnutí. Nemusí to provádět lékař, pouze vše připraví a žena si sama rozhodne, kdy si příslušnou dávku z kapačky pustí. Vždy by však mělo být zamezeno možnosti zneužití - povolení soudem není špatný nápad. | Mgr. Martina Bohatá, Praha, Bohata.Martina@seznam.cz |
| | ||
| | Měl by jí soudce vyhovět. Každý má právo rozhodnout se jestli chce žít nebo nechce. Je jedno jestli je zdravý nebo nemocný. Každý je odpovědný sám za sebe! | Aleš Navara, Prostějov |
| | ||
| | I v té nejbeznadějnější situaci je život darem, který jsme si nedali. Pokud ho někdo chce opustit kvůli bolesti, může se za tím spíše skrývat to, že mu jeho okolí nedává na vědomí, že je tento člověk milován a že má hodnotu. Se vzrůstajícím sobectvím celé společnosti poroste i počet příznivců eutanazie a zoufalých lidí, kteří ji budou využívat. A protože nenarozené děti už legálně zabíjíme desítky let (ačkoli ve svědomí cítíme, že je to vražda) a národ vymírá, tak jednou, až nebudou peníze na důchody, začne se to pomaličku stávat normou a bude to zneužito. To je dnešní styl života. | Jiří Hájek, Troubelice |
| | ||
| | 1. ANO, ale je otázkou jestli může. 2. Bez debaty, můj život nepatří ani bohu, ani církvi, natož pak nějaké straně. 3. jen vzdáleně | pavelkacha@centrum.cz Pavel, Kladno |
| | ||
| | Jsem přesvědčen, že společnost by měla umožnit bezvýchodně fyzicky trpícím jedincům - v budoucnosti možná i mně - umožnit bezpečný a důstojný odchod. Potřeba diskuze o tom jak a kdy je zcela nepochybná. Názor, že možnost odchodu člověk měl, má a mít bude, mi připadá poněkud zavádějící. Troufám si tvrdit, že tito lidé nechtějí spáchat sebevraždu v pravém slova smyslu - nejedná se dočasné psychické trauma, které by se časem překlenulo, konec světa kvůli ztracené lásce, depresi, která se dá léčit - jedná se o reálnou, nepředstavitelnou a v tomto případě i neutišitelnou fyzickou bolest, kterou si jen málokdo dokáže představit. A jak již bylo v diskuzi řečeno, svou nezpochybnitelnou roli zde přece hraje i onen způsob provedení. Představa, že mí blízcí (ale třeba i jiní) budou vystaveni pohledu na mé zasebevražděné (asi jakýmkoliv způsobem) tělo, snad není pro nikoho zcela zanedbatelná. Ano, každý může nechat vzkaz na dveřích - milé děti, nechoďte do koupelny, je tam má mrtvola..(p osuď sám). O nepovedených sebevraždách nemluvě. Tvrzení, že někdo z těchto lidí má ze sebevraždy strach, mi připadá poněkud problému neznalé - nevíme, o čem mluvíme.. Na závěr, když pominu přirovnávání eutanázie k EU a multikulturalismu - děkuji za pro mé pracovní prostředí nepochopený záchvat smíchu - , mě vyděsil příspěvek pana Jana Kubizňáka z Brna. viz. Osobně viním příbuzné těch... Myslím, že mnozí lidé, kteří každý den bojují a trpí s někým, kdo je jim blízký (a kdo chce přesto odejít) a vidí jak nesnesitelně bolestná může lidská existence být, si zaslouží Vaši omluvu. Snad z Vás mluví ona krutá bolest, o které se zmiňujete. Snad pomine. | V. Jelínek |
| | ||
| | Nikdo nikomu neupírá právo vzít si život (množství sebevrahů to denně dokazuje). Diskuze v tomto konkrétním případě je jenom o \"důstojném\" způsobu sebevraždy. A do toho podle mě nemají soudy vůbec co mluvit. Jestliže člověk nevidí perspektivu ve svém životě (nemá z něj radost, nemají z jeho života radost jiní), je chyba jinde než v zákonech. Jsem proti eutanazii ve formě asistované sebevraždy/vraždy - současná lékařská věda je na docela slušné úrovni, aby umožnila i velmi trpícím lidem zemřít relativně v klidu a důstojně. | Václav Paluzga |
| | ||
| | Život je mysterium. Z principu nelze správně rozhodovat v situaci, jejíž parametry neznáme. V těchto případech není navíc většinou jasné, zda nejde o zkratkovité jednání, kterého by případně dotyčný časem litoval. Ustanovovat institucionální asistovanou sebevraždu se v historii neosvědčilo. Sebevraždu však není vhodné kriminalizovat, naopak zkulturnit. Šetrné prostředky by měly být plnoletým zájemcům prodávány, například po předložení potvrzení o psychologickém vyšetření, aby se vyloučily případy deprese, či jiného psychického onemocnění. Jednoznačně však je třeba odmítnout komisionální rozhodování o ukončení života - např. bezmocných či nesvéprávných pacientů, nebo pacientů s onemocněním, či ovlivněním funkce mozku. | euniene@seznam.cz |
| | ||
| | Kdy už konečně lidé pochopí co opravdu znamená slovo svoboda? Jestliže má člověk svaté právo na život tak má i svaté právo se sám rozhodnout pro smrt. Žádný jiný člověk na této planetě mu to nemůže zakázat! Jestliže si člověk přeje umřít tak je to jeho svaté právo. Jenže na světě neexistuje svoboda. Zákony musí být, ale tak jako nikdo nesmí popírat právo na život tak nikdo nesmí popírat právo na chtěnou vlastní smrt... | alikbalik@seznam.cz |
