Městský soud v Praze povolil obnovu trestního řízení v 60 let starém případu zlínského podnikatele Jana Antonína Bati. Zrušil tak rozsudek Národního soudu, který jej počátkem května 1947 v nepřítomnosti odsoudil k 15 letům vězení za to, že se veřejně nepřihlásil do odboje proti nacistům. Zároveň vrátil Baťův případ žalobkyni k došetření.
K městskému soudu v Praze přišel svědčit dvaadevadesátiletý Tomáš Baťa, který usiluje o očištění jména svého strýce Jana Antonína. Baťa novinářům před soudní síní řekl, že věří ve spravedlnost.
Tehdejší proces, který se opíral o Benešovy dekrety, byl prý zmanipulovaný, trdí obhájci Jana Antonína Bati. Jeho rodina, která vlastní obuvnické impérium, má tak nyní naději na rehabilitaci jednoho ze svých nejvýznamnějších členů.
Žádost o obnovu procesu předali soudu žalobci, podle kterých vyšly najevo nové skutečnosti, které svědčí v Baťův prospěch. Například informace o tom, že Baťa podporoval zahraniční odboj.
Jan Antonín Baťa byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 tragicky zahynul, převzal firmu. Za jeho vedení továrna i město Zlín vzkvétaly. Byl vizionářem, který navrhoval takové hospodářské reformy meziválečného Československa, které by uživily ve státě 40 milionů lidí. Své představy shrnul ve své knize z roku 1937 Budujme stát pro 40 000 000 lidí. Navrhl například dálnici z Chebu do Chustu, která měla být postavena během tří let.
V březnu 1939 emigroval do Velké Británie a dále do USA. Byl obviněn ze spolupráce s nacisty a v roce 1941 odjel do Brazílie. V Brazílii, kde v roce 1965 zemřel, založil několik měst. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny. Jan Antonín Baťa byl navržen i na Nobelovu cenu míru.
"Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády?
Ti z Vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po Vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil... Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolupracovníků..." Jan Antonín Baťa ve svém dopise z Brazílie.
