V Československu byli cvičeni tajní agenti s povolením zabíjet

Československá Vojenská kontrarozvědka (VKR), která byla součástí komunistické Státní bezpečnosti (StB), připravovala od roku 1972 supertajná komanda, která byla vycvičena k únosům, zabíjení a sabotážím v tehdejším západním Německu. K těmto účelům bylo podle Mladé fronty Dnes vycvičeno 100 speciálních agentů - zabijáků.

Informace o těchto komandech byly údajně objeveny v archivech současného Vojenského zpravodajství. Jména agentů ale vojenská špionáž nezveřejní, píše deník.

VKR školila agenty v tajných výcvikových centrech, o nichž nevědělo ani současné vedení Vojenského zpravodajství. Byli cvičeni k tomu, aby po vysazení v tehdejším západním Německu zajali či zlikvidovali klíčové osoby jako politiky, ekonomy a vojáky, nebo obsadili významné objekty, mezi něž patřily americká raketová sila s jadernými hlavicemi, rozhlasové vysílače, radarové stanice, základny průzkumných letounů AWACS a elektrárny.

Rozvědka si navíc v Německu zřídila síť agentů, kteří měli "skupinám zvláštního určení", jak se komanda nazývala, po jejich vysazení pomáhat - konkrétně udávat ty Němce, po nichž československé komando šlo. Odborníci podle MfD přesně nevědí, co je s touto agenturní sítí v Německu dnes - prý podle všeho "odumřela".

O jménech se nezmiňují ani registry StB
"Skupina zvláštního určení VKR byla mimořádně utajenou jednotkou, o níž nenajdete žádné záznamy v centrálních registrech StB. Dokonce i v samotné kontrarozvědce šlo o přísně tajený projekt, o němž vědělo jen několik lidí," řekl badatel Vojenského zpravodajství Milan Macák.

Agenti byli pravidelně zváni na vojenská zpravodajská cvičení k utajovanému útvaru. Přehled o nich měli jen jejich velitelé, kteří si vedli zvláštní záznamy ve speciálních sešitech, které nesměli nikomu dát. Právě tyto sešity byly objeveny v archivu.

Mezi agenty byli civilisté s všestranným vzděláním, vynikající fyzickou kondicí a znalostí několika jazyků. Podle Macáka pracovali na nejrůznějších civilních postech. Jejich jména ale nelze zveřejnit. "Není to, bohužel, možné. Tito lidé dnes nikomu neškodí. Kdybychom svazky otevřeli úplně, Českou republiku by to mohlo poškodit. Pro nás samozřejmě nepracují, ale každý náš nový agent by pak mohl namítnout: ´Končím. Nemám záruku, že moje jméno jednou nezveřejníte.´," vysvětlil Macák.

Šéfa Vojenského zpravodajství Miroslava Krejčíka informace o výcviku těchto agentů překvapily. MfD řekl, že by ho nikdy nenapadlo, že se bývalá VKR, jejímž hřištěm mělo být výhradně armádní prostředí na území Československa, připravovala i na akce v zahraničí. "Tohle jsem tedy opravdu nečekal," prohlásil.

Z revize archivů Vojenského zpravodajství podle MfD také plyne, že VKR měla zvláště po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 naprosto výjimečné postavení mezi tuzemskými zpravodajci. "Dokonce svým způsobem dohlížela i na vojenskou rozvědku, což není normální," řekl Krejčík.

Tuto exkluzivitu si tajná služba vydobyla pomocí Sovětské armády při obsazování Československa. "Bez Vojenské kontrarozvědky by okupace neproběhla ani zdaleka tak hladce. Pro okupanty byla spolupracující službou, která jim naši armádu dokonale ´zprůhlednila´. Na koho ukázala, ten jednoduše šel. Až do posledních dnů komunistického režimu měla nade vším právo veta," uvedl Krejčík.