H. Grygar
Vážený pane kardinále, být věřícím, natožpak knězem s tak velkými zodpovědnostmi je a obávám se i bude mezi nejvíce ateistickým národem západní civilizace, Čechy, o dost těžší než normálně je.
Z historického nadhledu nemalou část tohoto fenoménu přičítám tomu, že Češi - mezi Slovany vždy nejvíce a obecně ke svému prospěchu germanizací poznamenaný národ - by mohli být zachráněni pro křesťanskou víru, ikdyž by, díky svému jistému individualismu (oproti třeba Slovákům, Polákům, naopak ale spíše jako u Němců, Švýcarů, Holanďanů a Anličanů) byli spíše protestanti. Nakonec to, že jsme zde měli, po
vzoru Wyklifa, Jana Husa, dokonce a velkým časovým náskokem před Lutherem, indikuje a Jednota bratrská, založená hlavně na nižší české šlechtě a vzdělancích napovídá, že populace je této větvi křesťanství přístupná.
To, že Habsburkové, kteří měli ambice a mocnářské povinnosti spojené s tehdy nocnou španělskou říší, včetně exotického Mexika, kde státním náboženstvím byl katolicismus a tedy nemohli - zvláště v tehdejším historickém kontextu, kdy po další staletí - dnes stále v Irsku - se bitevní linie formovaly mezi katolíky a protestanty, místo aby je spojovala víra v Ježáše Krista) už jen z praktického hlediska Čechům udělak vyjímku, řka: Dobrá, vy budete v naší říši jedinými protestanty (luterány, Moravskými bratry, což, mimochodem, byli většinou Němci).
Díky "rekatolizaci" pak český národ " s vodou vylil i dětátko", v tomto případě doslova, když ve špatně pojatém pokračování tradice boje Jana Husa a Jednoty bratrské proti "nepravostem Říma" nakonec ztratil i víru v ono betlémské děťátkö a místo ("alespoň") protestantů se nakone, s nemalou pomocí Masaryka, který boj proti Vídni spojoval s bojem proti katolické církvi, stali neveřící.
Na rozdíl třeba od Marxova "opiátu lidstva" vidím - také dlouhými léty s celkem otevřenýma ořima prožitými na Západě - že pro nemalou část populace, jednoznačně se zdá pro více žen než mužů - víra a její organizovaná podoba, církev, je nezastupitelným prostředkem terapie.
To, že jsme díky drsnému vlivu ruských stepí za komunismu za Západem také zaostali v tom, aby nejširší populace chápala a viděla psychologii a terapie jako něco normálního, potřebného, se situace dokonala to, co způsobil komunismem systematicky devastovaná církev. Český cynicismus, negativismus, nihilismus, mnohem horší než jakákoliv zdravá míra skepse jsou toho každoněnním a v mnoha směrech se projevujícím důkazem a produktem.
Ne z náboženského, ale z praktického hlediska, vidíc jak funguje Západ, lidé a instituce v něm, nevidím - na dlouhá léta - žádnou lepší náhradu za všeobecně, tak či onak příjímanou víru (a tedy za mnohem silnější církve). NEJISOTY, stresy, tlaky tržního hospodářství, jakkoliv zmírněné sociální sítí, mnohem lépe snášejí, lépe v ní prospívají lidé, kteří věří "že to dobře dopadne", kteří jsou ochotni přijimat rizika, "oddálit gratifikaci". V tomto ohledu církve i v nejvyspělejších západních zemích nemají, coby "supermarkety terapie" žádnou konkurenci. A státníci, osvícení lidé si to také uvědomují a podle toho jednají.
Poznámka: Jedním se mnou po léta komunikovaným fundamentálním nedostatkem Klausem u nás artikulované "liberální" ideologie a politiky, kdy se navíc údajně inspiroval anglosaskám světem a tam jeho konzervativními stranami, je to, že nenabízá absolutně žádnou alternativu, ponechává obrovské VAKUUM tam, kde v myšlení a ideologii nejen konzervativních stran (ale třeba vššch Američanů, Britů, Bavoráků,atd.) hraje víra v Boha a to, jak se v těch všech mnoha podobách na postojích lidí k životu projevuje. To, že Klaus vybudoval "liberální" a "konzervativní" stranu absolutně bez toho, aby tam byly nejen patrné, ale opěrné základy a reference (v našem prostoru na křesťanskou) víru je tragedie, kteroun si většina lidí stále neuvědomuje (tak, jak zápasí s projevy cynicismu, nedostaku osobní zodpovědnosti, víry že to dobře dopadně). Asi se emála dotknu, ale Klaůsův "konzervativismus" a tedy většina ODS je jen namodro přelakovaný "věděcký materialsmus" totalitní KSČ a její "pracující inteligence" a manažérských kádrů. Neustálé "zvyšování životní úrovně", tentokrát ne v režiji pětletek, ale neviditelné ruky.
Po tomto "úvodu", můj skrovný DOTAZ:
Jak - doufám že ve spolupráci hlavně s protestantskými (mini)církvemi - katolická církev dlouhodobě plánuje podchytit a vést ke spolupráci hlavně ty, kterým Bůh (nebo Klaus svoji divokou privatizací) na tomto světě přál - oproti ostatním - dispropoční majetky a jiné statky, tedy s tím spojenou extra zodpovědnost? Jak tedy tyto oslovujete a pomáháte jim uvědomit si jejich (jako u jejich protějšků na Západě) nezastupitelnou roli v tomto směru? Že tedy to není jen okázalá spotřeba, ale také mnoho, systematických (nejen naoko, pro PR) povinností.
Doufám, že bude (mnohem) více lidí jako developer pan Preissler, kteří si toto uvědomí a podle toho také budou činit.
Vše nejlepší, hodně zdraví ve Vaší nelehké misi.